Modrý Pavouček

Aspoň na jednu noc jsme stihli vyjet nahoru na chalupu v Beskydech. Stihli jsme vše - sekat dřevo, stavět domeček, udělat oheň v krbu, opéct párky a samozřejmě, přespat v tichu a klidu na Beskydském hřebeni. Já jsem jel nahoru na chatu o dolu na kole a projezdil jsem okolní hřebeny. Byl jsem na Kamenitém, na Javorovém i v Nýdku a na Filipce. Na chalupu (23km, 750m) Z chalupy domů (30km, 350m) Z Třince na Filipku (35km, 700m)

Tentokrát jsem si na služebku přibalil silničku. Jezdí se tady krásně. Cesty jsou tady mnohem kvalitnější než u nás a o ohleduplnosti německých řidičů bych mohl psát slohové práce. Příště rozhodně zase silničku. Tentokrát byl odjezd z Walldorfu velice akční, protože nám kuna u dvou aut způsobila závadu. Na mém byl rozpojený kabel, na autě kolegy děravá hadička. Ještě, že se o nás firma tak pěkně stará a rychle se to vyřešilo.

Konečně jsem se dostal na Zlatohorskou hudební horečku - bluegrassovou dílnu, kterou pořádá kapela Aliquot. Minulý rok jsme ve stejnou dobu hráli s SK Bandem v Senince, tento rok jsem měl volno. Akce super. Spousta známých tváří, hodně jamování, trošinku koncertování, ale hlavně - možnost učit se. Bylo fajn probrat věci ohledně dobra přímo s Karlem, velkým guru v tomoto oboru. Vzal jsem si kolo a jedno odpoledne patřilo okružní jízdě (místy chůzi) po okolních kopcích.

Začíná krásný sluneční den a já vyrážím brzy ráno na kole ze Svratky do hlubokých lesů. Je zima, teplota těsně nad nulou, necítím prsty na rukou a snažím se neminout ani jedno místečko kam svítí slunce. Hladina Svratouchu je jako zrcadlo a připadám si v tu chvíli jako někde ve Skandinávii. Projel jsem červené značky v Toulovcových maštalích. Byl jsem tam tak brzy, že jsem nikde nikoho nepotkal. Čekal jsem davy lidí.

Se silničkou (kolem s berany a úzkými plášti pro jízdu na cestách) jsem měl vždy spojený výlet na hranice s Rakouskem. Jednou jsem to jel na horákovi a nebylo to ono. Nekonečné úseky po betonu v placaté krajině, na to je silnička jako dělaná. A tak jsem vyrazil. Cesta tam byla pohodička, vítr mě jemně poháněl. Do Lednice jsem dorazil mírně unavený a v našem oblíbeném Včelařově dvoře jsem si dal smažák.

Tři dny v Beskydech. Krásné počasí nás provázelo na Ostrém, na Ropici, na Filipce i Loučce. Po dlouhé době jsem se projel na kole po horských hřebenech kolem Třince - tak jako kdysi, když jsem tady pracoval v nemocnici a na horách jsem byl skoro každý den. Vzpomněl jsem si na vyjížďky až k lysé, na horách přes týden v podvečer nebývali žádní lidé, domů jsem se vracel potmě. Na Chatu a zpět do Třince.

Týdenní dovolená v Českém ráji s Odvárkama. Lezli jsme po skalách, na kolech jsme projeli skoro celý Skalák, běhat jsme chodili po pohádkových pěšinkách mezi věžemi, toulali jsme se skalními městy a bydleli jsme v místě, kde se naši caparti měli jako v peřince - pískoviště, trampolína, bazén, spousty hraček. První výběh (14km) Centrem Skaláku (9km) Běh na Trosky (14km)

Tento rok poprvé ve Svratce. Sice trošku pršelo, ale stihli jsme vyjížďku na kole, výlet ke Svratouchu i lumpárny na dětských hřištích. A taky běh na Devět skal mi udělal radost.

Týdenní dovolená u našich v Třinci. Adélka do mého rodného města zavítala úplně poprvé. Podívali jsme se na naše oblíbená místa a já jsem konečně trošku projel kolo po horách. Na poslední dva dny jsem přejel na brigádu do Svratky. A tady je pár tras co jsem projel: Třinec - Javorový - Ostrý - Třinec, 45km, 1h:59m Třinec, Nýdek Hluchová, Filipka, Hrádek, Třinec, 31km, 1h:35m (v noci) Třinec, Ostrý, Slavíč, Malý Polom, Lomná, Jablunkov, Třinec, 57km, 2h:57min Svratka, Brno, 93km, 4h:58min

{{ figure"images/imag2025w.jpg" }} Ze Staré Hůrky V knize Emila Kintzla “Zmizelý kousek Šumavy"jsem objevil tento zvláštní a trošku hrůzostrašný příběh o osudu Staré Hůrky v poválečných letech: Členové obou sklářských rodin byli pochováni v rodinné hrobce za kostelem ve 23 skleněných rakvích - unikát. Jejich klid skončil v roce 1949. Způsobem, který neměl nikde na Šumavě obdoby. Přečtěte si, prosím, co o neuvěřitelném zvěrstvu (z vyprávění pamětníka) zapsala Jana Flašková: “Hrobka stála na vojenském prostoru a jediný, kdo k ní měl přístup, byli vojáci.