Modrý Pavouček

Po roce zpět na krásné chaloupce. Tentokrát za úžasného počasí, nepšelo, sluníčko svítilo každý den, bylo teplo, co víc si přát? Proběhlo pár výprav na kole, najezdil jsem asi 200 km. Konečně jsme se všichni podívali do Karlových varů a zajímavá byla i průzkumná výprava do Slavkovského lesa. V polovině pobytu jsem musel na jeden den přejet do Nové Seninky na hudební akci spojenou se dvěmi koncerty - z toho jeden v kostele. To jsem si nemohl nechat ujít. Bylo to náročné, Seninka je z Přebuzi vzálena skoro šest hodin řízení. Přístí rok budeme muset do Krušných hor znovu, je to tak.

Letošní Krušné hory byly mrazivé, ale opět jsem se ujistil, že jsou to asi mé nejoblíbenější hory u nás. Závidím všem, kteří to tam mají blízko. Tentokrát se našel čas na povídání s panem majitelem roubenky a dostali jsme spousty tipů a k dobru i pár zajímavých příběhů. Třeba o tom jak kdysi na povel Hitlera vznikl Sauersack spolu s detaily, o kterých se jen tak někde nedočtete. Podívali jsme se do Mariánských lázní a do Soos na bahenní sopky. Na kolo bylo celou dobu dost zima. S Matym jsme zvládli jen jednu vyjížďku. Bahno po těžbě ho odradilo, trefili jsme špatnou cestu a brodili jsme se doslova po kotníky. S Maky už nám to vyšlo lépe a žádné bahno se nekonalo. Třetí vyjížďku jsem jel sám. Sice sluníčko, ale jen tři stupně nad nulou. Chaloupka byla úžasná, příští rok jedeme zase.

Úžasných pět dní v krásné chalupce v dalekých Krušných horách. Jeli jsme dvě rodiny, vzali jsme si kola a projeli jsme spolu s dětmi spousty míst v okolí Přebuzi. Jeden den jsme sjeli dolů do podhůří a z Karlových varů jsme se vydali na hrad Loket. Krušné hory opět zabodovaly. Pomalu, ale jistě se z nich stávají mé nejoblíbenější hory naší republiky. Jsou pořád pozapomenuté, málo obydlené, plné starých domů a chalup. Škoda, že jsou tak daleko.