Modrý Pavouček

První opravdová výprava naším bydlíkem. Díky moc Laďovi za pomoc se stolem a postelemi, které jsme dodělali těsně před odjezdem. Vydali jsme se do České Kanady se zastávkou na Třebíčsku. Auto zatím nemáme zlegalizované a na delší výpravy si zatím netroufáme. Těsně před setměním jsme dorazili na mé oblíbené místo u zatopeného lomu kousek za Kojatínem. Nikde nikdo, krásné nebe, co víc si přát. Na nových postelích se nám spalo dobře, jen k ránu jsme museli pořádně zatopit. Venku (takže i v autě) bylo osm stupňů a naše domácí deky přestávaly stačit. Ráno nás přišel slušně vyhodit místňák, ale stejně už jsme byli na odjezdu. Příště už mu tam stát nebudeme. Přejeli jsme do našeho oblíbeného kempu ve Zvůli. Pláž u rybníka si děti minulý rok zamilovaly a čvachtaly se ve vodě i když byla hodně studená, místy úplně ledová. Kemp byl téměř prázdný a bydlení v autě jsme si hodně užívali. Je to neuvěřitelný rozdíl proti spaní ve stanu, zvláště teď, když uz je v noci pěkně zima a ráno je všude mokro. Zajeli jsme se kouknout na Ďáblovu prdel a Havlovu horu. Cestou zpátky k autu nás pobavil cyklista v protisměru, který mě varoval, že nás čeká náročný bahnitý terén. No, pán neměl úplně sportovní postavu a jeho nablýskané kolo vonící novotou mi napovídalo, že kecá. A taky že jo. Malé blátíčko, které šlo krásně objet. A nebo jsme takoví drsňáci, že nám nevadí kola přenášet nebo tlačit desetkrát delší a nepřístupnější krajinou? Druhý den jsme se vydali na dlouhé kolečko podél místní úzkorozchodné železnice. Krajina nádherná, možností občerstvení hrozné. V Ratmírově jsem si dal česnečku a další jídlo jsme raději neobjednávali. Všude jinde bylo zavřeno. Cestou jsme opět potkali jednoho chytrolína. Pán zoufale tlačil elektrokolo do kopce a říká: “To si užijete, mezi těmi krávami”. V dálce jsem viděl stádo krav a děsil jsem se, že se budeme muset proplést mezi zvířaty. Cesta ale vedla jinudy a pán měl na mysli kousek cesty rozdupané kravskými kopyty. Děti to přejely, aniž cokoliv řešily. Do auta jsme se dostali až pozdě večer a do Brna až v noci. Šoupli jsme děti rovnou do postele a šli taky spát. Krásná akce.

Nečekané zdravotní komplikace (Matýsek švihl Adlélku klackem přímo do oka) vedly k tomu, že jsme s Matýskem vyrazili na pánskou jízdu. Nabalili jsme dodávku a vyrazili na sever. Cíl by jasný - Rychlebské stezky. Dorazili jsme pozdě v noci a užívali jsme si pohodlí obrovské postele. Je to fakt pohoda přijet a nemuset stavět stan ani hledat rovné místo. Ráno jsme vyrazili na nejlehčí trail - Podél Černého potoka následovaný Trailem Českých lesů. Líbilo se nám to hodně. Jeli jsme pomalu, dělali jsme zastávky a zpět na základu jsme to stihli pěkně na oběd. Jídlo tam vaří vynikající. Tohle místo můžeme jen doporučit a sami se sem tento rok určitě ještě vrátíme.

Neodmítli jsme pozvání na hromadnou oslavu narozenin ve Vilémově, kdesi na Hané, v místech nám naprosto neznámých. Ale když to spolupořádá Tom Vojtek, tak to nemůže dopadnout špatně. Adélka s Matýskem chodili celý týden na plavecký tábor a Áďa to v kombinaci s nepřítomnou Maky (byla z práce několik dnů na horách) velice těžce rozdýchávala. Do Vilémova jsme jeli všichni dohromady a všechny chmury tak byly zažehnány. A hlavně, jeli jsme poprvé dodávkou a spali v ní první noc. Juchů.