Modrý Pavouček

Další (druhá) lyžovačka v Jeseníkch. Původně jsme jeli jen s Ládinem, ale v Karlově se zázračně zjevil Honza z Lokálky, tak jsme šli ve třech. Sněhu moc nebylo, s lyžema na zádech jsme museli šlapat celkem vysoko. Hlavní hřeben byl v mlze a na opačné straně hřebene bylo zataženo. Ale lyžování z Máje bylo krásné - deset centimetrů prašanu na tvrdém podkladu. Sjezd do Kotle taky fajn (žádní ochranáři). Sněhu bylo hodně málo, dojeli jsme až do Karlova, ale pro naše lyže nic moc. Pak přes Skřítek “ke Trámkům” na večeři a domů.

Celý únor jsme lyžovali. Zčásti v Koutech nad Desnou a zčásti v Polském Sczyrku, kde jsme si to velice oblíbili. Matyho to baví moc, Ádélku už trošku méně. A mě samozřejmě taky moc. Je to fajn, když už to dětem jde a zalyžují si všichni. Pro spestření jsme si s Matym jednoho mlhavého dne zašli na oběd na Kamenitý - v chatě jsme byli úplně sami. Já jsem jeden večer zmizel do ponurých stínadelských uliček Polského těšína. Tam se mi líbí, tam se budu vracet.

Je to skoro zázrak, že jsem se domluvil a vyrazil se starou bandou. V jemně sportovním duchu jsme běhali po svazích Pradědu, sedmkrát dolů a nahoru. I přes jemné neshody jsme vše přežili a zakončili výlet tradičně v Šumperku “U trámků”.

Nutně jsem před jarními Tatrami potřeboval vyzkoušet nové boty na lyže. Využil jsem toho, že jsou obě děti nemocné a vydal se sám do Jeseníků. Předpověď na víkend nebyla nic moc, ale když se předem smířím s tím, že zmoknu, snáším to celkem dobře. V pátek večer jsem si našel pěkné místo úplně na konci Karlova. Ráno jsem vyrazil s lyžemi na zádech nahoru. Šel jsem neznámým údolím podél potoka Volárka. Výstup vodopádům volným terénem jsem zvládl s vypětím všech psychických sil. Prodírat se hustým podrostem s lyžemi, které se zachytávají za každou větvičku, to člověka “prověří”. Po sněhu už to bylo v pohodě. Na Ovčárně jsem si zaplatil dvě hodiny ježdění. Nádhera, chvílemi jsem byl na vleku úplně sám. Po poledni ale dorazila bouře. Než jsem se dostal dolů do chaty, byl jsem durch mokrý. Ale s tím jsem počítal. Odpoledne jsem si dal krásný sjezd Velkým kotlem

Po dlouhých letech zase Jeseníky se Špekem. Na sedle bylo plno, parkovali jsme kousek pod ním. Ale vůbec to nevadilo, šli jsme na lyžích přímo od auta. Sníh byl tentokrát opravdu naprd. Tlustá ledová krusta, která se propadala. Akorát na hřeben byl úplně zmrzlý a pár desítek metrů sjezdu do Sněžné kotliny. Zato nahoru to byl boj. Neměl jsem haršajzny (mačky na lyže), lyže mi ujížděly, s lyžema na zádech jsem se bořil skoro po pás. Těch pár metrů zpátky na hřeben mě stálo spousty sil. Ale bylo krásně, fajn lidi, hory se neokoukají. Příště už ale jinam, trasa ze sedla na Vřesovou studánku je jak Václavák.

Jeseníky s Davidem tak jako za starých časů. Brzy ráno z Brna, celý den na lyžích, západ slunce na hřebeni, po setměním zpátky domů. Nádhera. Škoda, že bylo tak málo sněhu. Na chození po hřebeni fajn, ale na to naše lyžování by to chtělo lepší podmínky. Trošku jsme pojezdili Sněžnou kotlinu a koukli jsme se na Točník, na kterém jsme nikdy nebyli. Celý den bylo nádherně, sluníčko, modré nebe, ani mráček. Skoro jsem si říkal, že jsem si místo skialpů měl konečně dát přejezd celých Jeseníků na běžkách, byly na to ideální podmínky. Ale není všem dnům konec. Bylo to super, ať žije lyžování v horách.

Blíží se konec prázdnin, tak ještě trošku toulání. V pátek večer jsme zaparkovali na našem oblíbeném lesním parkovišti nad Karlovou Studánkou. Bylo poznat, že jsou prázdniny. Většinou tam stáváme sami, ale tentokrát tam byly další tři obytňáky. Ráno jsme šli údolím Bílé Opavy na Ovčárnu. Hodně lidí, ale i tak to bylo pěkné. Adélka byla unavená, tak jsme vypustili Praděd a lovecké chodníky. Zajeli jsme dokoupit jídlo do Jeseníku a spát jsme jeli na další naše oblíbené místo na Staroměstsku. Noc byla hlučná, protože přes republiku přecházela vlna bouřek a prudkýchy dešťů. Ráno bylo krásně. Zaparkovali jsme v Brané a šli jsme po naučné stezce nahoru na Alojzovské louky. Úžasné výhledy. Jeseníky máme rádi.

Po delší době konečně víkend v plné rodinné sestavě. Hlavním cílem výpravy byl koncert Letní kapely v Tančírně. Magické místo a pro Švejdíka je to domovská scéna. Když někam na jeho muziku, tak právě sem, i když je to odlehlé a nedostupné místo. Pro děti to byl první koncert s tvrdší muzikou. Na poslední chvíli dojeli Frencovi a zbytek víkendu jsme tak měli super parťáky. V noci po koncertu jsme přejeli na oblíbené sedlo Travná, kde jsme spali. V sobotu jsme šli na Borůvkovou horu. Z rozhledny je krásný rozhled - jsou vidět Soví hory, celý hřeben Rychleb, takhle by se rozhledny měly stavět. Odpoledne a večer jsme strávili v bývalých Hraničkách. Seděli jsme u ohně přímo u jednoho zboru. Je to nejhezčí místo celých Rychlebských hor. Večer opět přejezd. Spíme na Videlském sedle v Jeseníkách. Před spaním pěkný večírek u nás v autě, děti spaly, venku svítil měsíc, ticho, nádhera, kolem třetí něco štěkalo (asi srnec). V neděli jsme přes Kamzičí horu vyběhli nahoru na Švýcárnu, když mají děti parťáky, šlapou jako dospělí. Parádní víkend.

Holky jsou zase nemocné. Z plánovaného rodinného výkendu byla chlapská jízda. Mělo být teplo a plán byl jasný - Jeseníky a Rychleby. A protože měl Matýsek nové kolo (velké), zamířili jsme na Rychlebské stezky. V pátek večer jsme cestou v Olomouci nakoupili jídlo a na noc jsme se schovali na naše oblíbené parkoviště v lese nad Karlovou studánkou. Ráno bylo nádherně slunečno. Přejeli jsme na Základnu v Rychlebkách a hned vyrazili. Projeli jsme trail podél Černého potoka a vrátili jsme se trailem Lesů ČR se zastávkou na Smolném vrchu. Spát v kempu se nám nechtělo, tak jsme se vydali do sedla nad Travnou. Měli jsme spoustu času, tak jsme se zašli podívat na Boží horu nad Žulovou. Úžasné místo. Na sedle jsme se poflakovali, poslouchali Hraničárova učně, máme to tam rádi.

Po dlouhém churavění jsem potřeboval vidět Jeseníky a projít se na lyžích. Předpověď počasí na prvního března byla tak lákavá, že jsem neodolal a v pracovní den vyrazil sám za sluncem. Před pátou jsem vyjel z Brna a kolem osmé už jsem byl nahoře nad sjezdovkou v Koutech. Trošku mě vyděsila cedule se spoustou zákazů pro skialpinisty. nová doba si zřejmě žádá nová omezení. Platit za to, že jdu do kopce pěšky ale nebudu, i kdybych měl tahat lyže na zádech lesem.