Modrý Pavouček

Všichni zdraví. Po měsících střídavého churavění nezvyklý stav. Bylo třeba toho využít a vyrazit na cesty. Jeli jsme dodávkou, bez kol, na výpravu po Čechách. Hlavní cíle vybraly děti, my jsme to s Markét jemně doplnili o další místa tak, abychom se vyhnuli dlouhým přejezdům. Prošli jsme si Tábor, vylezli na věž, popovídali si se starým pánem, který ve věži prodává zajímavé věcičky a jako sladkou tečku jsme navštívili muzeum čokolády. V podvečer jsme zaparkovali pod horou Blaník a vylezli jsme nahoru na vrchol. V noci byla zima, ráno byl na autě led. Druhý den jsme chodili po Praze. Dost nás to zmohlo, nachodili jsme přes deset kiláků. V Letňanech jsme dětem nakoupili drobnosti na památku a po setmění jsme zaparkovali pod hradem Houska. Čekali jsme strašidelnou noc, ale nic. Jen ráno hlídač, prý jsme se nenahlásili k přespání. Houska děti mírně zklamala, protože čekali setkání s nadpřirozenými jevy, tak jako všichni youtubeři, které sledují. Jen ať vidí jak to na světě chodí. Po obědě v Doksech jsme stihli Bezděz těsně před zavřením. Povídání s šermíři a zkoušení mečů bylo fajn. Proběhl i výstřel z děla směrem k Housce. A aby hradů nebylo málo, večer jsme přejeli k hradu Sion. Spali jsme tam na krásně odlehlém místě s dvojičkou Švýcarů. Poslední den byl návratový. Prošli jsme si Sion a památky v okolí a vydali se na cestu domů. Krásný výlet.

Někdy mám pocit, že čím více se na něco člověk těší, tím je větší pravděpodobnost, že se na poslední chvíli něco pokazí. Na Ondrovu dílnu do Zlatých hor jsem se chystal a těšil více než půl roku. Pár dní před termínem jsem dostal zánět průdušek. Ale musel jsem. Cvičím teď hodně na kytaru a tuhle dílnu jsem si prostě nesměl nechat ujít. Odjížděl jsem polonemocný, na antibiotikách, unavený, ospalý. Nakonec vše dopadlo velice dobře. Ne, že bych se vyléčil, ale fungoval jsem, hrál jsem, cvičil jsem a zažil spoustu krásných chvil. Zahrál jsem si se spoustou kolegů, potěšila mě pochvala od muzikantů, kterých si moc vážím a dokonce se sešla 12 let stará Brněnská sestava s Maťem Burzou a odehráli jsme malý koncertík našich starých věcí. Po dílně jsem ještě trošku cestoval. Prozkoumal jsem Horní údolí, přespal na mém oblíbeném sedle nad Javorníkem a prošel si pár míst v Polském Klodzku. Byl to krásný prodloužený víkend.

Zajel jsem se podívat na Dolní Moravu za Jančou a její rodinou. A protože to jsou všechno šikovní muzikanti, vzal jsem si dobro. A protože se zavírala sezóna na sjezdovkách, vzal jsem si lyže. A protože bylo krásně a teplo, vzal jsem si kolo. V sobotu jsem byl na lyžích. Nádherné jarní lyžování. Lidí bylo malinko, chvílema jsem byl na svahu i vleku sám. Z kopce jsem najezdil skoro šedesát kilometrů a naklesal přes 10 000 metrů. Asi nejlepší lyžování tento rok. Škoda, že nejela Maky s dětmi. Lyžovalo se skoro v krátém rukávu. Večírky na chatě byly fajn, noční přejezdy na má oblíbená odlehlá místa, kde spávám v dodávce, byly jemně dobrodružné. Cestou do Brna jsem se stavil v Zábřežské vrchovině, je tam krásně, tuhle oblast budu muset více prozkoumat. Na kolo jsem se dostal až zpátky v Brně.

Víkend v ledové a mrazívé České Kanadě. Nikomu se nikam nechtělo, tak jsem vyrazil sám. Vzal jsem si kolo, dobrou knihu (Hluboká řeka), teplé oblečení, hodně nafty (topení) a celý víkend jsem strávil jemně mimo civilizaci. Žádné turisty ani cyklisty jsem nepotkal, liduprázdno. Spal jsem na našem oblíbeném tajném místě, které jsem pojmenoval “Terasy”. Poprvé jsem spal v dodávce při tak nízké teplotě. Celou noc bylo sedm pod nulou.

Jako každý rok jsem si nenechal ujít akci v Nové Senince, kterou pořádají lidé kolem kapely Vacuum Ball. Opět se sjeli muzikanti z celých Čech a Slovenska, aby vytvořili úžasnou atmosféru v této malé zapadlé pohraniční vesničce. Měl jsem s sebou kolo, takže jsem si krásně nakombinoval muziku s výlety po Staroměstsku a Klodzku. Celou dobu bylo hodně větrno a byla pěkná kosa. Poprvé jsem se podíval na novou rozhlednu co postavili Poláci na Kraličáku. A taky jsem projel má oblíbená údolí po polské straně Rychlebských hor. Je to hrůza vidět takhle zničené cesty, koryta řek a střed města Stronie Slaskie. Chudáci lidi co tam bydlí. Snad se podaří dát to brzy do pořádku.

Víkend v Orličkách. Chtěli jsme Peťovi trošku pomoct se dřevem. Ale hlavní motivací je stejně asi jako vždy setkání s fajn lidmi, muzika, dlouhé noční večírky a spousta zábavy. Já jsem se bavil už cestou z Brna. Před Svitavami mi hopla pod auto srnka - za světla, na přehledném úseku, jel jsem pomalu, vůbec jsem ji neviděl. Vypadalo to v pohodě, ale když přestalo auto topit a v kopcích nad Lanškrounem táhnout, nebylo mi moc do zpěvu. Nějak jsem to v tom dešti a potmě dohrkal až do Orliček. Naštěstí si pak auto vzal na starost místní automechanik (díky Peťo za briskní organizaci).

Matýskovi se nelíbilo na táboře a tak jsem ho místo toho vzal do hor. Nabalili jsme dodávku a vyrazili na sever. První noc jsme spali přímo ve vojenském muzeu Lichkov. Dva velké bunkry a spousty rozsocháčů jsme měli z auta na dohled. První den jsme projeli všechny traily z Polského Jodlowa. Stavili jsme se v Miedzygorze. Je to pěkné horské městečko s vodopády a starými domy. Strávili jsme tam více času než jsme plánovali. Jedno Matýskovo kolo bylo prázdné. Ještě, že jsme cestou z Brna koupili náhradní duše. Spát jsme chtěli nedaleko Severomoravské chaty, ale cestu blokovalo auto se dřevem. Selhaly i místa kolem bunkru K5. V záloze jsem měl parkoviště pod Klepáčem a tam jsme nakonec zůstali. Stály tam další tři auta a večer jsme si poslechli malý koncert jednoho táty s dcerami.

Letos jsme do Orliček přijeli v novější sestavě. Přibyl David na kytaru a Vítek na mandolínu. A protože se tentokrát nechtělo Markét a dětem, vzal jsem si kolo a přes den jsem jezdil. Obě vyjížďky po okolí byly super. Kolem obce Cotkytle se dají najít hodně zapomenutá údolí a staré domy. Takové klasické Sudety. Celá akce byla opět fajn. Počasí vyšlo na jedničku, hrálo se dobře, přišla spousta lidí z okolních chalup. Mám radost, že to Peťa pořád dělá. Díky.

Z městečka Bad Gastein jedeme přes vysokohorské sedlo do dalšího kempu, který jsme si vyhlídli v Nízkých Taurách. Kemp má bazén a tím je zaručený klid od dětí. Jsou to asi spíš vodníci než horalové. Ráno vyrážíme rychle, protože chceme vyjet vysoko na sedlo a jít na trek na dvoutisícové vrcholy. Bohužel máme píchlé kolo. Po rychle výměně vyrážíme, ale pod sedlem je cesta zavřená a musíme zpátky. Smůla se nám lepí na paty. Máme namířeno zpět k Erlaufsee, tak hledáme alespoň nějakou soutěsku. Vybíráme medvědí soutěsku (Bärenschützklamm). Až na místě ale zjišťujeme, že nejzajímavější část je taky zavřená, údajně tam kamení zabilo minulý rok dva lidi. No toto. Spodní část jsme si ale prošli. Cestou k Erlaufsee se mění počasí. Ochlazuje se, poprchává a je mlha. Docela příjemné.

Po koupání v jezerech byl čas na změnu. Přesunuli jsme se hlouběji do hor. Cestou hodně pršelo, všude se valily potoky vody. V kempu Wieshof u městečka Sankt Johann byla večer i v noci krásná zima. A navíc tam byla ohrada s králíčky, která přitahovala Adélku i Matýska jako drahokam. Čištění zubů v umývárně, která byla hned vedle ohrádky, se tak protahovalo i na hodinu. Hned první den byl hodně akční. Ráno jsme si prošli divokou Lichtenštejnskou soutěsku. Stojí za návštěvu. Měli jsme štěstí, že jsme tam byli hned po otevření. Od soutěsky jsme jeli lanovkou rovnou na Geisterberg - horu, jejíž vrchol udělali jako park pro děti na motivy místních duchů. Prochází se stanoviště, plní úkoly a lepí se známky. Dole na stanici lanovky pak za to děti dostaly malou odměnu.