Konečně jsem se dostal na akci Bílý Kámen. Jednou za rok se díky spolku Lubavia otevřou brány vojenského újezdu Libavá pro veřejnost. Krajinou zaniklých obcí, starých křížků, kopců a náhorních planin ten den putují hordy cyklistů a pěšáků. Letos jich bylo přes sedm tisíc. Vyrazil jsem velmi brzy. Přes vstupní bod mě pustili už před sedmou a jen díky tomu jsem si krajinu užil relativně bez lidí. Kolem poledne už to bylo peklo a vícekrát už nepojedu.
Číst dál ...
Kajak s Alexem řeším už od minulého roku, ale až teď, s prvními náznaky jara, jsem se rozhoupal (doslova). Konečně mám svoji loď. Alex mě hned pozval na první plavbu, to nešlo odmítnout. Po čtyřech neprospaných nocích na Šumavě a Ospělově jsem cítil malý hendikep, ale sluníčko a nedočkavost zvítězily. Jeli jsme od hráze na ostrov, na kterém stojí zřícenina Kozlov. Objevili jsme fajn místa na spaní (čekají nás velké věci) a na břehu jsme si opekli slaninu.
Číst dál ...
Blížil se konec měsíce a za duben mi chyběla noc strávená někde venku. Chtěl jsem jet znovu do Trenckovy rokle, ale nakonec zvítězil duch průzkumníka a vydal jsem se do míst, kde jsem nikdy nebyl. Dlouho jsem měl v hlavě údolí Bystřice nad Olomoucí, které kopíruje hranici vojenského újezdu Libavá. Napadlo mě protáhnout tuto trasu kolem celého újezdu a plán byl na světě.
Vyrazil jsem v pátek odpoledne a kolem páté jsem startoval z Olomouce.
Číst dál ...