Modrý Pavouček

Dlouho plánovaná výprava za naší oblíbenou muzikou. V pátek jsme spěchali přes celou republiku na sever do Tančírny v Rychlebských horách. Zvládli jsme vyrazit včas, objet kolonu před Lipůvkou, projeli jsme zavřené Hanušovice, odstáli jsme si havárku auta s vlakem před Brannou. To vše, abychom stihli veřejnou zkoušku Letní Kapely. Krásná muzika v dokonalém prostředí. Spali jsme klasicky v sedle Travná. V sobotu jsme se toulali kolem polského Mezihoří (Miedzygorze). Kostelíky, vodopády, skály, vše jsme prošmejdili. Trapně jsem si naběhl s jedním bavorákem, který se proháněl mezi lidma snad stovkou. Ale dobře to dopadlo. Do čech jsme jeli přes sedlo Adam v Orlických horách. Před rokem s Matýskem spali. Tentokrát jsme si jen uvařili kafe a jelo se dál směr Polička. Večerní minifestiválek, který pořádali kámoši neměl chybu. Jedna kapela lepší než druhá, dětem se to líbilo více než páteční Letní kapela. Dorazil Pája s dětma, taky Janča a v publiku seděl Robert Křesťan a Luboš Malina z Druhé Trávy. Většina lidí (samí muzikanti) se tam znala navzájem. Takové akce mě baví. V noci jsme přejeli pod Devět skal. Krásná noc, nebe plné hvězd. V neděli už jen krátká procházka přes Samotín a Drátník. Akce to byla vydařená, jen (pro mně) trošku náročná na logistiku.

Všichni zdraví a k tomu ideální předpověď počasí. Nedalo se než vyrazit někam ven. Volba padla na Českou Kanadu. Vzali jsme kola, abychom se trošku rozjezdili. Jeli jsme až v sobotu, protože Áďa byla na oslavě narozenin. Koumali jsme nad sobotní trasou, abychom jeli přes neznámá místa, ale už to tam máme docela dost proježděné. Z Rudolce jsme vyšlapali na Nový Svět a objevili samoobslužnou pípu. Dobrý vynález. Přes Rožnov jsme jeli úmyslně. Jídlo na zdejší bizoní farmě je velkou pochoutkou. Dali jsme si tam oběd a nelitovali jsme. K autu jsme dojeli pozdě, ale místo na spaní jsme si našli ještě za světla. Úplná samota na louce, všude kolem jen lesy a nad hlavou černé nebe poseté hvězdami. Tak to mám rád. Druhý den jsme jeli napůl přes Rakousko, kde jsme objevili krásný malý kemp a u něj atrakce pro děti - pump track zabodoval. Na České straně jsme pak trošku bloudili, ale dopadlo to dobře. Objevili jsme nové cesty, nová místa, v Nové Bysřici jsme si dali oběd a po šesté jsme byli doma v Brně.

Na velikonoce jsme před pomlázkou utekli do Svratky. Tam se holky cítí v bezpečí. Počasí nám vyšlo krásně, až na silný vítr, který nám komplikoval pobyt venku a na Saharský písek, který byl rozptýlený ve vzduchu a vytvářel smogovou náladu. Na autě se druhý den objevila markýza a podélníky, práce na autě se pomalu blíží ke konci. Na zahradě jsme vyzkoušeli nový gril, který máme do auta na cestování. Vše vyšlo na jedničku. Po dlouhých letech jsme na světlo vynesli ping pongový stůl, který spal v kůlně. Matýsek už hraje jak drak. Bacha na něj, hraje jak dospělý.

Nutně jsem před jarními Tatrami potřeboval vyzkoušet nové boty na lyže. Využil jsem toho, že jsou obě děti nemocné a vydal se sám do Jeseníků. Předpověď na víkend nebyla nic moc, ale když se předem smířím s tím, že zmoknu, snáším to celkem dobře. V pátek večer jsem si našel pěkné místo úplně na konci Karlova. Ráno jsem vyrazil s lyžemi na zádech nahoru. Šel jsem neznámým údolím podél potoka Volárka. Výstup vodopádům volným terénem jsem zvládl s vypětím všech psychických sil. Prodírat se hustým podrostem s lyžemi, které se zachytávají za každou větvičku, to člověka “prověří”. Po sněhu už to bylo v pohodě. Na Ovčárně jsem si zaplatil dvě hodiny ježdění. Nádhera, chvílemi jsem byl na vleku úplně sám. Po poledni ale dorazila bouře. Než jsem se dostal dolů do chaty, byl jsem durch mokrý. Ale s tím jsem počítal. Odpoledne jsem si dal krásný sjezd Velkým kotlem

Děti nemocné, sněhu málo a všude jen led. Tak mě napadlo kolo. Nabalil jsem dodávku a vyrazil na průzkum neznámých končin. V sobotu jsem jel velký okruh Českou Kanadou. Byla zima a foukal hodně silný vítr. Nejhoří byly ty otevřené pláně - v nárazech větru jsem měl místy problém i po rovinkách. Ale v lesích to bylo dobré. Takhle opuštěnou Kanadu jsem ještě neviděl - nepotkal jsem žádné cyklisty ani turisty. Večer se oteplilo, vítr ustal a byl úžasný západ slunce. Spal jsem na našem oblíbeném tajném místě v lesích na Třeboňsku.

Hlavní výpravou víkendu by Rakouský Hardegg, ale den před tím, jsme s Matýskem zajeli na ranní lyžovačku na Harusák do Nového města. Pozdě večer jsme zaparkovali na prázdném parkovišti. Zrovna dorolbovali a zhasli světla. Byla to první noc v dodávce v teplotách pod nulou. Pro jistotu jsme měli s sebou zimní spacáky, ale nebyly třeba. Bylo krásně teplo. Lyžování chvíli fajn, ale pak se nahrnulo hodně lidí. V neděli jsme šli v plné sestavě na Hardegg. Nečekali jsme takovou zimu, takový vítr ani takovou vzdálenost (já jsem se navíc vracel 3km k autu zavřít okýnko). A vzali jsme jen pár sušenek. Ke konci už to bylo náročné. Ale zvládli jsme to. Moc krásná místa jsme objevili. Vrátíme se za tepla. Za odměnu jsme zajeli do starých uliček Znojma a pochutnali jsme si v místní indické restauraci.

Po pár letech jsem zase trošku pomohl lidem z Jeseníků a Rychleb s přípravou běžeckých závodů Zapomenuté hory. Bydlel jsem v Račím údolí, kousíček od Tančírny, a celé čtyři dny jsem běhal po horách se značením tras a kontrol. S výjimkou Vysokého hřbetu jsem si prošel všechna místa co mám v Rychlebech rád. Je fajn takhle vypadnout, odstřihnout se na pár dní od světa a strávit ten čas s partičkou lidí, která závod organizuje.

Právě proběhlo víkendové soustředění slavné Brněnské kapely “Horská tráva”. Nakonec z toho byla taková malá Apalucha, protože naše ženy zůstaly doma (nemocné děti, závody dětí, jiné akce v jiných horách …). Akce proběhla poklidně, přežili všichni a hlavní účel - pořádně si zahrát - byl splněn na jedničku. Sobotní večírek byl velice vydařený, došli chalupáři z okolí, hrálo se, povídalo, jemně popíjelo, je to neuvěřitelné, ale lidé se pořád dokáží náramně pobavit i bez televize nebo mobilu. Velíké díky Lubovi za deset kilo masa, Peťovi za bečku, organizaci a chalupu na tak úžasném místě. A taky všem co se tam objevili, mám vás rád.

Omluvili jsme děti ze školy a na prodloužený víkend jsme vyjeli na Šumavu. Ubytovali jsme se v kempu Antýgl, v samém srdci Šumavy. Je to vysoko, kolem teče Vydra a Hamerský potok a má to tam správnou horskou náladu. Ještě před setměním jsme s Matýskem podél Hamerského potoka vyběhli na Horskou Kvildu. V pátek jsme jeli podél Vchynicko-tetovského kanálu na Modravu a podél Roklanského potoka nahoru na Poledník. Těšili jsme se na dobrý oběd a zrada, neměli už nic k jídlu, jen poslední dva balíčky chipsů. Napravili jsme to po návratu do kempu v místním stánku s rychlovkama. A jako zákusek jsem si opekli brambory v ohni, který jsme si udělali přímo u auta.

Vezl jsem auto do Hranic na montáž okna. Spal jsem nad Potštátem, přímo na hranici újezdu. V noci i ráno byla slyšet střelba. Když jsem měl ráno sjet dolů do Hranic, vůbec se mi nechtělo. Byla krásná inverze a ze sluncem zalité krajiny jsem se musel ponořit to hnusné studené mlhy. Lepidlo potřebovalo schnout šest hodin. Za šest hodin jsem na kole projel krásná opuštěná místa podél hranice vojenského ůjezdu Libavá. Nakonec z toho bylo skoro sto kiláků. Stihl jsem to akorát a večer už jsem byl na zkoušce s kapelou.