Modrý Pavouček

Po dlouhých letech zase Jeseníky se Špekem. Na sedle bylo plno, parkovali jsme kousek pod ním. Ale vůbec to nevadilo, šli jsme na lyžích přímo od auta. Sníh byl tentokrát opravdu naprd. Tlustá ledová krusta, která se propadala. Akorát na hřeben byl úplně zmrzlý a pár desítek metrů sjezdu do Sněžné kotliny. Zato nahoru to byl boj. Neměl jsem haršajzny (mačky na lyže), lyže mi ujížděly, s lyžema na zádech jsem se bořil skoro po pás. Těch pár metrů zpátky na hřeben mě stálo spousty sil. Ale bylo krásně, fajn lidi, hory se neokoukají. Příště už ale jinam, trasa ze sedla na Vřesovou studánku je jak Václavák.

Jeseníky s Davidem tak jako za starých časů. Brzy ráno z Brna, celý den na lyžích, západ slunce na hřebeni, po setměním zpátky domů. Nádhera. Škoda, že bylo tak málo sněhu. Na chození po hřebeni fajn, ale na to naše lyžování by to chtělo lepší podmínky. Trošku jsme pojezdili Sněžnou kotlinu a koukli jsme se na Točník, na kterém jsme nikdy nebyli. Celý den bylo nádherně, sluníčko, modré nebe, ani mráček. Skoro jsem si říkal, že jsem si místo skialpů měl konečně dát přejezd celých Jeseníků na běžkách, byly na to ideální podmínky. Ale není všem dnům konec. Bylo to super, ať žije lyžování v horách.

Na kopcích konečně napadlo trošku sněhu, což bylo jasným signálem pro všechny Jesenické lyžaře. Přibývá jich každým rokem a vypadá to, že tento rok nebude žádnou výjimkou. Z Brna vyrazilo v neděli šest (možná i více) aut a lyžovalo se snad ve všech “nej” lokalitách. Naše závodní družstvo se vydalo z Červenohorského sedla na Červenou horu. Lyžovalo se ve Sněžné kotlině, ale na dlouhé sjezdy až dolů k potokům to ještě není. Až na podivné čachry s mojí peněženkou, které mi tu sněhovou náladu trošku pokazily, to bylo dobré. Teď hlavně ať sněží a sněží a sněží …

Konečně nám začala dovolená. Z různých důvodů jsme na poslední chvíli odložili zájezd do Francouzského středohoří a nahradili ho toulkama po vlastech Českých. Na prvních pár dnů jsme vyrazili do Jeseníků a na Staroměstsko. Poprvé jsem došel z Červenohorského sedla dál než na hranu Sněžné kotliny, na které v zimě začínají krásné sjezdy dolů do Filipovic. Svezli jsme se vláčkem z Ramzové do Jeseníku a všude jsem cítil tu krásně temnou a syrovou náladu filmu Alois Nebel, jehož děj se z velké části odehrává právě tady. Nádraží v Horní Lipové má nad oficiální cedulí stejně velkou černobílou - “Bílý potok”. Na Staroměstsko bych mohl jezdit každý druhý víkend. Tentokrát jsme se podívali na louky kolem Kronfelzova a projeli krásnou cestu po náhorních loukách ze Starého Města přes zapadlé vesničky Šléglov, Vikantice a Habartice do Hanušovic.

O víkendu a pak ještě v úterý jsme se Špekem, Pidim a Tomem lyžovali v Jeseníkách. Toóóóóólik sněéééééhu, no to je nádhera. Pod horami není sice skoro nic, ale v těch “našich” místech je ho až po ramena (pidimu) a mnohdy i více. Pěkných pár let už jsem nebyl na Červené hoře a ještě nikdy na Divokém kameni, takže tentokrát to byly výpravy z velké části objevné. Až na nesmyslný sjezd mezi skalkami jižním svahem Divokáče to byla pohádka. Tyhle tři dny mi udělaly obrovskou radost. Díky.