Modrý Pavouček

Druhá část naší prázdninové cesty. Z Istrie jsme přejeli necelých 200 kilometrů a ocitli jsme se v úplně jiném světě. Vzduch byl suchý a příjemný, moře bylo chladnější, mnohem průzračnější a na plážích byly jemné kamínky, tak jak jsme na to zvyklí z Drage. Stihl jsem i jednu výpravu - vyběhl jsem na jeden z nejvyšších vrcholů Krku - Veli vrh. Cestou dolů jsem musel běžet, protože na mně útočily zlaté mouchy, které štípaly a byly ještě agresivnější než ovádi. Honily mě asi čtyři kilometry. Podívali jsme se do městečka Punat i Krk a náramně jsme si pochutnali na smažených olihních (kalamárech). Musíme si je sehnat i v Brně. Hodně se nám tady (kemp Pila) líbilo.

První část naší prázdninové cesty. Nabalili jsme vše možné i nemožné a vyrazili jsme na jih. První zastávka byla v Maďarsku u jezera Balaton. Chystali jsme se tam už dlouho a teď nastala ideální příležitost udělat zastávku na dlouhé cestě k moři. Popravdě musíme přiznat, že se nám tam moc nelíbilo. Voda nebyla čistá a to, že sto metrů od břehu bylo pořád po kolena vody nás mírně otravovalo. Jít si zaplavat totiž znamenalo ujít pěkný kus vodou. Ale pro malé děti asi super. U Balatonu jsme zůstali jen jednu noc, druhý den jsme pokračovali směr Chorvatsko. Cílem byl kemp na úplném jihu Istrie, kde jsme se měli sejít s kolegou z mé práce, který se tam vydal s dětmi. Cesta byla nekonečná, ale vše jsme zvládli. Překvapilo nás obrovské vlhko a teplý vzduch i moře. Fajn byly ostrůvky, na které se dalo jezdit na paddleboardu. Prozkoumali jsme všechny tři, které byly v dohledu, včetně jedné malé jeskyně, do které se dalo zajet po vodě. A přežili jsme i jednu divokou noční bouřku, kdy fučel hodně silný vítr, hustě pršelo a padaly kroupy. Ve stanu bychom se asi trošku vybáli. Před odjezdem jsme se prošli po městečku Pula a podívali jsme se i na mořská akvária v bývalé vojenské pevnosti.

Děti jsme udali na týden do Hrádku k ségře (díky), aby byl čas dodělat dodávku před velkou cestou. A když už jsme byli v Beskydech, tak jsem neodolal a ve volných chvilkách jsem sedal na kolo a vydával se na další neznámá místa. Opět jsem drandil po Polských kopcích- údolí Czarne Wisly, Ochodzita, Zloty Gron, Jaworzynka. Je to nádhera objevovat taková místa a mít to v dojezdu z domu.

Velká výprava po Čechách naším bydlíkem. Vyrazili jsme ve čtvrtek a první noc jsme spali ve Svratce, protože to bylo přímo na cestě do Českého ráje. Druhý den jsme si prošli Jíčín, najedli se v zřejmě nejlevnější vietnamské putice ve městě a pokračovali dál. Spali jsme v kempu v Příhrazech, přímo pod skalami. Před setměním jsme zvládli krátkou procházku do skal. Legrační byly tradiční patálie v kempu, kde jsme opět vybrali snad nejhlučnější místo. Naštěstí teď s bydlíkem stačí nastartovat a za pár sekund už jsme stáli v tichu na opačné straně

Další ročník této výtečné akce, kterou pořádají Frencovi v Orličkách. Pro nás zároveň první letošní výprava naším bydlíkem. Počasí bylo chladnější, na koupání v požární nádrži nedošlo, ale vše spolehlivě zastoupila káď s horkou vodou. V sobotu jsme se s Markét a Adélkama vydali na Borůvkovou horu. Pro nás nové místo. Večírek byl super. Hrálo se, popíjelo se, děti si hrály. Pomyslnou tečkou bylo posezení v káďi se skleničkou rumu v ruce a nebem plným hvězd nad hlavou. Těším se na další rok.

Tohle byla velice spontánní akce. Pořád jsme se nemohli rozhoupat, počasí nic moc, žádný jasný cíl. Ale vyrazili jsme. Cestou na Vír jsme skoro přejeli psa. Měl obojek a vyběhl přímo pod kola. Minuli jsme ho o milimetry úplnou náhodou. Ještě že tak, nechtěl bych, aby to děti viděly. Šli jsme se projít z Víru na rozhlednu do Karasína, ale Ádélka byla hodně unavená a museli jsme to zkrátit. Nevadí. Podíváme se tam za hezčího počasí. Zajeli jsme na vynikající večeři do Maršova, nakoupili jsme v Lídlu a na spaní jsme zajeli pod Devět skal. Tamní parkoviště je ideálním místem na přespání - hluboké lesy všude kolem, ohniště, hodně místa a téměř žádný provoz. V noci byla zima (kolem nuly), ale zvládli jsme to. Topení na noc vypínáme. Druhý den jsme šli na krátký průzkum staré zříceniny Štarkov. Postavili ji na skalním hřebeni a je to tam pro děti zajímavé. Zbyla tam stará brána, kterou se dá projít přímo na vyhlídku. Dobré to bylo, po dlouhé době jsme byli ve Žďárských vrších a nespali na naší chalupě ve Svratce.

Tentokrát jsem vyrazil sám. Vzal jsem dodávku, nalodil kolo, něco k jídlu, spaní a vaření a hurá směr Jeseníky. Plán byl jasný - užít si prodloužený víkend na Staroměstsku a v Jeseníkách a prozkoumat neznámé kouty hor a zapadlých sudetských památek. Chtěl jsem jezdit hodně na kole, ale to jsem ještě netušil jaká bude zima. Naštěstí jsem si cestou ve Svitavách koupil zimní čepici, na kterou jsem při balení zapomněl. Ještě že tak.

Víkend měl být prodloužený, ale na poslední chvíli jsme zjistili (naštěstí), že děti nemají ve škole volno. Zbyly dva dny. Ale rychle jsme změnili a vyrazili jsme. Z pátku na sobotu jsme spali ve Svratce. Na zbytek víkendu jsme přejeli do Orliček k Frencům. Cestou jsme si prošli centrum Lanškrouna. Chtěli jsme se někde najíst a nakonec jsme našli Krčmu - zájezdní hospůdku přímo u hlavní cesty, vaří tam moc dobře. V Orličkách bylo úplně parádně. Hrála se muzika, Áďa i Mates tam měli kámoše, bylo teplo a svítilo sluníčko. V neděli jsme se dostali na úplně nové místo - Křížový vrch nad Červenou vodou. Už se těšíme na další výlet s dodávkou.

První opravdová výprava naším bydlíkem. Díky moc Laďovi za pomoc se stolem a postelemi, které jsme dodělali těsně před odjezdem. Vydali jsme se do České Kanady se zastávkou na Třebíčsku. Auto zatím nemáme zlegalizované a na delší výpravy si zatím netroufáme. Těsně před setměním jsme dorazili na mé oblíbené místo u zatopeného lomu kousek za Kojatínem. Nikde nikdo, krásné nebe, co víc si přát. Na nových postelích se nám spalo dobře, jen k ránu jsme museli pořádně zatopit. Venku (takže i v autě) bylo osm stupňů a naše domácí deky přestávaly stačit. Ráno nás přišel slušně vyhodit místňák, ale stejně už jsme byli na odjezdu. Příště už mu tam stát nebudeme. Přejeli jsme do našeho oblíbeného kempu ve Zvůli. Pláž u rybníka si děti minulý rok zamilovaly a čvachtaly se ve vodě i když byla hodně studená, místy úplně ledová. Kemp byl téměř prázdný a bydlení v autě jsme si hodně užívali. Je to neuvěřitelný rozdíl proti spaní ve stanu, zvláště teď, když uz je v noci pěkně zima a ráno je všude mokro. Zajeli jsme se kouknout na Ďáblovu prdel a Havlovu horu. Cestou zpátky k autu nás pobavil cyklista v protisměru, který mě varoval, že nás čeká náročný bahnitý terén. No, pán neměl úplně sportovní postavu a jeho nablýskané kolo vonící novotou mi napovídalo, že kecá. A taky že jo. Malé blátíčko, které šlo krásně objet. A nebo jsme takoví drsňáci, že nám nevadí kola přenášet nebo tlačit desetkrát delší a nepřístupnější krajinou? Druhý den jsme se vydali na dlouhé kolečko podél místní úzkorozchodné železnice. Krajina nádherná, možností občerstvení hrozné. V Ratmírově jsem si dal česnečku a další jídlo jsme raději neobjednávali. Všude jinde bylo zavřeno. Cestou jsme opět potkali jednoho chytrolína. Pán zoufale tlačil elektrokolo do kopce a říká: “To si užijete, mezi těmi krávami”. V dálce jsem viděl stádo krav a děsil jsem se, že se budeme muset proplést mezi zvířaty. Cesta ale vedla jinudy a pán měl na mysli kousek cesty rozdupané kravskými kopyty. Děti to přejely, aniž cokoliv řešily. Do auta jsme se dostali až pozdě večer a do Brna až v noci. Šoupli jsme děti rovnou do postele a šli taky spát. Krásná akce.

Nečekané zdravotní komplikace (Matýsek švihl Adlélku klackem přímo do oka) vedly k tomu, že jsme s Matýskem vyrazili na pánskou jízdu. Nabalili jsme dodávku a vyrazili na sever. Cíl by jasný - Rychlebské stezky. Dorazili jsme pozdě v noci a užívali jsme si pohodlí obrovské postele. Je to fakt pohoda přijet a nemuset stavět stan ani hledat rovné místo. Ráno jsme vyrazili na nejlehčí trail - Podél Černého potoka následovaný Trailem Českých lesů. Líbilo se nám to hodně. Jeli jsme pomalu, dělali jsme zastávky a zpět na základu jsme to stihli pěkně na oběd. Jídlo tam vaří vynikající. Tohle místo můžeme jen doporučit a sami se sem tento rok určitě ještě vrátíme.