Modrý Pavouček

Kemp v Hejnicích už známe, spali jsme tady minulý rok. Večer po příjezdu jsme s Matýskem ještě rychle vyrazili na traily. Dali jsme si část černého zvaného “Hejnický hřeben” a byla to nádhera. Museli jsme ho ale zkrátit, abychom nezatměli. Spalo se dobře, tentokrát se nekonal za plotem kempu žádný noční koncert. Druhý den jsme vyjeli na sedlo Smědava a projeli jsme se po hlavní hřebenovce do Kořenova. Všude byly zástupy lidí. Připomínalo nám to Třeboňsko. Ale krajina krásná. I obec Jizerka je moc pěkné místo. Na konci sjezdu podél Jizery jsme se zamotali do chumlu lidí a Áďa chudák spadla, protože to nestihla ubrzdit. Nic se jí nestalo, ale dál už se jí nechtělo. Vrátil jsem se pro auto na Smědavu sám.

První den jsme před setměním rychle zaběhli do nedalekého Dolského mlýna. Je to magické místo, na kterém se natáčelo několik pohádek. Další dny se počasí trošku umoudřilo, tak jsme vyrazili na kolech do skalního města. První den jsme jeli přímo z kempu. Projeli jsme pár roklí, vylezli na Šaunštejn a Falkenštejn a navštívili místo, kde se natáčela lesní scéna z Pyšné princezny. V Jetřichovicích jsme si dali pozdní oběd a do kempu jsme se vrátili těsně před pořádným lijákem. Druhý den jsme popojeli do Doubic a projeli jsme si Kyjovské údolí. Cesta podél hranic, v samém srdci parku, se mi hodně líbila. Oběd jsme si dali v pohádkové hospodě přímo v Doubicích. Doporučujeme. V celé hospůdce i jejím okolí je krásná výzdoba. Pak jsme zvedli kotvy a vydali se směrem k Jizerským horám.

Vyrazili jsme na aktivní část dovolené. Jeli jsme obytňákem a vezli jsme kola. Bohužel, předpověď nám hodně pozměnila plány. Začínáme ve Svratce, kde trošku odpočíváme. Pak jedeme do Mirákula v Milovicích, ale prší, lije a bouří. Měníme plány a jedeme neplánovaně do Prahy. Děti už se tam dlouho těšily. Metro, Muzeum iluzí, Václavák, Staromák, Kampa, Čertovka, Karlův most, Holešovice. Za tu chvíli jsme toho stihli celkem dost. Večer jsme se přesunuli k Mirákulu a spali jsme na parkovišti přímo před vchodem. Ráno vstupujeme do areálu mezi prvními. Ráj pro děti i dospělé - prolézačky, podzemní tunely, houpačky, hrady, kolotoče, vodní svět, jízdy vláčkem i BVPčkem. Po šesti hodinách, chvíli před zavíračkou, vycházíme úplně unavení. A opět jsme museli změnit plány. Místo plánovaných Krušných hor, kde mělo fakt hodně pršet, jedeme do Českosaského Švýcarska. Zaparkovali jsme v podvečer v hezkém kempu “U Ferdinanda”.

Letošní tradiční akce byla velice vydařená. Poprvé jsme hráli nacvičené věci v ustáleném složení a myslím, že to znělo úplně parádně. Všechno to piplání s aranžemi stojí za to. V sobotu jsme podnikli průzkumnou výpravu ke zbytkům opevnění. Hledali jsme kabelové štoly. Jednu jsme nenašli, druhou ano. Adélka s Peťou z ní zachránili dvě žabky, které by tam jinak chcíply. Díky moc Frencům za organizaci takhle suprové akce. Na viděnou zase za rok.

Do Orliček ke Frencům se nás o víkendu sjelo hodně - celá kapela a taky naši kámoši z Komína s dětmi. V plánu byla stavba kadibudky a to si nikdo nemohl nechat ujít. Zároveň to byla příprava naší horské kapely na letní akci “Orličky”. Luboš s Pájou dorazili na motorkách. Někteří chalupáři se určitě podivili. V Orličkách asi není úplně běžné, aby se po horské cestičce mezi chalupami šplhal obrovský Harley. V sobotu jsme stavěli kadibudku, v neděli jsme šli na Boudu. Z prohlídky ale všichni utekli. V podzemí byla taková zima, že nikdo (ani kluci) nechtěl pokračovat dál k objekům na prvrchu na druhé straně kopce. Příště s sebou aspoň dvě mikiny.

Po delší době konečně víkend v plné rodinné sestavě. Hlavním cílem výpravy byl koncert Letní kapely v Tančírně. Magické místo a pro Švejdíka je to domovská scéna. Když někam na jeho muziku, tak právě sem, i když je to odlehlé a nedostupné místo. Pro děti to byl první koncert s tvrdší muzikou. Na poslední chvíli dojeli Frencovi a zbytek víkendu jsme tak měli super parťáky. V noci po koncertu jsme přejeli na oblíbené sedlo Travná, kde jsme spali. V sobotu jsme šli na Borůvkovou horu. Z rozhledny je krásný rozhled - jsou vidět Soví hory, celý hřeben Rychleb, takhle by se rozhledny měly stavět. Odpoledne a večer jsme strávili v bývalých Hraničkách. Seděli jsme u ohně přímo u jednoho zboru. Je to nejhezčí místo celých Rychlebských hor. Večer opět přejezd. Spíme na Videlském sedle v Jeseníkách. Před spaním pěkný večírek u nás v autě, děti spaly, venku svítil měsíc, ticho, nádhera, kolem třetí něco štěkalo (asi srnec). V neděli jsme přes Kamzičí horu vyběhli nahoru na Švýcárnu, když mají děti parťáky, šlapou jako dospělí. Parádní víkend.

Náročný prodloužený víkend. Z pátku na sobotu jsem spal v Bílovci, kde jsme měli s kámošem Martinem první hudební zkoušku. Po zkoušce se popíjelo dlouho do noci, ráno jsem se musel hodně přemáhat, abych jel dál. Ráno, nevyspalý a unavený, jsem přejel na Rejvíz, kde probíhala Muzikantská dílna Ondry Kozáka. Hned jsem vyrazil na kolo užít si okolní krajinu. Nádhera, nádhera. A večer jsem ještě stihl rychlou zkoušku a malé vystoupení.

Měli jsme jet do Prahy, ale Adélka den před odjezdem onemocněla. Na rychlo měníme plány a jedeme s Matýskem do Orlických hor. Nestihl jsem si nachystat trasy ani vytipovat místa na spaní. Ale s pomocí map a kámošů máme za chvíli seznam, který se za dva dny nedá stihnout. Noc z pátku na sobotu jsme spali na hranicích, nedaleko tvrze Adam, na místě kterým jsem minulý rok cestou z Polska projížděl. Moc se mi tehdy líbilo a sliboval jsem si, že tam musím někdy přespat.

Prodloužený víkend a velké plány. Se vším ale hodně zamíchalo počasí. Měnila se sice každým dnem, ale bylo jasné, že bude deštivo a zima. Z pátku na sobotu, kdy mělo být nejhůře, jsme vyrazili s Matýskem na Drahany, jen tak na přespávačku. Úplnou náhodou jsme objevili nádherně zašité místo pro spaní, přímo na hranici vojenského újezdu Březina. V sobotu jsme se v plné sestavě vydali do České Kanady. Hned jsme vyrazili na výlet na kolech, Ten jsme si zpestřili pořádným lijákem (přečkali jsme ho na zastávce v Klášteru), téměř zatměním v lesích (neměli jsme světla) a pořádnou zimou (Adélka byla jak kus ledu). Ale zážitky nemusí být kladné, hlavně když jsou intenzivní. A to byly.

Holky jsou zase nemocné. Z plánovaného rodinného výkendu byla chlapská jízda. Mělo být teplo a plán byl jasný - Jeseníky a Rychleby. A protože měl Matýsek nové kolo (velké), zamířili jsme na Rychlebské stezky. V pátek večer jsme cestou v Olomouci nakoupili jídlo a na noc jsme se schovali na naše oblíbené parkoviště v lese nad Karlovou studánkou. Ráno bylo nádherně slunečno. Přejeli jsme na Základnu v Rychlebkách a hned vyrazili. Projeli jsme trail podél Černého potoka a vrátili jsme se trailem Lesů ČR se zastávkou na Smolném vrchu. Spát v kempu se nám nechtělo, tak jsme se vydali do sedla nad Travnou. Měli jsme spoustu času, tak jsme se zašli podívat na Boží horu nad Žulovou. Úžasné místo. Na sedle jsme se poflakovali, poslouchali Hraničárova učně, máme to tam rádi.