Modrý Pavouček

Náročný prodloužený víkend. Z pátku na sobotu jsem spal v Bílovci, kde jsme měli s kámošem Martinem první hudební zkoušku. Po zkoušce se popíjelo dlouho do noci, ráno jsem se musel hodně přemáhat, abych jel dál. Ráno, nevyspalý a unavený, jsem přejel na Rejvíz, kde probíhala Muzikantská dílna Ondry Kozáka. Hned jsem vyrazil na kolo užít si okolní krajinu. Nádhera, nádhera. A večer jsem ještě stihl rychlou zkoušku a malé vystoupení.

Měli jsme jet do Prahy, ale Adélka den před odjezdem onemocněla. Na rychlo měníme plány a jedeme s Matýskem do Orlických hor. Nestihl jsem si nachystat trasy ani vytipovat místa na spaní. Ale s pomocí map a kámošů máme za chvíli seznam, který se za dva dny nedá stihnout. Noc z pátku na sobotu jsme spali na hranicích, nedaleko tvrze Adam, na místě kterým jsem minulý rok cestou z Polska projížděl. Moc se mi tehdy líbilo a sliboval jsem si, že tam musím někdy přespat.

Prodloužený víkend a velké plány. Se vším ale hodně zamíchalo počasí. Měnila se sice každým dnem, ale bylo jasné, že bude deštivo a zima. Z pátku na sobotu, kdy mělo být nejhůře, jsme vyrazili s Matýskem na Drahany, jen tak na přespávačku. Úplnou náhodou jsme objevili nádherně zašité místo pro spaní, přímo na hranici vojenského újezdu Březina. V sobotu jsme se v plné sestavě vydali do České Kanady. Hned jsme vyrazili na výlet na kolech, Ten jsme si zpestřili pořádným lijákem (přečkali jsme ho na zastávce v Klášteru), téměř zatměním v lesích (neměli jsme světla) a pořádnou zimou (Adélka byla jak kus ledu). Ale zážitky nemusí být kladné, hlavně když jsou intenzivní. A to byly.

Holky jsou zase nemocné. Z plánovaného rodinného výkendu byla chlapská jízda. Mělo být teplo a plán byl jasný - Jeseníky a Rychleby. A protože měl Matýsek nové kolo (velké), zamířili jsme na Rychlebské stezky. V pátek večer jsme cestou v Olomouci nakoupili jídlo a na noc jsme se schovali na naše oblíbené parkoviště v lese nad Karlovou studánkou. Ráno bylo nádherně slunečno. Přejeli jsme na Základnu v Rychlebkách a hned vyrazili. Projeli jsme trail podél Černého potoka a vrátili jsme se trailem Lesů ČR se zastávkou na Smolném vrchu. Spát v kempu se nám nechtělo, tak jsme se vydali do sedla nad Travnou. Měli jsme spoustu času, tak jsme se zašli podívat na Boží horu nad Žulovou. Úžasné místo. Na sedle jsme se poflakovali, poslouchali Hraničárova učně, máme to tam rádi.

Prvního dubna se konala velice zajímavá akce v malé vesničce Zborná u Jihlavy. Kapela Vacuum Ball se rozhodla natočit v místní hospůdce “U Lípy” svoji novou desku. Na natáčení chtěli pěknou atmosféru a tak si pozvali kamarády, muzikanty a fanoušky. Toma s Janou si vybrali jako předkapelu a náhodou jsem se k tomu přichomýtl i já. Ve čtvrtek večer jsem jel do Ospělova na zkoušku, tam jsme rychle přehráli tři nové skladby, v pátek jsem se je učil a v sobotu jsme je zahráli lidem. Tom s Janou hráli další tři věci sami a byla to nádhera vidět je jako poslouchač z publika, znovu jsem si připomněl jak krásně Janča zpívá (na zkouškách nebo na pódiu si to člověk tak neužije). No, bylo to fajn hrát po takové době pro lidi, navíc pro takhle náročné a vzdělané publikem. Vacuum Ball hráli po nás a to byl další velký zážitek, jedna z mých nej českých kapel.

V úterý večer jsem nabalil dodávku a vyrazil na sever. Pozdě v noci jsem zaparkoval na svém oblíbeném plácku nad Šléglovem. Ticho, tma, klid. Ráno bylo krásně, dole v údolí mlha, běhal jsem s foťákem po loukách kolem auta. Plán na středu byl projít část Rychlebského hřebene a posbírat značení z běžeckého závodu Zapomenuté hory, který se tam konal o víkendu. Přejel jsem na stejné místo jako jsme byli před dvěma týdny - Novy Geraltow. Šel jsem po silnici do Bielic a pak nahoru na hřeben. Přes Kovadlinu a Špičák, kde jsem sbíral značení, jsem došel na Hraničky. Hezky se to spojilo s výletem, který jsme tady šli s dětmi, takže mám tento rok v nohách velkou část Rychlebského hřebene. Večer jsem se stavil na chvíli za Bárou do Javorníku a na noc jsem zakotvil na sedle Travná. Ráno jsem přejel do městečka Bystrzycia Klodska. Chtěl jsem se tam podívat už hodně dlouho. Nalákal mě úžasný film “Přes kosti mrtvých”. A taky jsem se dlouho chystal do pohraničí Orlických hor. Povedlo se obojí. Na kole jsem po polské straně projel dlouhý úsek podél hranic - na jedné straně Orličky, na druhé Gory Bystrzyckie. Tam se budu rozhodně vracet. Chvílemi jsem si připadal jako ve Skandinávii. Závěrečný sjezd do Bystrzyce byl smrtelně mrazivý. Celý den byla zima, ale rychlá jízda z kopce, podél potoka v zastíněném údolí, která neměla konce, to byl očistec pro mé ruce bez rukavic. Rozmrzl jsem až v autě v cíli. Do Čech jsem přejížděl přes přechod Adam, zajímavé místo.

Krásný víkend s Markét a dětma v Rychlebských horách. Měl jsem původně hrát malý koncert s Tomem a Janou v Nové Senince, ale Tom si rozřízl nohu a z hraní sešlo. O to více času jsme mohli strávit na zajímavých místech. Z pátku na sobotu jsme přespali na mém oblíbeném místě nad Šléglovem. Ráno jsme ve Starém městě dokoupili zásoby a snídali jsme v mlze na Kladském sedle. V Polsku už ale bylo krásně slunečno. Prošli jsme se na Hraničky a kus po hlavním hřebeni. Bylo nádherně barevno, teplo, sluníčko svítilo a nikam jsme nemuseli spěchat. Ke konci už všichni remcali jak je bolí nohy a jaký mají hlad. Pro auto jsem poslední tři kiláky došel sám (ještě že tak, odhad byl kilák a děti by mě rozcupovaly na kusy). Večeři jsme si udělali na sedle Travná a nakonec jsme tam zůstali i na noc. Ta volnost , kterou jsme s bydlíkem získali je úžasná. Pořád si na to nemohu zvyknout. V noci byla hodně zima, obzvláště Adélce, které Mates vyměnil deku za tenkou, aniž si toho kdokoliv všiml. Zatopili jsme a bylo vyřešeno. V neděli jsme vzhledem k únavě dali jen dva krátké výšlapy. První do Račího údolí, ve kterém nešlo minout tančírnu - opravdu zázračné místo, které vstalo z mrtvých. Druhý k Nýznerovským vodopádům. Pak už jen oběd v Rychtě v Lipové (díky Maky) a cesta domů.

Hlavním cílem výpravy byla návštěva Karla Začala v Krnově. Jel jsem si zkusit zahrát na javorové dobro, nad kterým přemýšlím už pěkných pár let. Vše dopadlo dobře a výprava pokračovala směr Jeseníky a Staroměstsko. Z Videlského sedla jsem vyběhl (doslova) na Švýcárnu a prozkoumal jsem další část loveckého chodníku, který jsme procházeli nedávno s Matýskem. A koukl jsem se i k Vysokému vodopádu, u kterého jsem byl kdysi jednou v hlubokém sněhu, s mačkama a cepínem. Cestou k autu jsem pěkně zmokl. Po setmění jsem přes Jeseník a Ramzovou přejel k na své oblíbené místo nad Šléglovem. Pršelo, fučel vítr, v dodávce teploučko a sucho. Uvařil jsem si večeři a dlouho do noci poslouchal Stalkera (geniální audio kniha). Čekal jsem jestli neuslyším jeleny, kteří tady v říji bývají, ale nic. Asi se jim nechtělo do deště. Ráno jsem dlouho spal a celé dopoledne jsem se pak toulal po okolních loukách, kapličkách a hřbitovech. Sem se budu vždy rád vracet.

Rychlá a úderná akce na Tišnovsko. Bylo škaredě, ale to nám s Matýskem nevadilo. Jeli jsme zkoušet nově instalované topení v obytňáku. Vybral jsem opuštěné místo, na kterém jsem nidy nebyl - kostel sv. Stanislava s přilehlým hřbitůvkem, vše usazené v krajině, úplně bez lidí. Parkovali jsme kolem deváté a přivítal nás malý zajíc, který nám ukázal nejlepší flek. Topení fungovalo na jedničku, takže jsme spali krásně v teple. Venku bylo šest stupňů. Druhý den pršelo a tak jsme si dali jen krátkou ledovou procházku na Sýkoř. Tam jsem se chtěl už dlouho podívat.

Z rodinné akce v České kanadě se díky Markétiným zádům stala pánská jízda do Jeseníků. Ke změně plánů přispěla i předpověď, protože na celý víkend hlásili déšť. Dobrodružství začalo už v pátek, kdy nás mapy.cz potmě a za hustého deště provedly po cestě, kterou jsem zatím nikdy nejel - ze Šternberka přes Hlásnice, Chabičov, Mutkov a Huzovou. Jeli jsme liduprázdnou krajinou a téměř krokem, protože všude pobíhaly zvířata. Spali jsme na parkovišti nad Karlovou Studánkou, hráli jsme karty a užívali si komfort auta. Venku lilo, všude byly kaluže a bláto.