Modrý Pavouček

Nečekaně se objevilo nové kolo a bylo třeba ho pořádně projet. A taky bylo třeba přesunout stará kola někam pryč z Brna. A tak jsem se vydal k našim do Třince. Do kopců jsem vyrazil hned v pátek. Na Javorový jsem jel poprvé z Gutů, po cestě, ze které jsou úžasné výhledy na Třinec, Těšín a asi i Ostravu. Hřeben přes Velký Javorový na Kalužný jsem jel mockrát, ale ty úzké pěšinky mě pořád baví. Na Kamenitém jsem si dal pár dobrot a užíval si páteční večerní náladu, kdy je na chatě jen pár lidí. Stavil jsem se za ségrou v Hrádku a protože jsem ještě neměl dost, vyšlapal jsem ještě na Filipku a projel jsem údolí Hluchové. Mám na ta místa silné vzpomínky, kdysi jsme tam s klukama chodili tábořit.

Děti jsme udali na týden do Hrádku k ségře (díky), aby byl čas dodělat dodávku před velkou cestou. A když už jsme byli v Beskydech, tak jsem neodolal a ve volných chvilkách jsem sedal na kolo a vydával se na další neznámá místa. Opět jsem drandil po Polských kopcích- údolí Czarne Wisly, Ochodzita, Zloty Gron, Jaworzynka. Je to nádhera objevovat taková místa a mít to v dojezdu z domu.

Těsně před Chorvatskem ještě rychle do Třince a do Beskyd. Celý víkend bylo krásně a nahoře na kopcích už se objevily první barevné lístky. V sobotu jsem se vydal na kole do Slezských Beskyd. Po dlouhých letech jsem se podíval na Bahenec a prozkoumal úplně neznámou cestu z Bukovce na Hrčavu. I po těch letech ježdění a chození po kopcích kolem Třince mám co objevovat. Tentokrát jsem byl unavený a bylo mi špatně. V Jablunkovském průsmyku jsem dlouho odpočíval a sbíral síly na další kopce. Na Kamenné chatě pod Velkým Polomem jsem si dal česnečku, ale byla pěkně hnusná. Koho jen napadlo nasypat do česnečky klobásy? Ale jinak nádhera, spousty výhledů, sluníčko, cestičky po hřebenech, hory tak jak je mám rád.

Po třech dnech strávených na Vysočině a v Jeseníkách jsme naši pánskou jízdu nasměrovali do Třince. Já jsem si sice přál strávit aspoň noc na Božence pod Paprskem, ale Matýskovi se už stýskalo po kámoších. V Třinci zrovna byly holky od ségry a Sofi si ho zavolala. A tak jsme jeli. Počasí nebylo nic moc a tak jsme se poflakovali po Třinci a okolí. Zajeli jsme nahoru na Ostrý a já jsem dvakrát vyrazil na kolo. První vyjížďka, bylo to v podvečer, těsně po dešti, vedla do Slezských Beskyd. Údolím Hluchové jsem nastoupal pod Velký Stožek a přes Filipku a Loučku jsem se vracel zpátky. A právě na Filipce jsem zažil úžasný západ slunce. Trvalo to sice jen deset minut, ale bylo to nádherné. Kvůli takovým chvilkám na ty hory budu jezdit celý život.

Markét se konečně zrealizovala dámskou jízdu v podobě přechodu hlavního Jesenického hřebene. Já jsem zůstal s dětmi a jako pokaždé, když hlídám sám více dní, jsme vyrazili k rodičům a ségře. Tam se máme vždy dobře. Dopoledne jsem ještě pracoval, pak rychle s Matýskem na oběd, vyzvednout Adélku ze školky, dobalit věci a hurá na sever. Hned po příjezdu jsem stihl krásný výjezd na kole. Jel jsem do údolí Hluchové, ve kterém jsme kdysi jako malí zálesáci tábořili a jehož horní část je pořád krásně opuštěná. Vystoupal jsem pod Velký Stožek a se západem slunce jsem jel po hřebeni na Filipku. Dále pak krásným nekonečným sjezdem do Hrádku, až na dno Jablunkovského průsmyku. Dokonce jsem doma stihl ještě uspat děti. Povedený den. V sobotu jsme taky pěkně kmitali. Dopoledne jsme udělali na zahradě oheň, ale na oběd už jsme byli na Ostrém. Večeřeli a spali jsme u ségry v Hrádku. Sice pořád něco přebalujeme a vybalujeme, ale je fajn, že to Áďu a Matýska baví a že to zvládáme.

Vzal jsem děti na týden do Třince. Vzal jsem kola a využil pár volných chvilek pro první jarní projížďky po Beskydech. Sněhu je zatím hodně a po hřebenech se ještě prohánějí běžkaři, ale hodně toho už odtálo a tak jsem různě kombinoval. První den jsem zkusil vyjet na Javorový. Čekal jsem protaženou cestu a dole v Tyře tomu vše nasvědčovalo. V noci napadlo pár cenťáků sněhu, ale cestu projelo několik aut a v kolejích se dalo jet pěkně. Potkával jsem lidi, kteří mi fandili a povzbuzovali mě, měl jsem super náladu. V polovině se ale objevily harvestory a několik aut a stopy skončily. Dál už to bylo neporušeným sněhem s obrovským výdejem energie. Klouzalo to na ledu pod sněhem, který už byl navíc mokrý a těžký. No, měl jsem chuť to otočit, ale nechtěl jsem potkat všechny ty lidi, tak jsem to nějak vybojoval. Koláč, kofola, prázdná chata, sluníčko, stálo to za to. Budu si muset zvykat na pohyb mimo komfortní zónu. Zajel jsem si pak do Nýdku, až na konec údolí Hluchové, kam jsme kdysi jezdili tábořit. Bohužel, z krásného tábornického plácku u potoka je dnes hřiště a všechny stromy zmizely.

Po dlouhé době jsme s Maky vyrazili na trek. Z Hluchové jsme vystoupali na Velký Stožek, kde vládlo pravé podzimní počasí - mlha, mokro, vítr a zima. Poseděli jsme chvilku na Schronisku pod vrcholem, ale bylo tam dost draho. A tak jsme po hřebenech sestoupili do dalšího tábora - na Filipku. Tam už tak draho nebylo a tak jsme si dali Radegast a zelňačku. Do třetího postupového tábora - ke ségře s Lechem do Hrádku - jsme dorazili těstně před setměním. Dělaly se bramborové placky, pila se slivovička, a byla to ta správná tečka.