Modrý Pavouček

Potřeboval jsem něco zařídit v Šumperku, tak jsem si vzal kolo a místo čekání jsem se zajel podívat na Rabštejn a Skřítek. Na Rabštejně jsem vylezl nahoru na skály, kde jsem mlsně pokukoval po lesknoucích se borhácích. Tento rok už by to chtělo začít zase trošku lézt. Z Rabštejna na Skřítek to bylo náročné, spousty popadaných stromů, bahno, prudké stoupání. Na Skřítku jsem si dal česnečku a jel dolů. Původně jsem chtěl ještě nastoupat nad Skřítek a traverzem dojet na Alfrédku, ale nezbylo mi na to dost času. Sjezd dolů byl úžasný.

Jarní víkend v Jeseníkách. Lyžování možná nehlepší za poslední dvě zimy. Prázdné vleky, prázdné sjezdovky, varhánky od rolby vydržely na některých místech až do odpoledního konce lyžování. Sníh byl úplně jako jarní firny v tatranských žlabech. Vůbec jsem nepochopil proč už lidé přestali lyžovat. Taková nádhera. Tím líp pro nás. Nemohli jsme se toho nasytit. Jezdili jsme až do posledních sil. Spali jsme dvě noci venku v autě, byla to první akce s dodávkou tento rok. Bylo to kouzelné spát v černočerné tmě, mít nad hlavou hvězdy, v autě teplo, ráno snídat a koukat do lesa. Kromě sjezdovek jsme se podívali do Jeseníku, Horního údolí, na Rejvíz, do Bruntálu.

Tento rok to trvalo déle, ale konečně je to tady. Byli jsme poprvé na sjezdovkách. Tedy s výjimkou Matýska, který už jezdil týden na lyžáku se školou. První den jsme jezdili v Koutech. Bylo to dost zmrzlé, ale horní sjezdovka byla dobrá, tam jezdíme nejraději. Maty hodně skákal. Dost se zlepšil. Druhý den jsme jeli celá rodina. Zkusili jsme Bukovou horu v Orlických horách. Adélka dostala skipas zdarma za dobré vysvědčení. Zpočátku to vypadalo, že nerozdýcháme nekonečnou frontu na sedačkovou lanovku, ale pak jsme objevili svahy do Čenkovic a zalíbilo se nám tam. Krásné lyžování. Užili jsme si to.

Po pár letech marodění jsem se konečně zase jednou dostal na Tomovu jesenickou akci. Tento rok byla zamluvená Vilibaldka. Do poslední chvíle jsme nevěděli jestli bude sníh. Vypadalo to, že půjdeme v pohorkách nebo rovnou vyjedeme až k chatě autem. Během pár dní ale napadlo téměř půl metru sněhu a tak se šlo na lyžích. Tak to má být. Když člověk přežije výstup na chatu, nic už ho nemůže zlomit. Tento rok to opět bylo utrpení, tak jako vždycky. Kromě spaní a jídla jsem tahal na zádech dva hudební nástroje a rozhodně jsem si to neužíval. Pak už to bylo krásné. Vařily se dobroty, hrálo se až do rána, brněnská horolezecko-skialpová komunita pořád žije. Je to příjemné potkat se takhle jednou za rok se všema kámošema. Navíc na takhle unikátním místě.

Předpověď na tento víkend se nedala ignorovat. Adélka má zlomenou nohu, tak bylo jasné, že rodinná akce to nebude, ale snažil jsem se lámat alespoň Matýska. Nakonec jsem vyrazil sám v sobotu před polednem. Z Loučné jsem se vydal nahoru s úmyslem zůstat nahoře až do západu slunce. Úvodní stoupání na Červenohorské sedlo jsem si pěkně protrpěl. Kousek lesem na hřeben se změnil na borůvkové peklo. Smýčit kolo vysokým borůvčím je snad horší než prodírat se na skialpech kosodřevinou. Kolem Švýcárny jsme proletěl jak vítr a prvním cílem byl Praděd. Krásný rozhled, teplo, nejvyšší bod výpravy. Sjezd pod Divoký důl byl odměnou za to borůvčí. Z Františkovy myslivny jsem se po neznačených pěšinkách přes Velkou a Malou Jezernou dostal k horní nádrži. Díky bohu za to, že někdo udržuje tuto stezku. Západ slunce jsem stihl jen tak tak. Magický moment. Nikdo tam nebyl. Foukal vítr, bylo teplo, nikam jsem nespěchal, počkal jsem až do tmy. Sjezd k auto, ten stál za to, tisíc výškových metrů dolů, to byla velká euforie. Pak přejezd na Boženku, oheň, dobroty, pivo, spánek.

Rád jsem přijal pozvání na “Džem na Ranči”, který pořádá na své zahradě Karel Začal. Úžasný muzikant a stavitel dober. Na jeho nástroje hraje snad celá Evropa (já taky). Jeli jsme všichni kdo byli doma - já, Adélka a Maky. První noc jsme spali na sedle “Prameny Opavy”. Sliboval jsem holkám tichou a chladnou noc (utíkali jsme z Brna před vedrem), ale nekonalo se ani jedno. Celou noc přes sedlo někdo jezdil, z údolí se nesla hudba, bylo vedro. Od šesti ráno se na sedle hemžili poláci a vyráželi na houby. V sobotu jsme se jeli projet na kole. Krásným údolím Černé Opavy jsme nastoupali na Rejvíz. Odpoledne jsme přejeli do Zlatých hor na festival. Hrálo se až do tmy. Je neuvěřitelné, jak jsou jejich rodiny obrovské a propojené. Na noc jsme jeli na další místo, které jsem měl nachystané. Muselo se na něj autem před brod. Makrét brblala, že tam ráno zase bude “živo”, ale černé obavy se nesplnily. Bylo ticho, zima, krásně jsme se vyspali. V neděli jsme už Adélku na kolo nepřemluvili a protože byl další tropický den, skončilo to typickým mixem - holky bazén, já kolo. Vybrali jsme akva centrum v Olomouci. Já vyrazil na kolo směr Litovel a Mohlenilce. Dost mě to zmohlo, 62km za dvě a půl hodinky, teplota před třicet stupňů. Už ať jsou ta vedra zase pryč.

Další (druhá) lyžovačka v Jeseníkch. Původně jsme jeli jen s Ládinem, ale v Karlově se zázračně zjevil Honza z Lokálky, tak jsme šli ve třech. Sněhu moc nebylo, s lyžema na zádech jsme museli šlapat celkem vysoko. Hlavní hřeben byl v mlze a na opačné straně hřebene bylo zataženo. Ale lyžování z Máje bylo krásné - deset centimetrů prašanu na tvrdém podkladu. Sjezd do Kotle taky fajn (žádní ochranáři). Sněhu bylo hodně málo, dojeli jsme až do Karlova, ale pro naše lyže nic moc. Pak přes Skřítek “ke Trámkům” na večeři a domů.

Celý únor jsme lyžovali. Zčásti v Koutech nad Desnou a zčásti v Polském Sczyrku, kde jsme si to velice oblíbili. Matyho to baví moc, Ádélku už trošku méně. A mě samozřejmě taky moc. Je to fajn, když už to dětem jde a zalyžují si všichni. Pro spestření jsme si s Matym jednoho mlhavého dne zašli na oběd na Kamenitý - v chatě jsme byli úplně sami. Já jsem jeden večer zmizel do ponurých stínadelských uliček Polského těšína. Tam se mi líbí, tam se budu vracet.

Je to skoro zázrak, že jsem se domluvil a vyrazil se starou bandou. V jemně sportovním duchu jsme běhali po svazích Pradědu, sedmkrát dolů a nahoru. I přes jemné neshody jsme vše přežili a zakončili výlet tradičně v Šumperku “U trámků”.

Lyžovali jsme dva víkendy po sobě. Zatím jen s Matym, holky se ještě doléčují. První víkend jsme, po vyzvednutí nových lyžích pro Matyho, jezdli v Koutech nad Desnou. Počasí bylo zimní se vším všudy - chumelilo, mrzlo a hodně fučelo. Ale zvládli jsme jezdit až do konce. Maty se pěkně rozjedil. Na další víkend jsme si půjčili Boženku a lyžovali na Staroměstsku. Na chatičku jsme se dohrabali (doslova) už v pátek večer, tak, abychom v sobotu ráno byli na sjezdovce první. Vše vyšlo. Svítilo slunce, bylo teplo a jezdilo se parádně - osm hodin v kuse na lyžích mluví za vše. Na neděli jsme přejeli na Ramzovou a lyžovali na svazích Šeráku. Sice více zmrzlé, ale taky krásné ježdění. Pak už jen pozdní oběd ve slunečné a zasněžené Branné a rychle domů.