Modrý Pavouček

Všichni zdraví a k tomu ideální předpověď počasí. Nedalo se než vyrazit někam ven. Volba padla na Českou Kanadu. Vzali jsme kola, abychom se trošku rozjezdili. Jeli jsme až v sobotu, protože Áďa byla na oslavě narozenin. Koumali jsme nad sobotní trasou, abychom jeli přes neznámá místa, ale už to tam máme docela dost proježděné. Z Rudolce jsme vyšlapali na Nový Svět a objevili samoobslužnou pípu. Dobrý vynález. Přes Rožnov jsme jeli úmyslně.

Na velikonoce jsme před pomlázkou utekli do Svratky. Tam se holky cítí v bezpečí. Počasí nám vyšlo krásně, až na silný vítr, který nám komplikoval pobyt venku a na Saharský písek, který byl rozptýlený ve vzduchu a vytvářel smogovou náladu. Na autě se druhý den objevila markýza a podélníky, práce na autě se pomalu blíží ke konci. Na zahradě jsme vyzkoušeli nový gril, který máme do auta na cestování. Vše vyšlo na jedničku.

Nutně jsem před jarními Tatrami potřeboval vyzkoušet nové boty na lyže. Využil jsem toho, že jsou obě děti nemocné a vydal se sám do Jeseníků. Předpověď na víkend nebyla nic moc, ale když se předem smířím s tím, že zmoknu, snáším to celkem dobře. V pátek večer jsem si našel pěkné místo úplně na konci Karlova. Ráno jsem vyrazil s lyžemi na zádech nahoru. Šel jsem neznámým údolím podél potoka Volárka.

Děti nemocné, sněhu málo a všude jen led. Tak mě napadlo kolo. Nabalil jsem dodávku a vyrazil na průzkum neznámých končin. V sobotu jsem jel velký okruh Českou Kanadou. Byla zima a foukal hodně silný vítr. Nejhoří byly ty otevřené pláně - v nárazech větru jsem měl místy problém i po rovinkách. Ale v lesích to bylo dobré. Takhle opuštěnou Kanadu jsem ještě neviděl - nepotkal jsem žádné cyklisty ani turisty.

Hlavní výpravou víkendu by Rakouský Hardegg, ale den před tím, jsme s Matýskem zajeli na ranní lyžovačku na Harusák do Nového města. Pozdě večer jsme zaparkovali na prázdném parkovišti. Zrovna dorolbovali a zhasli světla. Byla to první noc v dodávce v teplotách pod nulou. Pro jistotu jsme měli s sebou zimní spacáky, ale nebyly třeba. Bylo krásně teplo. Lyžování chvíli fajn, ale pak se nahrnulo hodně lidí. V neděli jsme šli v plné sestavě na Hardegg.

Po pár letech jsem zase trošku pomohl lidem z Jeseníků a Rychleb s přípravou běžeckých závodů Zapomenuté hory. Bydlel jsem v Račím údolí, kousíček od Tančírny, a celé čtyři dny jsem běhal po horách se značením tras a kontrol. S výjimkou Vysokého hřbetu jsem si prošel všechna místa co mám v Rychlebech rád. Je fajn takhle vypadnout, odstřihnout se na pár dní od světa a strávit ten čas s partičkou lidí, která závod organizuje.

Právě proběhlo víkendové soustředění slavné Brněnské kapely “Horská tráva”. Nakonec z toho byla taková malá Apalucha, protože naše ženy zůstaly doma (nemocné děti, závody dětí, jiné akce v jiných horách …). Akce proběhla poklidně, přežili všichni a hlavní účel - pořádně si zahrát - byl splněn na jedničku. Sobotní večírek byl velice vydařený, došli chalupáři z okolí, hrálo se, povídalo, jemně popíjelo, je to neuvěřitelné, ale lidé se pořád dokáží náramně pobavit i bez televize nebo mobilu.

Omluvili jsme děti ze školy a na prodloužený víkend jsme vyjeli na Šumavu. Ubytovali jsme se v kempu Antýgl, v samém srdci Šumavy. Je to vysoko, kolem teče Vydra a Hamerský potok a má to tam správnou horskou náladu. Ještě před setměním jsme s Matýskem podél Hamerského potoka vyběhli na Horskou Kvildu. V pátek jsme jeli podél Vchynicko-tetovského kanálu na Modravu a podél Roklanského potoka nahoru na Poledník. Těšili jsme se na dobrý oběd a zrada, neměli už nic k jídlu, jen poslední dva balíčky chipsů.

Vezl jsem auto do Hranic na montáž okna. Spal jsem nad Potštátem, přímo na hranici újezdu. V noci i ráno byla slyšet střelba. Když jsem měl ráno sjet dolů do Hranic, vůbec se mi nechtělo. Byla krásná inverze a ze sluncem zalité krajiny jsem se musel ponořit to hnusné studené mlhy. Lepidlo potřebovalo schnout šest hodin. Za šest hodin jsem na kole projel krásná opuštěná místa podél hranice vojenského ůjezdu Libavá.

Poslední dny prázdnán ještě rychle nákam do hor. Maky vybrala jezero Elaufsee nedaleko Mariazellu. Z Brna to bylo kousek, za tři hodiny parkujeme v kempu nad jezerem. Nádhera. Šli jsme se hned koupat a z výšky na nás shlížela nejvyšší hora v okolí - Gemeindealpe. Druhý den jsme na Gemeindealpe vyrazili nejkratší (a nejprudší cestou). Pro děti asi největší tůra v životě. Nahoru to bylo skoro devět set metrů převýšení. Zpátky jsme se vraceli oklikou po okolních hřebenech.