Modrý Pavouček

V Klodzku jsem v posledních letech strávil spoustu času, ale pořád mi to nestačí. Kraj kolem Divoké Orlice mi učaroval. Mám tam sve oblíbené spací místo, které je hluboko v lesích, není tam signál, je tam ticho a dějí se tam zajímavé věci. Strávil jsem tam tři noci. Projel jsem se podhůřím Orlických hor, které zatím moc neznám a byla to nádhera. Zvláštní kouzlo krajině dodávají lázeňská městečka na Polské straně. A má oblíbená Bystrzyca Klodzka, tam už jsem jako doma. Nemohl jsem ji vynechat ani tentokrát.

Broumovsko jsem do teď znal jen hodně povrchně. Vše bylo vždy spojené s lezením, což znamenalo prozkoumat každý detail, téměř každé zrnko písku, nějaké věže, ale krajina kolem už byla mimo zorné pole. Tak jsem to teď trošku napravil. Přesah na polskou stranu už je u mých sudetských výprav úplnou samozřejmostí. Líbilo se mi na české i polské straně. Walbrzych má své kouzlo. Radost mi udělal jeden pán z Polska. Potkali jsme se ve skalách a hned jsme si padli do oka. Asi i tím, jak jsme předbíhali všechny turisty. Říkal, že české hory jsou nejhezčí co zná, taky že čte české knihy a že má náš národ rád. Šel přechod se spaním v lese až někam k Děčínu. Díky moc Jelenovi s Andrejkou za pozvání na “Jelenici” i za tipy na výlety v okolí.

Rodinný výlet do Úsova. Je to malé městečko nedaleko Mohlenice, s krásným zámkem a židovským hřbitovem. Každý rok se tady koná “Úsovský fesťák”. Pořadatelé si nás s Horizontem pozvali znovu po dvou letech. Spali jsme v dodávce přímo v areálu festivalu, na malém kopečku na kraji města. Z auta to k pódiu bylo padesát metrů. Hned v pátek v noci probíhal neformální jam v nedalekém stavení přímo pod zámkem. Druhý den jsme kromě samotného vystoupení stihli projít Rešovské vodopády a dát si mimořádně dobré indické jídlo v Uničově. V sobotu byl úplněk a spolu s ohněmi, které hořely na několika místech, to byla magická atmosféra. V neděli jsme se ve velkém spěchu přesunuli do Javoříčka a šli se podívat do jeskyňí. Jemná nervozita z toho, že nekoupíme lístky, byla naprosto zbytečná. Nepřišel žádný návštěvník a tak jsme měli prohlídku jen pro nás čtyři.

Víkend strávený v sedle kola, zčásti v Jeseníkách, zčásti v Rychlebských horách. Jako základnu jsem si vybral mé oblíbené Videlské sedlo. První noc jsem tam spal úplně sám, druhou s pár dalšími auty. Za ty tři dny jsem najezdil kolem 200km převážně po neznámých místech a cestách. Konečně jsem si sjel nekonečný sjezd z Rýmařova do Dolní loučky. Taky jsme objevil krásný sjez z Rejvízu přes Chebzí do Písečné. Na druhou noc vedle mě zaparkoval Tomáš, kámoš z Brna. Seděli jsme dlouho do noci pod hvězdami a popíjeli pivo za svitu měsíce. Bylo to fajn. V neděli jsme se konečně podíval na Anenský vrch a do vesničky Andělská hora. Je to nádhera ty Jeseníky.

Prodloužený víkend začal v Hodoníně. V přístavišti jsem na “Jez Festu” odehrál jsem dva koncerty po sobě, jeden s Horizontem a druhý se Svaťa Kotas bandem. Bylo to jedno z nejlepších hraní za poslední rok. Markét s dětmi dojeli vlakem a taky se účastnili. Přespali jsme přímo v přístavišti a druhý den vyrazili směr Bílé Karpaty. V sobotu jsme šli na nejvyšší vrchol - Velkou Javorinu. Výhledy nádherné, ale chození po lesích nás moc nebavilo. Příště bereme kola. Spali jsme na krásném místě s úžasným výhledem. Večer jsme s Markét zašli na pivo do přilehlé hospůdky a celkem vtipně jsme se dozvěděli, že za spaní je třeba platit, ale paní byla shovívavá a domluvil jsme se na dvou stovkách. K tomu nám přidala balík sladkostí pro děti. Pár metrů od auta spal na zemi starý pán, kterého jsme potkali i na Javorině. Skoro jsem mu záviděl. Ráno jsme zevlovali v autě. Vyrušil nás pán, který zaparkoval vedle nás, nechal puštěný motor, otevřel okýnka a velice hlasitě pouštěl přenos nějaké mše z kostela. Šli jsme se pak projít kolem Žítkové, je to nádherné místo. Do Bílých Karpat se musíme vrátit, nějak jsme na ně pozapomněli.

Tři dny s Matýsekem v Polsku. Holky nám daly opoušťák, tak jsme toho náležitě využili. První den jsme si projeli trail na vrchol Jagodna, který jsme už kdysi jednou jeli a líbil se nám. Spali jsme, spolu s dalšími tuláky, hluboko v lesích Gor Bystrzyckich. Druhý den jsme přejeli do Sovích hor. Zaparkovali jsme v městečku Bardo a jeli traily nad ním. Bylo to hodně do kopce, moc se nám to nelíbilo. Odskočili jsme si do Klodzka do KFC a pak už hurá na další trail v Sovích horách. Serbrna Gora je horská pevnost, která je traily doslova obklíčená. Ale ani tady se nám traily nelíbily, obrovské převýšení a dost těžký terén. Ale pevnost byla zajímavá, škoda že nebylo na prohlídku více času. Na noc jsme přejeli do Stolových hor. Chvíli jsme hledali vhodné místo, ale našlo se. Spali jsme vysoko na hřebeni, těsně před hranicí parku. Třetí den jsme jeli pohodovou vyjížďku po Stolových horách, žádné velké kopce, krásné cyklostezky i krajina. Tím jsme si spravili náladu. Krása. Sem se musíme vrátit.

Tři dny a tři noci v Česko-polském pohraničí. Dny jsem trávil na kole v zapadlých koutech Českých a Polských Sudet, večery na hudební dílně, kterou ve Zlatých horách pořádá Ondra Kozák a noci v dodávce na odlehlých místech, na kterých je ticho, svítí hvězdy a ráno je vidět daleko do krajiny. Na kole jsem se podíval na spoutsty míst, o kterých jsem jen četl a bylo to úžasné zapomenout na chvíli na ten normální městský život.

Nutně jsem potřeboval z města a k tomu ještě úplně vypnout hlavu. Měl jsem za sebou extra náročný týden v práci, doma i s muzikou. V pátek jsme s Horizontem odehráli koncert v Hustopečích, v sobotu ráno jsem nabalil dodávku a kolem poledne jsem už šlapal na kole na náhorní plošinu Nízkého Jeseníku. Je to krásný kraj, bez lidí, trošku zapomenutý, se spoustou starých domů, s nekonečnými výhledy a mnoha památkami na bývalé obyvatele. Ano, jsme v kraji, který patří do Sudet. Celou sobotu foukal silný vítr, který mi sebral spousty sil. Večer jsem byl dost unavený. Druhý den jsem jel lehčí trasu dole v údolí řeky Moravy.

Jarní víkend v Jeseníkách. Lyžování možná nehlepší za poslední dvě zimy. Prázdné vleky, prázdné sjezdovky, varhánky od rolby vydržely na některých místech až do odpoledního konce lyžování. Sníh byl úplně jako jarní firny v tatranských žlabech. Vůbec jsem nepochopil proč už lidé přestali lyžovat. Taková nádhera. Tím líp pro nás. Nemohli jsme se toho nasytit. Jezdili jsme až do posledních sil. Spali jsme dvě noci venku v autě, byla to první akce s dodávkou tento rok. Bylo to kouzelné spát v černočerné tmě, mít nad hlavou hvězdy, v autě teplo, ráno snídat a koukat do lesa. Kromě sjezdovek jsme se podívali do Jeseníku, Horního údolí, na Rejvíz, do Bruntálu.

Jako každý rok se do malé sudetské vesničky, téměř na Polských hranicích, sjela banda bluegrassových muzikantů z celého Československa. Snažím se nevynechat jediný ročník a jsem vděčný Rohlíkovi a spol., že mě vždy přizvou. Tentokrát jsme tam chtěli po letech zahrát, ale úplně nám to nevyšlo. Dávám si závazek dostat tam příští rok Svaťa Kotas band. Kromě hraní jsme se poflakovali po kopcích kolem a na sobotní večerní koncert dorazil Peťa Frenc s Adélkou i Ladin z Boženky. Krásně to vše vyšlo.