Modrý Pavouček

Tři dny s Matýsekem v Polsku. Holky nám daly opoušťák, tak jsme toho náležitě využili. První den jsme si projeli trail na vrchol Jagodna, který jsme už kdysi jednou jeli a líbil se nám. Spali jsme, spolu s dalšími tuláky, hluboko v lesích Gor Bystrzyckich. Druhý den jsme přejeli do Sovích hor. Zaparkovali jsme v městečku Bardo a jeli traily nad ním. Bylo to hodně do kopce, moc se nám to nelíbilo. Odskočili jsme si do Klodzka do KFC a pak už hurá na další trail v Sovích horách. Serbrna Gora je horská pevnost, která je traily doslova obklíčená. Ale ani tady se nám traily nelíbily, obrovské převýšení a dost těžký terén. Ale pevnost byla zajímavá, škoda že nebylo na prohlídku více času. Na noc jsme přejeli do Stolových hor. Chvíli jsme hledali vhodné místo, ale našlo se. Spali jsme vysoko na hřebeni, těsně před hranicí parku. Třetí den jsme jeli pohodovou vyjížďku po Stolových horách, žádné velké kopce, krásné cyklostezky i krajina. Tím jsme si spravili náladu. Krása. Sem se musíme vrátit.

Tři dny a tři noci v Česko-polském pohraničí. Dny jsem trávil na kole v zapadlých koutech Českých a Polských Sudet, večery na hudební dílně, kterou ve Zlatých horách pořádá Ondra Kozák a noci v dodávce na odlehlých místech, na kterých je ticho, svítí hvězdy a ráno je vidět daleko do krajiny. Na kole jsem se podíval na spoutsty míst, o kterých jsem jen četl a bylo to úžasné zapomenout na chvíli na ten normální městský život.

Někdy mám pocit, že čím více se na něco člověk těší, tím je větší pravděpodobnost, že se na poslední chvíli něco pokazí. Na Ondrovu dílnu do Zlatých hor jsem se chystal a těšil více než půl roku. Pár dní před termínem jsem dostal zánět průdušek. Ale musel jsem. Cvičím teď hodně na kytaru a tuhle dílnu jsem si prostě nesměl nechat ujít. Odjížděl jsem polonemocný, na antibiotikách, unavený, ospalý. Nakonec vše dopadlo velice dobře. Ne, že bych se vyléčil, ale fungoval jsem, hrál jsem, cvičil jsem a zažil spoustu krásných chvil. Zahrál jsem si se spoustou kolegů, potěšila mě pochvala od muzikantů, kterých si moc vážím a dokonce se sešla 12 let stará Brněnská sestava s Maťem Burzou a odehráli jsme malý koncertík našich starých věcí. Po dílně jsem ještě trošku cestoval. Prozkoumal jsem Horní údolí, přespal na mém oblíbeném sedle nad Javorníkem a prošel si pár míst v Polském Klodzku. Byl to krásný prodloužený víkend.

Matýskovi se nelíbilo na táboře a tak jsem ho místo toho vzal do hor. Nabalili jsme dodávku a vyrazili na sever. První noc jsme spali přímo ve vojenském muzeu Lichkov. Dva velké bunkry a spousty rozsocháčů jsme měli z auta na dohled. První den jsme projeli všechny traily z Polského Jodlowa. Stavili jsme se v Miedzygorze. Je to pěkné horské městečko s vodopády a starými domy. Strávili jsme tam více času než jsme plánovali. Jedno Matýskovo kolo bylo prázdné. Ještě, že jsme cestou z Brna koupili náhradní duše. Spát jsme chtěli nedaleko Severomoravské chaty, ale cestu blokovalo auto se dřevem. Selhaly i místa kolem bunkru K5. V záloze jsem měl parkoviště pod Klepáčem a tam jsme nakonec zůstali. Stály tam další tři auta a večer jsme si poslechli malý koncert jednoho táty s dcerami.

Dlouho plánovaná výprava za naší oblíbenou muzikou. V pátek jsme spěchali přes celou republiku na sever do Tančírny v Rychlebských horách. Zvládli jsme vyrazit včas, objet kolonu před Lipůvkou, projeli jsme zavřené Hanušovice, odstáli jsme si havárku auta s vlakem před Brannou. To vše, abychom stihli veřejnou zkoušku Letní Kapely. Krásná muzika v dokonalém prostředí. Spali jsme klasicky v sedle Travná. V sobotu jsme se toulali kolem polského Mezihoří (Miedzygorze). Kostelíky, vodopády, skály, vše jsme prošmejdili. Trapně jsem si naběhl s jedním bavorákem, který se proháněl mezi lidma snad stovkou. Ale dobře to dopadlo. Do čech jsme jeli přes sedlo Adam v Orlických horách. Před rokem s Matýskem spali. Tentokrát jsme si jen uvařili kafe a jelo se dál směr Polička. Večerní minifestiválek, který pořádali kámoši neměl chybu. Jedna kapela lepší než druhá, dětem se to líbilo více než páteční Letní kapela. Dorazil Pája s dětma, taky Janča a v publiku seděl Robert Křesťan a Luboš Malina z Druhé Trávy. Většina lidí (samí muzikanti) se tam znala navzájem. Takové akce mě baví. V noci jsme přejeli pod Devět skal. Krásná noc, nebe plné hvězd. V neděli už jen krátká procházka přes Samotín a Drátník. Akce to byla vydařená, jen (pro mně) trošku náročná na logistiku.