Modrý Pavouček

Letos jsme se k moři vydali s přáteli z Komína. Matýsek i Adélka tak měli na dalekém jihu své kamarády ze školy. Cesta tam proběhla ve dne a bylo to šílené. Stovky aut v kolonách po celém Chorvatsku. Ubytování bylo taky celkem šílené. Spali jsme v mobile home, ale naproti kempu, přes zátoku, probíhal každý den noční hiphopový koncert a klidně spát se dalo až od půl třetí ráno. Pláže pod kempem byly celý den plné lidí, něco pro nás. A aby těch šíleností nebylo málo, tak si nás našla nějaká střevní chřipka a všichni kromě Adélky jsme se s ní pěkně potrápili.

Druhá část naší prázdninové cesty. Z Istrie jsme přejeli necelých 200 kilometrů a ocitli jsme se v úplně jiném světě. Vzduch byl suchý a příjemný, moře bylo chladnější, mnohem průzračnější a na plážích byly jemné kamínky, tak jak jsme na to zvyklí z Drage. Stihl jsem i jednu výpravu - vyběhl jsem na jeden z nejvyšších vrcholů Krku - Veli vrh. Cestou dolů jsem musel běžet, protože na mně útočily zlaté mouchy, které štípaly a byly ještě agresivnější než ovádi. Honily mě asi čtyři kilometry. Podívali jsme se do městečka Punat i Krk a náramně jsme si pochutnali na smažených olihních (kalamárech). Musíme si je sehnat i v Brně. Hodně se nám tady (kemp Pila) líbilo.

První část naší prázdninové cesty. Nabalili jsme vše možné i nemožné a vyrazili jsme na jih. První zastávka byla v Maďarsku u jezera Balaton. Chystali jsme se tam už dlouho a teď nastala ideální příležitost udělat zastávku na dlouhé cestě k moři. Popravdě musíme přiznat, že se nám tam moc nelíbilo. Voda nebyla čistá a to, že sto metrů od břehu bylo pořád po kolena vody nás mírně otravovalo. Jít si zaplavat totiž znamenalo ujít pěkný kus vodou. Ale pro malé děti asi super. U Balatonu jsme zůstali jen jednu noc, druhý den jsme pokračovali směr Chorvatsko. Cílem byl kemp na úplném jihu Istrie, kde jsme se měli sejít s kolegou z mé práce, který se tam vydal s dětmi. Cesta byla nekonečná, ale vše jsme zvládli. Překvapilo nás obrovské vlhko a teplý vzduch i moře. Fajn byly ostrůvky, na které se dalo jezdit na paddleboardu. Prozkoumali jsme všechny tři, které byly v dohledu, včetně jedné malé jeskyně, do které se dalo zajet po vodě. A přežili jsme i jednu divokou noční bouřku, kdy fučel hodně silný vítr, hustě pršelo a padaly kroupy. Ve stanu bychom se asi trošku vybáli. Před odjezdem jsme se prošli po městečku Pula a podívali jsme se i na mořská akvária v bývalé vojenské pevnosti.

Tento rok se nám Chorvatsko trošinku komplikovalo, ale nakonec jsme přece jen vyrazili. Sice až ve školním roce, ale vyšlo nám to. Předpověď nebyla moc dobrá, ale nakonec bylo vše jinak. Nějaký ten deštík a mraky jsme měli, ale většinu času svítilo sluníčko, bylo vedro a voda byla tak akorát teplá. Na první výlet jsme se vydali na jih, do města Šibenik. Sladit přání dětí (nákup hraček a ploutví) a nás dospělých (stará část města) bylo složité, ale povedlo se obojí. Je to krásné městečko a stálo by za to se sem vrátit a v klidu si vše znova projít. Den před odjezdem jsme odpoledne popojeli do městečka Skardin a na kolech vyrazili do národního parku Krka. Po pár kilometrech jsme zaparkovali kola a prošli jsme celý vycházkový okruh se spoustou vodopádů, tůně, vyhlídek a dřevěných lávek. Byli jsme tam v ideálním čase, kdy většina lidí z parku odcházela. Vrátit k autu jsme se stihli akorát před setměním (díky tomu, že nás Áďa hnala k obchodům se suvenýry) a zbyl nám čas i na prohlídku Skardinu. Taky moc pěkné městečko.

Do poslední chvíle nejisté Chorvatsko se přece jen uskutečnilo. Udělali jsme dobře, že jsme to nezrušili. Ubytování nám na poslední chvíli zdarma prodloužili a tak jsme přijeli o den dříve. Bydleli jsme v krásném domečku s velkou terasou, výhledem na moře a pláží pár metrů pěšky. Kromě neustálého čvachtání, plavání a potápění jsme zvládli i pár výletů na kole a návštěvu Zadaru. Vše nám tentokrát krásně vyšlo. Děti už pěkně plavou, hlavně pod vodou, a nemusíme se o ně tolik starat. Proti Pagu jsme si užívali trávy, zelených stromů, vůně pryskyřice, cikád, stínu a možnosti volného pohybu na kolech i pěšky. Na konci pobytu nám nabídli zdarma několik dní, ale nemohli jsme zůstat. Prodloužili jsme si to jen o jeden den a frčeli domů. Dobře bylo.

Další zajímavá služebka s kolegou Tomem. Po zkušenostech s vymrzlého podzimního Švédska jsme hledali něco v teple. Našli jsme konferenci ShiftDev 2019, která se konala ve slunečném Chorvatsku, v městečku Split, v hotelu nad mořem. Až na to dlouhé vysedávání v autě (920km) to bylo super. Vzali jsme si kola a jezdili jsme si po krásných cestičkách přímo ve městě. A když už jsem tam tu silničku měl, tak jsem nelenil a vydal se jeden den brzy ráno na jih. Dojel jsem téměř na Makarskou. Od posledních pár kilometrů mě odradil velký provoz na úzké asfaltce. Cestou zpět do Čech jsme se stavili v soutěsce Kasselfallklamm. Je to nedaleko Gratzu a podobá se to Jánošíkovým dierám na Slovensku.

Maky se dočkala - vyrazili jsme k moři. Bydleli jsme ve vesničce Stará Novalja, k moři jsme to měli pár metrů a za ten týden jsme objezdili skoro všechny pláže v okolí. Super bylo potápění na plážích, které měly po bocích útesy, to nás s Matesem hodně bavilo. Moře bylo možná trošku studenější než jsme čekali, asi se to nějak promíchalo.

Týden jsme se s kolegy z práce proháněli na jachtě mezi ostrovy poblíž Šibeniku.