Modrý Pavouček

Úžasných pět dní v krásné chalupce v dalekých Krušných horách. Jeli jsme dvě rodiny, vzali jsme si kola a projeli jsme spolu s dětmi spousty míst v okolí Přebuzi. Jeden den jsme sjeli dolů do podhůří a z Karlových varů jsme se vydali na hrad Loket. Krušné hory opět zabodovaly. Pomalu, ale jistě se z nich stávají mé nejoblíbenější hory naší republiky. Jsou pořád pozapomenuté, málo obydlené, plné starých domů a chalup.

Z Terezína (viz předešlý článek) jsem popojel do kopců, které jsou vidět přes zdi pevnosti. Je to České středohoří a protože do setmění zbývalo pár hodin času, vyběhl jsem (doslova) na nejvyšší horu Milešovku. V chatě na vrcholu jsem byl sám, dal jsem si párek a zase jsem seběhl dolů. Jen jsem sedl do auta, začalo pršet. A pršelo a pršelo. Na noc jsem vyjstoupal nahoru k Božímu daru. Spal jsem kousek od bývalého dolu Eduard.

Bezručovo údolí je rozsáhlá část hor nad Chomutovem. Patří k ní samozřejmě stejnojmenné údolí, ale najde tam i horské pláně, louky, rašeliniště, rybníky a lesy. První výpravu jsme naplánovali pro děti a jezdili jsme jen po horské části údolí. Vtipným okamžikem bylo parkování na příjezdové cestě, kde se mi podařilo sjet pravým kolem z mostku a musel nás vytahovat traktor. Ale jinak to bylo jen krásné ježdění po náhorních plošinách. V podstatě jsme objeli celé Novodomské rašeliniště.

Několik výletů jsme podnikli v těsné blízkosti našeho bydlení. Minulý rok jsme už v okolí něco projezdili a tak jsme se snažili naplánovat všechny trasy tak, abychom poznávali nová místa. První výprava, pěší, vedla na Puklou skálu. Zaparkovali jsme na místě, které je coby kamenem dohodil od zbytků zaniklé obce Fláje. Šli jsme pomalu, já jsem pořád ještě bojoval s bolavými zády, byla to pro mě taková zkouška jestli se ten týden budu vůbec schopen hýbat.

Po roce jsme se vrátili na stejné místo. Krušné hory se nám minulý rok zalíbily a stejně tak ubytování v bývalé hájovně na hranici Flájské obory. Samozřejmě, že jsme si vzali kola, protože tyhle hory jsou cyklistům zaslíbené. Od minulého roku se Matýsek i Adélka zlepšili, tak jsme se těšili na další místa, která prozkoumáme. Tentokrát nám paní majitelka nečekaně nabídla královský pokoj se zvýšeným patrem, na kterém jsme spali s Matýskem.

Cestou zpátky jsme se rozhodli vylézt na některou ze sopek, kolem kterých se projíždí těsně před příjezdem do Mostu. Volba padla na Ranou (přemýšleli jsme ještě o Oblíku). Byla to rychlá akce. Za půl hodinky jsme byli na hřebeni a po něm jsme došli na nejvyšší místo. Z vrcholu byl krásný rozhled na všechny strany. Vítr sílil a sílil, až jsme se nakonec báli, že to Adélku odnese. Tuhle krátkou procházku rozhodně doporučujeme všem, kdo budete projíždět kolem.

Krušné hory nás okouzlily. Ubytování, které jsme si na poslední chvíli našli bylo nádherné - bývalá hájovna vysoko v horách, stranou od lidí, hluku a provozu. Z terasy jsme měli výhled na louky do obory Fláje, kde se každý večer pásli jeleni (asi). V hájovně bydlela další rodina se sedmiletý Štěpánem a děti tak měly o zábavu postaráno, ideální stav pro nás rodiče. První den jsme nakoupili dole v Litvínově a vydali se na první výpravu.