Modrý Pavouček

Pět dní na střeše naší chalupy. Rozebrali jsme starou shnilou konstrukci, vyměnili jsme hřeben, pozednice, krokve a vše pobili novýma deskama. Zázrak, vše je rovné, bude to vypadat krásně. Veliké díky všem, kteří pomohli - Ládin, Lubo, Eliška, Lecho, mamka s taťkou a Eva s Jirkou.

Laďovy narozky a velká oslava na Božence. Úžasný prodloužený víkend plný dobrého jídla, pití a hlavně skvělých lidí. To je fajn, že ještě existují akce, které se obejdou bez televize, rádia, mobilů, tabletů a dalších moderních hračiček. Myslím, že se to Laďovi povedlo. Myslím, že první ročník této akce byl právě založen a za rok se sejdeme znovu. A dík Peťovi, že dorazil s kolem a kytarou, obojí, vyjížďku i večerní hraní, jsem si krásně užil.

Po dlouhé době užívání jsme se domluvili na pracovní víkend na Božence. Je třeba uklízet před bouráním velké chalupy, které se blíží. Mákli jsme si pěkně, už dlouho jsem nebyl tak unavený. Zkoušel jsem spát v hamace, ale probudila mě zima. Aspoň jsem neplánovaně vyzkoušel spaní v Toyotě. Bez práce nejsou koláče a tak jsme si zasloužili spousty dobrot - Ládin nám udělal zelňačku, hamburgery a dokonce borůvkové klendlíky sypané perníkem.

Páteční večer a sobota na Božence s Ládinem. Ani jednomu z nás se sice moc nechtělo, ale vzájemně jsme se trošku namotivovali a donutili. Nakonec to bylo fajn. Večer dobroty na ohni, troubení jelenů v říji, povídání dlouho do noci. Laďa šel v sobotu běhat, já jsem si dal pěknou stovku na kole. Projel jsem celé Adamovské údolí a úplně neznámé Ztracené údolí mezi Horní Lipovou a Vápennou. Večer před osmou už jsme byli zpátky v Brně.

Neuběhl ani týden a jsem opět na Staroměstku. Opět mám s sebou kolo, ale tentokrát bez dodávky a bez Matýska. Udělali jsme si chlapský víkend na Božence. Tradičně jsme většinu času strávili v lesích běháním a ježděním na kole. Vždy večer jsme se sešli na Božence a provedli ověřený rituál - ohřát vodu v brutaru na sprchu, udělat oheň pro grilování, dát si pivo, vytánout židličky, osprchovat se (venku), udělat jídlo a pak do noci řešit problémy světa.

Tento rok jsem Boženku hodně zanedbával. Rád jsem se tedy přidal k Ládinovi na víkendovou akci. Oba jsme měli své plány a počasí nám přálo. Sluníčko, modré nebe, ve stínu zima, ale jinak téměř babí léto. Oba jsme vyrazili do Polska. Láďa běžel na Czernicu, já jsem vyrazil na kole na velký okruh po Rychlebech a Klodzké kotlině. Veliká nádhera. Jel jsem přes místa, která mám rád a projel jsem si hodně úseků, které jsem si vytipoval z auta.

Konečně. Po dvou letech jsme s Láďou zase vyrazili na přespávačku do Jeseníků. Nedávno se nám zalíbilo jedno místo na svahu Břidličné hory a tak jsme měli jasno kam. A aby to bylo dobrodružnější, šli jsme z místa, na kterém jsme zatím nikdy nebyli - z Nové vsi. Dali jsme si tam pivo v hospůdce, do které nás pan majitel pustil i po zavíračce a zapovídali jsme se s ním tam tak, že měl Laďa choutky tam rovnou přespat (a poraženecké řeči měl později i na Alfrédce).

Bez velkého plánování jsme s Ladinem zmizeli na dva dny do Jeseníků. Omrkli jsme pár nemovitostí v podhůří, ale hlavní plán bylo lyžování. V sobotu odpoledne jsme se po dlouhý letech vydali do svahů nad Vernířovicema. Na Špičáku jsou krásné skály a za těch deset let co jsem tam nebyl se vůbec nic nezměnilo. I ta skalní průrva tam pořád je. Nahoře byl krásný prašan, dole málo sněhu a hustý podrost.

Mé první skialpy v této zimy. Snad už jsme všechny nemoci a covidy překonali a budeme zase jezdit na hory. V pátek jsme si dali sraz na Božence s Ládinem a Anetou. Já se cestou zastavil v údolí Vrbenského potoka. Zapálil jsem svíčky na dvou místech, která mám rád. Dříve tam stály domy a bydleli lidé. Zkoušel jsem fotit potmě a u toho jsem poslouchal ticho a potok. Druhý den jsme šli na hit letošního roku - lovecké chodníky ve svazích Šeráku a Keprníku.

Odpoledne po práci jsme s Ládinem vyrazili na Boženku. Vyčistili jsme ucpaný komín, zatopili uvnitř i venku a užívali si horskou tmu, nebe plné hvězd, ticho a klid. Ale nepřijeli jsme se poflakovat. Druhý den jsme vyrazili do hor. Ládin šel běhat, já sedl na kol a jel. Svůj plán jsem si nachystal už v Brně. Chtěl jsem přejet hřeben Rychlebských hor ze Smrku na sedlo Travná a přes Polsko se vrátit zpátky.