Modrý Pavouček

Jel jsem vyzvednout Matýska z tábora a zpříjemnil jsem si to nocí v autě a dvěma výpravami na kole. První jsem jel v pondělí večer kolem Vírské přehrady. Neznámou krajinou, po krásných cestách. Užil jsem si to velice. K autu jsem dojel až potmě kolem desáté. Byla hvězdnatá noc, svítil měsíc, připomněl jsem si jak je to parádní jezdit potmě. Tedy až na zimu dole u Víru, myslel jsem, že zmrznu. V noci bylo jen osm stupňů. Druhý den už jen rychlá projížďka do Jimramova, abych stihl v jedenáct Matýska vyzvednout. Shledání bylo fajn, už jsme se doma na Matyho těšili.

Vezli jsme Matýska na destidenní tábor v Domaníně. Je to kousíček od Nového města a tak jsme to spojili s chalupou ve Svratce. Když jsme Matyho v sobotu v Domaníně vysadili, začínalo pršet. Když jsme dojeli do Svratky, což bylo jen pár kilometrů, přišla průtrž mračen. Pršelo a pršelo. Když jsem v noci ležel v teplé a suché posteli, polouchal déšť, který bubnoval na střechu, tak mi bylo Matyho líto. Hned první noc v neznámém prostředí, ve stísněném stanu a do toho nekonečný děšť. Druhý den už bylo lépe. Šli jsme se projít na Zkamenělý zámek.