Modrý Pavouček

Úžasné nebe, slunce, sníh, lidi kolem, není co dodat … Saša Peak, potom kopec naproti němu, Vysoká hole a Sviním dolem domů. Pár fotek najdete ještě tady u Toma

No toto trvalo s tím sněhem. Lyžovačka ve Sviním dole a okolí.

O víkendu jsme poprvé tuto zimu vyrazili za sněhem do Jeseníků. Dobrých patnáct cenťáků v Brně vzbuzovalo velká očekávání. Jeseníky jsou vysoké kopce, tam bude sněhu, nejméně půl metru. V pátek večer jsme dorazili do Koutů. Usoudili jsme, že tato zima ja zmatená. Od kdy je v Brně více sněhu než v Jeseníkách. V sobotu jsme v zimním počasí bez sněhu vylezli po betonu, trávě, kamenech a stromcích k horní nádrži vedle Mravenečníku.

Kdo slyšel předpověď na víkend (déšť, déšť, déšť, …), ten nikam nejel. Našlo se ale pár odvážlivců, kteří se pro jednou vzdali lezení a vydali se lehčím terénem (0 - 1 UIAA) na obhlídku Jesenických chat, restaurací, kaváren, seníků a přístřešků. Ze Skřítku přes Jelení studánku na Švýcárnu a druhý den Česnekovým dolem, údolím Desné na Velký Máj a zpět na Skřítek mě doprovázeli Mára se Zdenkou a Aida s Bonnie. Dobré to bolo.

Bylo pěkně teplo, bylo pivo i kofča, bylo suprové lezení, byla Klára s Jurou, Štěpánek s Mišáčkem, Radka s někým, Zdeňka s Aidou a Bonnie, byl i Mára, já, Lukáš a další … Abych nezapoměl, tady je kontakt do hájovny ohledně povolení vjezdu (určitě tu vizitku ztratím): Vladimír Doubrava, revírník, Bedřichov 14, 788 01 Oskava, tel. +420 583 255 015

Za lezením téměř do hor.

Tak jsme zase jednou vyjeli do Jeseníků i přes špatnou předpověď počasí. Tentokrát se ale pánové meteorové nemýlili. V našem týmu (já, Zuzka, Milouš a Igor) se několikrát začala šířit trudomyslnost a skoro jsme se sbalili a jeli domů. Je pravda, že ťapkání na lyžích v dešti a mlze morkým sněhem není pro některé to pravé, ale i tak bylo na horách pěkně. Zvláště bych pak vyzdvihl výkon na hřebeni, kde se nám ve velké bílé tmě podařilo jako zázrakem najít tyče a boudu, od které se jezdí Sviní důl. Obvyklý azimut 45 stupňů, který je v takovém počasí k nezaplacení taky nezklamal. Nedělní výlet na Švýcárnu bych nenazval jinak než ukázkovým završením série na počasí škaredých víkendů. Počasí tentokrát opravdu kralovalo. Už jsem si připadal jako ten Motýlek, kterému se nedařil jeden útěk za druhým, ale nikdy se nevzdal. Dole regulérně pršelo, všichni jsme byli regulérně promočení a návrh jít až na Praděd byl regulérně zamítnut. Ale i tak … I`m going, I`m playing

S Lokálkou na skialpy.

Nijak zvlášť pestrá trasa - prostě nahoru, dolů, nahoru dolů, pořád dokola.

Půl desáté v pátek večer. Vystupuji z auta do šílené chumelenice na přehradní křižovatce u mostu. Ostatní jednou spát do penzionu “Milouš”. Než se stačím přezout, převléct a přebalit bágl, mám polovinu věcí mokrou. To zas bude noc. Ťapkám v čerstvém prašanu směr Stráně. V tomhle počasí mě napadá spaní jednině v seníku pod Divokým dolem. Za necelé dvě hoďky jsem tam. Krásné místo na spaní … teda až na tu mrtvou srnku. Záhrab a klasický polospánek v mokrých věcech.