Modrý Pavouček

Závěr našeho pobytu patřil úžasné zoologické zahradě “Loro Park”, ve které jsme strávili celý den. Rozhodně nejhezčí zoo co jsme kdy viděli. Drahé vstupné za to rozhodně stálo. Cestou zpátky jsme se chtěli zajet podívat na vesničku Masca, o které se všude psalo, ale úzké silničky podobné severu ostrova nás odradily. Poslední den jsme se vydali na krátký trek v pohoří Teno. Celá trasa vedla vysoko s krásnými výhledy. Opět jsme autem vyjeli vysoko a šli víceméně po vrstevnicích. To je dobrá taktika. Velice lehce se tady dá potit krev v obrovských převýšeních.

Zjistili jsme, že už jsme všichni zdraví, tak jsme naplánovali delší procházku. Šli jsme okružní trasu kolem 1552 metrů vysokého vulkánu Chinyero. Cesta vedla po zkamenělé lávě, všude rostly borovice a potkali jsme jen pár lidí. Další den děti stávkovaly a Markétě nebylo dobře. Tak jsem se sbalil a vyrazil na procházku po skalách. Vyhlídl jsem si tečkovanou trasu po útesech Los Gigantes, která slibovala trošku dobrodružství. Hned na začátku mě zarazily cedule se spoustou zákazů a varování. Nebyl jsem si jistý, jestli se na stezku vůbec může. Chvíli jsem to řešil s japonskými turisty, ale ti se tak báli, že žádné zákazy neřešili, stejně by na stezku ani nevkročili. Tož jsem šel. Nebyl to žádný extrém, ale kdo neleze po horách a bojí se výšek, ten by asi problém mít mohl. Já jsem měl jediný problém s vodou. Na konci mělo podle mapy něco téct a s sebou jsem měl malou petku. Když jsem došel na konec, byl jsem už dost dehydratovaný a těšil jsem se na trošku vody. Potrubí tam bylo, uvnitř to šplouchalo, ale vše bylo uzavřené. Sáhl jsem do batohu pro petku, ale nebyla tam. Zapomněl jsem si ji nabalit. Tak jsem chvíli poslouchal to šplouchání a vydal se zpátky. Škoda, že jsem neměl více času, dalo se projít tunelem a pokračovat po útesech dál, až ke skalním oknům.

Přejeli jsme na jižní stranu ostrova, kde jsme měli zamluvené druhé ubytování. Na jihu panovalo úplně jiné počasí. Bylo tam vedro, žádný déšť, méně zeleně, prostě léto. Na pláže jsme museli jezdit autem, ale bylo to nakonec dobře, protože nás míjel komerční turistický ruch, který panuje na pobřeží. Na první větší procházku jsme vyrazili nahoru nad náš dům. Vyjeli jsme autem do tisíce metrů a šli okruh po vyhlídkách. Všude bylo zeleno, rostly tam borovice, nádherná příroda.

Na letošní vánoce jsme si naplánovali pobyt v teplých krajích. Volba padla na Kanárské ostrovy. Je to asi nejbližší lehce dostupné místo, kde se dá v zimě koupat. Díky úrazům a nemocem ale nebylo do poslední chvíle nebylo jisté, jestli vůbec někam poletíme. Nakonec vše vyšlo, děti se uzdravily a vydali jsme se na cesty. Nečekaně bylo nejhůře mně, na poslední chvíli jsme chytl nějakého bacila a po nástupu do letadla se mi udělalo tak zle, že jsem pomýšlel na nejhorší (asi zastavení letu). Naštěstí se to pak trošku zlepšilo a během pár dní jsem se uzdravil.