Modrý Pavouček

Vydali jsme se vyřídit resty, které jsme měli v Lanžhotských mokřadech. Minulý týden jsme projeli jen část, plán na dnešní den byl projet zbývající jižní část a dostat se až k soutoku Moravy s Dyjí. Po zkušenostech z minulé výpravy jsme tentokrát vzali dost teplého oblečení. Slunečno a teplo v Brně totiž vůbec neznamená, že se setměním bude stejně teplo i jinde, navíc na kole, kde fouká vítr i za bezvětří. Cesta rychle utíkala, jediné co se nám nedařilo byl přístup na násep řeky Moravy, po kterém jsme chtěli část cesty jet. Všude byly ploty a po pár pokusech jsme to vzdali. Lesem to jelo taky pěkně. K samotnému soutoku vede krásná cesta - je to takový dřevěný, asi půl kilometru dlouhý, most jaké se staví v bažinách. Zpátky se šlapalo o něco hůř, protože proti nám foukal studený vítr. Ale zvládli jsme to pěkně za světla. Oběma prckům patří velká pochvala. U Adélky jde asi o nejdelší výpravu na kole za celý její život.

Dnes je první den, kdy je povinné nosit mezi lidi roušku přes pusu a nos. Přemýšleli jsme kam zdrhout a napadly nás mokřady na jihovýchodním cípu naši republiky. Chystal jsem se tam už dlouho. V půl páté parkujeme za Lanžhotem a jedem. Většina trasy je po krásných rovných asfaltkách, kiláky pěkně odsýpají. Nedojeli jsme až k trojmezí, to si necháme na jindy, ale i tak je to krásný kout naší země. Všude je spousta potoků a jezírek, v lesích pobíhají stáda srnek a najdou se i ŘOPíky nebo malé těžní věže na ropu. Dnes to měla být pohodová výprava, bez stresu z bloudění ve tmě. Když se ale se setměním ochladilo, zjistili jsme, že pro děti nemáme dost oblečení - v těch dvaceti stupních co byly odpoledne jsme to nějak podcenili. Adélka mrzla nejvíce a posledních pět kiláků statečně bojovala, ručičky měla jak dva rampouchy. Jaro sice přichází, ale ještě tady není. Sem se ještě rozhodně vrátíme, soutok Dyje s Moravou a trojmezí čeká.