Modrý Pavouček

Potřeboval jsem na skialpy, ale nikoho se mi nepodařilo přemluvit. Jako už je tady a v Jeseníkách už by na tvrdé firny mohlo být za chvíli pozdě. A tak jsem jel sám. Ve čtvrtek, pěkně z rána, abych stihl v Karlově autobus na Ovčárnu. Z Ovčárny jsem se dostal rychle na Praděd a sjel dolů do údolí Sokolího potoka. Lyžování nic moc, na tvrdém podkladu bylo místy dost mokrého sněhu. Neměl jsem navoskované lyže (ano, vím, jsem lajdák a o lyže se vůbec nestarám), místy jsem měl co dělat, abych nepřepadl přes špičky.

Rok se s rokem sešel a vyrazili jsme tradičně na Tomovy narozky na loveckou chatu do Jeseníků. Tentokrát opět Furmanka , lepší chata v Jeseníkách snad není. Sněhu napadlo tentokrát nečekaně hodně. Bečky s pivem jsme podle plánu měli tahat na bobech, ale vytáhla nám je horská služba čtyřkolkou (s pásama), za což jim budem děkovat ještě měcíc, protože jinak bychom všichni umřeli, já určitě. Z Koutů je to na chatu 700m převýšení na devíti kilometrech.

Víkendové ochlazení nás nalákalo na odvážnou akci - dostat se s dětma na Praděd. A aby to bylo opravdové dobrodružství, rozhodli jsme se spát ve stanu. Zvládli jsme všechno. Náš hrad jsme postavili v kemu ve Vrbně pod Pradědem a nahoru, na nejvyšší horu jsme se vypravili v neděli brzy ráno. Ovčárnu jsme tak stihli krásně bez lidí, jen pár turistů se tam motalo. Až na pár metrů to Adélka i Matýsek zvládli nahoru a dolů - sedm a půl kilometru s dvouset metrovým převýšením.

Rychlá akce s La’dou. Sluníčko, pěkné sjezdy, záapad slunka na Kamzičníku … dobře bylo. Záznam na Stravě (17.2km)

Lokálkovská akce, která nikdy nezanikne. Byl jsem trošku nemocnej, ale stálo to za to - lidi, hory, brnkání. Na viděnou za rok.

Tradiční akce nezklamala. Jedlo se, pilo se, hrálo a zpívalo se, byla mlha i sluníčko, běhalo a závodilo se, pomlouvalo a chválilo se, prostě klasická lokákovsko-Vidlákovská akce … díky za pozvání Tome.

Přijeli jsme vyhrát. Ale …. v pátek v noci, když jsme vyšlapali na Pradědův vysílač, proběhl v jeho útrobách večírek ve velkém stylu. Budem dlouho vzpomínat. Spát jsem šel až někdy kolem páté. Sobotní etapa byla jak za trest, ani nevím jestli mi více vadilo, že usínám nebo že je mi nevolno (slulšně řečeno). Nestihli jsme projít naplánované kontroly a nedošli jsme na Medvědí horu - tím se to celé po….

Rychle domluvené akce bývají nejlepší. Pár zpráv po fajsbůkovém chatu s Peťou Frencem a ve Čtvrtek ráno sedím místo kanceláře v autě na cestě do Jeseníků. Autem jsme vyjeli skoro až na Zámčisko - o to více jsme toho mohli naběhat a nalyžovat. Do Sviního jsme sjeli pětkrát, jednou jsme sjeli na Ovčárnu, dvakrát jsme zázračně našli Petráky - na hřebeni fučel vítr a všude byla typická Jesenická bílá tma. I když jsem tomu moc nevěřil, tak jsme opravdu jezdili ve dvaceti číslech prašanu - nádherná lyžovačka.

Konečně skialpy. Lokálko-VHSkový výlet do Jeseníků se vydařil. Bylo krásně, prašan prášil jedna radost a po dvou letech jsem si znova připomněl jak je to lyžování v horách úžasné. Díky klukům za fajn společnost a Davidovi ze pěkné obrázky. Naše trasa - 21km, 1836m

Tomáškova akce, ze které se pomalinku stává tradice. Opět vybral a domluvil víkend na jedné z mnoha schovaných Jesenických loveckých chat. Tentokrát jsme se sešli na Bysterské chatě pod Keprníkem. Akce vydařená až na ten sníh - nepamatuji si, že bych se kdy vláčel pět kiláků v přezkáčích s lyžemi na zádech tam a zpátky jen proto, abych nic nesjel. Tak na viděnou za rok přátelé … (Těch pár fotek je od Davida, P.