Modrý Pavouček

Ještě nikdy jsem nejdel dva dny po sobě sto kiláků. Teď se mi to povedlo. V sobotu ráno, zrovna když ze Žabinským kostelem vykouklo slunce, jsem ledovým ránem vyrazil na dlouhou Vysočinskou výpravu. Celé dopoledne jsem kličkoval mezi kapkami deště, bojoval s větrem a nezastavil mě ani jedovatý dvoj-brod pod kostelíkem ve Skryjích. Krátce po poledni jsem dorazil na chalupu do Svratky. V neděli jsem jel zpátky. Trasa o něco delší, ale za to s větrem v zádech a úplně bez deště (a taky brodům jsem se tentokrát vyhnul). Odpoledne na Šmelcovně jsem v občerstvovací zahrádce spokojně vydechl.

Probouzíme se do slunečné neděle. Zase jednou vidím krásně modré nebe. Za chvilku parkujeme v Dolních Loučkách a přes hřebínek se dostáváme do mého oblíbeného údolí Libochovky. Procházíme kolem starého mlýna co jsem na jaře kreslil a stoupáme nahoru na louky kolem vesniček Úsuší a Nelepeč. Daleké výhledy, barevné listí, podzim jak jsem si ho přál. Jo Máro, abych nezapomněl, našli jsme pár opravdu pěkných křížků.