Modrý Pavouček

Jako každý rok jsem si nenechal ujít akci v Nové Senince, kterou pořádají lidé kolem kapely Vacuum Ball. Opět se sjeli muzikanti z celých Čech a Slovenska, aby vytvořili úžasnou atmosféru v této malé zapadlé pohraniční vesničce. Měl jsem s sebou kolo, takže jsem si krásně nakombinoval muziku s výlety po Staroměstsku a Klodzku. Celou dobu bylo hodně větrno a byla pěkná kosa. Poprvé jsem se podíval na novou rozhlednu co postavili Poláci na Kraličáku. A taky jsem projel má oblíbená údolí po polské straně Rychlebských hor. Je to hrůza vidět takhle zničené cesty, koryta řek a střed města Stronie Slaskie. Chudáci lidi co tam bydlí. Snad se podaří dát to brzy do pořádku.

Neuběhl ani týden a jsem opět na Staroměstku. Opět mám s sebou kolo, ale tentokrát bez dodávky a bez Matýska. Udělali jsme si chlapský víkend na Božence. Tradičně jsme většinu času strávili v lesích běháním a ježděním na kole. Vždy večer jsme se sešli na Božence a provedli ověřený rituál - ohřát vodu v brutaru na sprchu, udělat oheň pro grilování, dát si pivo, vytánout židličky, osprchovat se (venku), udělat jídlo a pak do noci řešit problémy světa. Na jeden večírek dorazil i Peťa Frenc a byl i malý koncertík (než nám zmrzly prsty a zadky).

Prázdniny začaly angínou, kterou dostala Adélka a vzápětí Maky. Abychom neseděli doma všichni, vydali jsme se s Matýskem na noc do Sudet. Celý první den byl deštivý, ale k večeru se vyjasnilo. Po krátké procházce k Dalimilce (rozhledna), jsme si udělali oheň a opekli večeři. Boženka je úžasná. Není nad to mít v takovémto počasí k dispozici chatičku. Druhý den ráno taky pršelo, ale po strategickém vyčkávání jsme vyrazili v ten správný čas. Na Kraličák jsme došli pod slunečnou a modrou oblohou. Až na vrchol se nám tentokrát nechtělo. Řádili tam polští dělníci, kteří dostavují rozhlednu a už z dálky byl slyšet rámus pil a kladiv. Zůstali jsme u slona a dlouho se tam poflakovali. Super pocit být tam takhle poprvé se svým synkem. Bylo to jeho nejvyšší výšlap v životě. Cestou zpátky jsme zvládli další dvě atrakce - zastávku v Ospělově u Toma s Janou a KFCčko v Prostějově. Domů jsme si přivezli “nekonečný nápoj”.

Nová Seninka ožila na víkend zvuky bluegrassových nástrojů. Blanka a Boris Preisslerovi pořádali další ročník hudebního setkání Na konci světa. Osm kapel, penziónek plný muzikantů, večerní koncerty a jamování ve dne v noci. V sobotu se konal společný koncert v místním kostelíku - to byl zážitek, krásná akustika, vitráže, má slabost pro temná místa, no líbilo se mi to. A k tomu super počasí a běhání s Ladinem. Náročný víkend to byl.

Rychlá akce odpoledne po práci. V jednu s Ladinem sedáme v Brně do auta, ve tři vybíháme z Dolní Moravy. Pomalu, ale jde to. Na hřebeni na nás čekala spousta pěkných věcí - bahno, kaluže, šutráky, mlha, zima, vítr a trošku bloudění. Na rozhledně na Klepáči jsem byl poprvé v životě. Dole v Krčmě už bylo zavřeno, ale nakonec jsme pana hostinského udolali. Já hraním na banjo, které tam měl, Laďa povídáním o letadlech. Dostali jsme pivo, česnečku i kafe a nakonec nechtěli ani zaplatit. Každopádně - zvládli jsme to. Horských běhů mám za sebou málo, vůbec jsem netušil jak to půjde. V jedenáct hodin večer usínám ve své posteli doma v Brně, abych brzo ráno sedl na kolo a jel na brigádu do Krasu. Člověk zvládne více než si myslí. Trasa na Stravě (32km, 4h 49min, 1479m)

V pátek u oběda jsme Laďou dohodli přechod Malé Fatry. Pak jsme se koukli na předpověď a bylo po přechodu. Aby nám nebylo smutno, tak jsme se večer sbalili a vyrazili na Kraličák. Malá večeře v Postřelmově a před půlnocí už si to šlapeme temným údolím Moravy k vrcholu. Šumění potoka, černé siluety stromů, jasné nebe a tisíce hvězd nad hlavou. Už mi to chybělo. Jak málo někomu stačí ke štěstí. U slona jsme postavili stan a spalo se krásně. Ráno přišla mlha a celou sobotu už jsme viděli jen na pár metrů kolem sebe. Přes Sušinu a Podbělku jsme seběhli do Horní Moravy a po poledni jsme byli zpátky v Brně. Parádní vejlet. Dík Laďo.

Sníh nám krásně firnovatí a období jarních lyžovaček v krátkém rukávu je tady. Pro většinu lidí už zima skončila a tak jsme strategicky vyrazili na sjezdovku, kde jsme očekávali prázdné vleky i svahy. A povedlo se. Celou sobotu jsme projezdili na téměř prázdných sjezdovkách v Dolní Moravě. Do toho teplo a sluníčko, no nádhera. Dobrou náladu vystupňovalo ubytování. Za necelé tři stovky jsme bydleli v krásné nové chatě v apartmánu s téměř luxusní výbavou a spoustou místa (tímto všem doporučujeme ubytování v chatě Terezka přímo pod sjezdovkou). Lyžování nás trošku zmohlo a druhý den už na něj neměl nikdo náladu. Maky vyrazila na procházku a já jsem šel s Kámou na přechod bunkráckého hřebene. Zavzpomínal jsem na staré časy, kdy jsme se s Alexem toulali kolem Podbělky a Sušiny. Na Kraličák jsem došel sám a dolů jsem jel kotlem pod pramenem Moravy. Sníh už byl místy rozměklý ale pěkné to bylo.

Kralický Sněžník a jeho okolí patří k mým nejoblíbenějším místům. Na Staroměstsko, jak říkám kraji kolem Sněžníku, mě pěkných pár let zpátky přivedl Alex. Jezdili jsme na jejich K5tku a za drobné práce jsem pak na bunkr jezdil jako na chatu. Byla to doba cestování vlakem, nočních a podzimních výprav, často za škaredého počasí, kdy jsme testovali goráče, vařiče a všechny ty autdórové cerepetičky. Nejednou jsme spali nahoře na hřebeni v některém z řopíků.

Silvestra a velkou část vánoc jsme strávili lokálkovsky na Návrší pod Kralickým Sněžníkem. Sněhu moc nebylo, ale i tak se lyžovalo, běžkovalo, chodilo, skialpovalo, pinpongovalo a dokonce jezdilo na lyžích za čtyřkolkou až na vrchol Sněžníku na východ slunka. Pěkné to bylo.

Brzy ráno jsem vyrazil z Brna, akorát tak, abych na vrcholu Kralického Sněžníku stihl východ slunce. Povedlo se.