Modrý Pavouček

Pět dní na střeše naší chalupy. Rozebrali jsme starou shnilou konstrukci, vyměnili jsme hřeben, pozednice, krokve a vše pobili novýma deskama. Zázrak, vše je rovné, bude to vypadat krásně. Veliké díky všem, kteří pomohli - Ládin, Lubo, Eliška, Lecho, mamka s taťkou a Eva s Jirkou.

Laďovy narozky a velká oslava na Božence. Úžasný prodloužený víkend plný dobrého jídla, pití a hlavně skvělých lidí. To je fajn, že ještě existují akce, které se obejdou bez televize, rádia, mobilů, tabletů a dalších moderních hračiček. Myslím, že se to Laďovi povedlo. Myslím, že první ročník této akce byl právě založen a za rok se sejdeme znovu. A dík Peťovi, že dorazil s kolem a kytarou, obojí, vyjížďku i večerní hraní, jsem si krásně užil. Cestou do Brna jsem se na pozvání kapely Cvykr stavil do Čebína, kde se otevírala nová studánka. Tak jsme tam lidem zahráli. Pěkná tečka za super víkendem.

Po dlouhé době užívání jsme se domluvili na pracovní víkend na Božence. Je třeba uklízet před bouráním velké chalupy, které se blíží. Mákli jsme si pěkně, už dlouho jsem nebyl tak unavený. Zkoušel jsem spát v hamace, ale probudila mě zima. Aspoň jsem neplánovaně vyzkoušel spaní v Toyotě. Bez práce nejsou koláče a tak jsme si zasloužili spousty dobrot - Ládin nám udělal zelňačku, hamburgery a dokonce borůvkové klendlíky sypané perníkem. Vypili jsme malou bečku vynikajícího piva z pivovaru v Předklášteří. A protože mi bylo líto, že jsem se celý víkend motal jen kolem chaty, tak jsem na zpáteční cestě vyběhl Medvědí roklí nahoru nad Konfelzov. Byl večer, nikde nikdo, hodně foukalo, krajina byla nasvícená zlatou barvou. Znovu jsem si připoměl jak je Staroměstsko úžasné, ozvláště ta náhorní plošina mezi Starým městem, Brannou a Hanušovicema.

Páteční večer a sobota na Božence s Ládinem. Ani jednomu z nás se sice moc nechtělo, ale vzájemně jsme se trošku namotivovali a donutili. Nakonec to bylo fajn. Večer dobroty na ohni, troubení jelenů v říji, povídání dlouho do noci. Laďa šel v sobotu běhat, já jsem si dal pěknou stovku na kole. Projel jsem celé Adamovské údolí a úplně neznámé Ztracené údolí mezi Horní Lipovou a Vápennou. Večer před osmou už jsme byli zpátky v Brně.

Neuběhl ani týden a jsem opět na Staroměstku. Opět mám s sebou kolo, ale tentokrát bez dodávky a bez Matýska. Udělali jsme si chlapský víkend na Božence. Tradičně jsme většinu času strávili v lesích běháním a ježděním na kole. Vždy večer jsme se sešli na Božence a provedli ověřený rituál - ohřát vodu v brutaru na sprchu, udělat oheň pro grilování, dát si pivo, vytánout židličky, osprchovat se (venku), udělat jídlo a pak do noci řešit problémy světa. Na jeden večírek dorazil i Peťa Frenc a byl i malý koncertík (než nám zmrzly prsty a zadky).

Tento rok jsem Boženku hodně zanedbával. Rád jsem se tedy přidal k Ládinovi na víkendovou akci. Oba jsme měli své plány a počasí nám přálo. Sluníčko, modré nebe, ve stínu zima, ale jinak téměř babí léto. Oba jsme vyrazili do Polska. Láďa běžel na Czernicu, já jsem vyrazil na kole na velký okruh po Rychlebech a Klodzké kotlině. Veliká nádhera. Jel jsem přes místa, která mám rád a projel jsem si hodně úseků, které jsem si vytipoval z auta. Návraty po setmění si vždy užívám a cesta z Králíků přes Hanušovice a Staré město neměla chybu. Bylo úplně jasno, ochladilo se, kolem černočerná tma, na nebi tisíce hvězd. Na Božence mě čekalo vynikající jídlo, horká sprcha, oheň. Díky moc Ládine, tohle jsou akce, na které budu vždy rád vzpomínat.

Konečně. Po dvou letech jsme s Láďou zase vyrazili na přespávačku do Jeseníků. Nedávno se nám zalíbilo jedno místo na svahu Břidličné hory a tak jsme měli jasno kam. A aby to bylo dobrodružnější, šli jsme z místa, na kterém jsme zatím nikdy nebyli - z Nové vsi. Dali jsme si tam pivo v hospůdce, do které nás pan majitel pustil i po zavíračce a zapovídali jsme se s ním tam tak, že měl Laďa choutky tam rovnou přespat (a poraženecké řeči měl později i na Alfrédce). Naštěstí jsme neměli peníze a museli jsme do lesů. Cesta na Jelení studánku vedla po špinavém sněhu, místy sníh chyběl úplně a bylo to hodně po rovině, což skialpoše moc nebaví. Ještě že bylo jasno a svítily hvězdy. Na Jelení studánce jsme chvíli spekulovali, jestli nespat uvnitř boudy, ale naštěstí proběhla po podlaze myš (ty Laďin nerad) a šlo se hledat místo na stan. Spalo se nádherně (pořád mám v hlavě nedávnou ledovou noc pod Trenckovou roklí). Druhý den jsme dlouho spali, užívali si sluníčka a pak jsme zkusili sjezd z Břidličné hory. Sníh byl otřesný. Blbě se jelo dolu a blbě se šlo nahoru. Tentokrát to na lyžování moc nebylo. A tak jsme se raději opalovali na Jelení studánce, kecali s turisty a vydali se zpátky do Nové vsi. Akce parádní

Bez velkého plánování jsme s Ladinem zmizeli na dva dny do Jeseníků. Omrkli jsme pár nemovitostí v podhůří, ale hlavní plán bylo lyžování. V sobotu odpoledne jsme se po dlouhý letech vydali do svahů nad Vernířovicema. Na Špičáku jsou krásné skály a za těch deset let co jsem tam nebyl se vůbec nic nezměnilo. I ta skalní průrva tam pořád je. Nahoře byl krásný prašan, dole málo sněhu a hustý podrost. Ale nádhera a hlavně, téměř neznámá místa. Večer jsme přejeli pod Paprsek a na Boženku jsme ťapali pod jasným nebem plným hvězd.

Mé první skialpy v této zimy. Snad už jsme všechny nemoci a covidy překonali a budeme zase jezdit na hory. V pátek jsme si dali sraz na Božence s Ládinem a Anetou. Já se cestou zastavil v údolí Vrbenského potoka. Zapálil jsem svíčky na dvou místech, která mám rád. Dříve tam stály domy a bydleli lidé. Zkoušel jsem fotit potmě a u toho jsem poslouchal ticho a potok. Druhý den jsme šli na hit letošního roku - lovecké chodníky ve svazích Šeráku a Keprníku. Došli jsme až na hlavní hřeben, ale byla tam vichřice, sněžilo, takže to byl spíš hřebenový útěk do chaty Šerák. Ale sjezd po sjezdovce v prašanu vyšel na jedničku.

Odpoledne po práci jsme s Ládinem vyrazili na Boženku. Vyčistili jsme ucpaný komín, zatopili uvnitř i venku a užívali si horskou tmu, nebe plné hvězd, ticho a klid. Ale nepřijeli jsme se poflakovat. Druhý den jsme vyrazili do hor. Ládin šel běhat, já sedl na kol a jel. Svůj plán jsem si nachystal už v Brně. Chtěl jsem přejet hřeben Rychlebských hor ze Smrku na sedlo Travná a přes Polsko se vrátit zpátky. Vyšlapal jsem na hřeben a opřel se do mě vítr. Fučelo tak, že mě to místy shazovalo na zem. Ale plán je plán, tak jsem jel.