Modrý Pavouček

Jeden den jsme se hrabali zasněženým Divokáčem a druhý den plavali v hordách prašanu.

Jeden z dalších typických Jesenických skialpových prašanových víkendů.

První letošní mixové lezení v proslavené jesenické divoké stráni. Podmínky na … tak jsme s Tomem jistili už v lese a na nástupových loukách. První lezeckou délku jsem tahal já a připadal jsem si jako Viktor čistič. Drny byly všechno možné, jenom nééééé promrzlé. Tož jsme vzdali pokus o diretissimu a obřím traverzem jsme naťapkali pod pravou vrcholovou část, ve které si pro změnu pěkně zabojoval Zobča i Tom. Luboš moc nelezl, spíš furt nadával a nacvičoval bigwallovou lanovou techniku. A já jsem si opět připadal jako čistič, tolik založeného matroše v divokáčových šitech jsem snad ještě neviděl. Ani fotit se mi nechtělo.

Všichni už se těšili na skialpy a tak jsme vyrazili počasí nepočasí, sníh nesníh, na Stráně. Auty jsme dojeli až na Zámčisko k mostu, to jsem ještě nezažil. Vyběhli jsme na Vysokou Holi a lyžovali jsme v kotli. Se Zobčou jsem sjel centrální část, do které jsem vjel po ujištění, že nic nemůže spadnout (pípáky jsme pro jistotu schovali do báglu). Po příhodě z Mravenečníku se bojím jak čert. No … a stejně jsme pak jeli polovinu svahu po laviništi. No co už, když nic nepadá, tak nic nepadá. Lyžování parádní, jen škoda sněhu bez podkladu. Na viděnou na kopečkách Tome, Vidláci, Zobčo, Zbyňo, Julie, Franto a závoďáku z Losin.