Modrý Pavouček

Letos jsme do Orliček přijeli v novější sestavě. Přibyl David na kytaru a Vítek na mandolínu. A protože se tentokrát nechtělo Markét a dětem, vzal jsem si kolo a přes den jsem jezdil. Obě vyjížďky po okolí byly super. Kolem obce Cotkytle se dají najít hodně zapomenutá údolí a staré domy. Takové klasické Sudety. Celá akce byla opět fajn. Počasí vyšlo na jedničku, hrálo se dobře, přišla spousta lidí z okolních chalup. Mám radost, že to Peťa pořád dělá. Díky.

Z městečka Bad Gastein jedeme přes vysokohorské sedlo do dalšího kempu, který jsme si vyhlídli v Nízkých Taurách. Kemp má bazén a tím je zaručený klid od dětí. Jsou to asi spíš vodníci než horalové. Ráno vyrážíme rychle, protože chceme vyjet vysoko na sedlo a jít na trek na dvoutisícové vrcholy. Bohužel máme píchlé kolo. Po rychle výměně vyrážíme, ale pod sedlem je cesta zavřená a musíme zpátky. Smůla se nám lepí na paty. Máme namířeno zpět k Erlaufsee, tak hledáme alespoň nějakou soutěsku. Vybíráme medvědí soutěsku (Bärenschützklamm). Až na místě ale zjišťujeme, že nejzajímavější část je taky zavřená, údajně tam kamení zabilo minulý rok dva lidi. No toto. Spodní část jsme si ale prošli. Cestou k Erlaufsee se mění počasí. Ochlazuje se, poprchává a je mlha. Docela příjemné.

Po koupání v jezerech byl čas na změnu. Přesunuli jsme se hlouběji do hor. Cestou hodně pršelo, všude se valily potoky vody. V kempu Wieshof u městečka Sankt Johann byla večer i v noci krásná zima. A navíc tam byla ohrada s králíčky, která přitahovala Adélku i Matýska jako drahokam. Čištění zubů v umývárně, která byla hned vedle ohrádky, se tak protahovalo i na hodinu. Hned první den byl hodně akční. Ráno jsme si prošli divokou Lichtenštejnskou soutěsku. Stojí za návštěvu. Měli jsme štěstí, že jsme tam byli hned po otevření. Od soutěsky jsme jeli lanovkou rovnou na Geisterberg - horu, jejíž vrchol udělali jako park pro děti na motivy místních duchů. Prochází se stanoviště, plní úkoly a lepí se známky. Dole na stanici lanovky pak za to děti dostaly malou odměnu.

Z Gesäuse jsme přejeli k Attersee. Podle referencí to mělo být fajn, ale množství lidí v kempech, vedro a spousty čechů nás jemně znepokojily. Místo ke spaní jsme našli až v druhém kempu. Zvláštností kempu byl zákaz odjíždění autem během pobytu a přísná pravidla. Usoudili jsme, že je to asi kvůli množství našich nevychovaných krajanů. Nakonec to ale bylo fajn. Krásné koupání, teplá a čistá voda, na paddleboardu se dalo jezdit po přítoku, který tekl středem kempu. Abychom trošku utekli vedru, popojeli jsme k jezeru Grundlsee. Jen tak tak jsme dostali místo. Kemp byl úplně plný. Ale u vody to opět bylo super. Navíc tady krásně foukal vítr. Vedro a dusno bylo opravdu velké i tady v horách. Vzpomínat budeme na studenou vodu v přítoku, na skákání z mola, na užovku a na druhý kruh, který jsme tady koupili.

Naší Alpskou cestu začínáme u dobře známého Erlaufsee. Líbí se nám kemp i krásné koupání kousek od auta. Navíc je vše 900 metrů vysoko a je tady, na rozdíl od Brna, příjemně. Po dvou dnech přejíždíme západnějí - do Gesäuse. Cestou zastavujeme na prohlídku soutěsky Wasserlochklamm. S fyzičkou dětí je to bída, Matýskovi je špatně (dobral zrovna antibiotika) a Adélka je unavená. Doufáme, že bude další dny lépe. Spíme v krásné horském kempu přímo uprostřed Gesäuse. Kemp je poloprázdný, házíme si s létajícím talířem přes půl kempu. Druhý den zoušíme přvní tůru. Jdeme na chatu Haindlkarhütte. Je to hodně do kopce, ale děti to zvládly. Blýská se na lepší časy.

Dlouho plánovaná výprava za naší oblíbenou muzikou. V pátek jsme spěchali přes celou republiku na sever do Tančírny v Rychlebských horách. Zvládli jsme vyrazit včas, objet kolonu před Lipůvkou, projeli jsme zavřené Hanušovice, odstáli jsme si havárku auta s vlakem před Brannou. To vše, abychom stihli veřejnou zkoušku Letní Kapely. Krásná muzika v dokonalém prostředí. Spali jsme klasicky v sedle Travná. V sobotu jsme se toulali kolem polského Mezihoří (Miedzygorze). Kostelíky, vodopády, skály, vše jsme prošmejdili. Trapně jsem si naběhl s jedním bavorákem, který se proháněl mezi lidma snad stovkou. Ale dobře to dopadlo. Do čech jsme jeli přes sedlo Adam v Orlických horách. Před rokem s Matýskem spali. Tentokrát jsme si jen uvařili kafe a jelo se dál směr Polička. Večerní minifestiválek, který pořádali kámoši neměl chybu. Jedna kapela lepší než druhá, dětem se to líbilo více než páteční Letní kapela. Dorazil Pája s dětma, taky Janča a v publiku seděl Robert Křesťan a Luboš Malina z Druhé Trávy. Většina lidí (samí muzikanti) se tam znala navzájem. Takové akce mě baví. V noci jsme přejeli pod Devět skal. Krásná noc, nebe plné hvězd. V neděli už jen krátká procházka přes Samotín a Drátník. Akce to byla vydařená, jen (pro mně) trošku náročná na logistiku.

Všichni zdraví a k tomu ideální předpověď počasí. Nedalo se než vyrazit někam ven. Volba padla na Českou Kanadu. Vzali jsme kola, abychom se trošku rozjezdili. Jeli jsme až v sobotu, protože Áďa byla na oslavě narozenin. Koumali jsme nad sobotní trasou, abychom jeli přes neznámá místa, ale už to tam máme docela dost proježděné. Z Rudolce jsme vyšlapali na Nový Svět a objevili samoobslužnou pípu. Dobrý vynález. Přes Rožnov jsme jeli úmyslně. Jídlo na zdejší bizoní farmě je velkou pochoutkou. Dali jsme si tam oběd a nelitovali jsme. K autu jsme dojeli pozdě, ale místo na spaní jsme si našli ještě za světla. Úplná samota na louce, všude kolem jen lesy a nad hlavou černé nebe poseté hvězdami. Tak to mám rád. Druhý den jsme jeli napůl přes Rakousko, kde jsme objevili krásný malý kemp a u něj atrakce pro děti - pump track zabodoval. Na České straně jsme pak trošku bloudili, ale dopadlo to dobře. Objevili jsme nové cesty, nová místa, v Nové Bysřici jsme si dali oběd a po šesté jsme byli doma v Brně.

Na velikonoce jsme před pomlázkou utekli do Svratky. Tam se holky cítí v bezpečí. Počasí nám vyšlo krásně, až na silný vítr, který nám komplikoval pobyt venku a na Saharský písek, který byl rozptýlený ve vzduchu a vytvářel smogovou náladu. Na autě se druhý den objevila markýza a podélníky, práce na autě se pomalu blíží ke konci. Na zahradě jsme vyzkoušeli nový gril, který máme do auta na cestování. Vše vyšlo na jedničku. Po dlouhých letech jsme na světlo vynesli ping pongový stůl, který spal v kůlně. Matýsek už hraje jak drak. Bacha na něj, hraje jak dospělý.

Nutně jsem před jarními Tatrami potřeboval vyzkoušet nové boty na lyže. Využil jsem toho, že jsou obě děti nemocné a vydal se sám do Jeseníků. Předpověď na víkend nebyla nic moc, ale když se předem smířím s tím, že zmoknu, snáším to celkem dobře. V pátek večer jsem si našel pěkné místo úplně na konci Karlova. Ráno jsem vyrazil s lyžemi na zádech nahoru. Šel jsem neznámým údolím podél potoka Volárka. Výstup vodopádům volným terénem jsem zvládl s vypětím všech psychických sil. Prodírat se hustým podrostem s lyžemi, které se zachytávají za každou větvičku, to člověka “prověří”. Po sněhu už to bylo v pohodě. Na Ovčárně jsem si zaplatil dvě hodiny ježdění. Nádhera, chvílemi jsem byl na vleku úplně sám. Po poledni ale dorazila bouře. Než jsem se dostal dolů do chaty, byl jsem durch mokrý. Ale s tím jsem počítal. Odpoledne jsem si dal krásný sjezd Velkým kotlem

Děti nemocné, sněhu málo a všude jen led. Tak mě napadlo kolo. Nabalil jsem dodávku a vyrazil na průzkum neznámých končin. V sobotu jsem jel velký okruh Českou Kanadou. Byla zima a foukal hodně silný vítr. Nejhoří byly ty otevřené pláně - v nárazech větru jsem měl místy problém i po rovinkách. Ale v lesích to bylo dobré. Takhle opuštěnou Kanadu jsem ještě neviděl - nepotkal jsem žádné cyklisty ani turisty. Večer se oteplilo, vítr ustal a byl úžasný západ slunce. Spal jsem na našem oblíbeném tajném místě v lesích na Třeboňsku.