Modrý Pavouček

Rychlá výprava za město, utéct před virem, utéct před lidmi, nadýchat se čerstvého vzduchu. Kopečky nad Blanskem moc neznáme, tak jsme naplánovali výlet tam. Nedařilo se nám zaparkovat v Hořicích, všude zákazy stání, parkoviště daleko od lesa. Rychle jsme vymysleli náhradní plán ve stejné oblasti - kopce nad vesničkou Jestřebí. Šli jsme kolmo nahoru až na hřeben a pěkně jsme se zahřáli. Celou dobu byla velká zima, k autu jsme se vrátili úplně promrzlí.

Tentokrát jsme chtěli někam vysoko. Někam, kde nebude moc stromů, kde bude hřát sluníčko a kde uvidíme daleko do krajiny. A hlavně někam, kde stihneme dojít k autu za světla. Od Trenckovy rokle u nás panuje hrůza z toho, že někde zatmíme. Celkem rychle jsme se shodli na tradičním a oblíbeném kolečku - Kaly - Babylón - Zahrada - Kaly. Dříve stávala na vrcholu rozhledna, škoda, že ji zbourali. Ale i tak je to krásné místo s výhledem na Tišnovské kopce.

Další útěk před virem. Na kole jsem nedávno v Moravském krase objevil nové ohniště a zároveň místo, kde by se děcka mohly v klidu proběhnout. Vzali jsme špekáčky, balón, pití a roušky a vyrazili na krátkou odpolední výpravu. Místo, o kterém mluvím, se nachází ve starém lomu pod Máchovým památníkem. Dá se tam pěkně dojít po červené značce z autobusové zastávky Olomoučany točna.

Hlásili krásné počasí, zimu a mráz. Podle fotek od ostatním vidím, že sníh v Jeseníkách pořád je. Jarní firny považuji za nejhezčí lyžování a tak stačilo málo a výprava s přespáním byla během pěti minut naplánována. Nalákal jsem věrného druha Ládina a mohlo se jet. V úterý večer provádíme rychlý přesun na rozcestí Hvězda nad Karlovou studánkou. Chvíli řešíme parkování, parkoviště je zavřené závorou. Nakonec přejíždíme travnatý ostrůvek a jako jediné auto parkujeme na obrovském parkovišti.

Vydali jsme se vyřídit resty, které jsme měli v Lanžhotských mokřadech. Minulý týden jsme projeli jen část, plán na dnešní den byl projet zbývající jižní část a dostat se až k soutoku Moravy s Dyjí. Po zkušenostech z minulé výpravy jsme tentokrát vzali dost teplého oblečení. Slunečno a teplo v Brně totiž vůbec neznamená, že se setměním bude stejně teplo i jinde, navíc na kole, kde fouká vítr i za bezvětří.

Dlouho jsem se chystal na první vícedenní výpravu na kole. Poslední rok jsem po kouscích sháněl a pořizoval výbavu, pročítal články, snažil se hledat svoji cestu. Hlásili pěkný teplý víkend a tak jsem konečně vyrazil na svoji první, zkušební, výpravu. Vyrazil jsem hned po práci, kolem páté z Brna směrem na sever. Plán nejasný, hlavně si to užít a vrátit se druhý den včas domů. Schválně jedu singletraily kolem přehrady a pak po červené z Bitýšky do Březiny.

Dnes je první den, kdy je povinné nosit mezi lidi roušku přes pusu a nos. Přemýšleli jsme kam zdrhout a napadly nás mokřady na jihovýchodním cípu naši republiky. Chystal jsem se tam už dlouho. V půl páté parkujeme za Lanžhotem a jedem. Většina trasy je po krásných rovných asfaltkách, kiláky pěkně odsýpají. Nedojeli jsme až k trojmezí, to si necháme na jindy, ale i tak je to krásný kout naší země.

Coronavirus řádí a sedět celý den doma s dětma je k nevydržení. Zvlášť když venku svítí sluníčko a je skoro dvacet nad nulou. Jedinou volbou jsou opuštěná místa, kde nikoho nepotkáme. Dnes jsme zkusili Trenckovu rokli. Vyrazili jsme pozdě a bylo jasné, že zatmíme, ale co už, všechno zvládnem (říkal jsem si). Po červené kolem Šafránkova mlýna, přes skalky a kořeny, jsme před setměním dorazili na tábořiště na dně Trenckovy rokle.

Na další mé mikrodobrodružství jsem si přizval Ládina, dlouho jsem ho přemlouvat nemusel. V pátek pozdě večer jedeme z Brna do Jeseníků s plánem strávit tam noc a den, trošku polyžovat, projít se po hřebenech, užít si sluníčka. Tentokrát žádné boudy, tunely ani jiné přistřešky. Máme s sebou stan a míříme na hlavní hřeben. V autě dolaďujeme logistiku výpravy. Chceme se v sobotu vrátit po sjezdovce do Koutů a mít tam někde auto.

Je neděle, virus řádí čím dál více, ale venku je krásně slunečno a nezvládáme sedět doma. Hledáme oblast bez lidí, kde bychom mohli udělat oheň a trošku se projít přírodou. Lezení a opékání párků pod Babami minulý víkend odpadlo, protože si Matýsek (s mojí pomocí) pár minut před odjezdem pochroumal krk. Volíme hrad Templštejn, nedaleko Bab, kde by mělo být veřejné tábořiště. Autem se trošku motáme po Biskoupkách, je třeba trefit správný most, ale nakonec parkujeme na parkovišti U pustého mlýna.