Modrý Pavouček

Celkem dobrodružná výprava do Moravského krasu. Za cíl jsme si zvolili (jsem zvolil) Ruský kříž, který stojí ve svazích Josefovského údolí. Nevede k němu žádná značená cesta, což nás (mě) lákalo. Vyrazili jsme od lesního baru, ve kterém jsme si museli koupit pár sladkostí, volným terénem nahoru směrem ke kříži. Sníh a podmáčený les jsme si vyloženě užívali. Hrůza. Ještě, že se objevila pěšina, která vedla přesně tím správným směrem. Jak se ale ukázalo, těsně před křížem se pěšina zařízla do skal, objevily se řetězy a v těchto podmínkách jsem nerad musel uznat, že je to nebezpečné a vrátili jsme se dolů. Náhradním cílem se stala lehce dosažitelná jeskyně Jáchymka a kousek dál krásně zasněžený plácek pod Býčí skálou.

V sobotu jsem Tomovi s Pidim z lana a s foťákem asistoval při prvním (alespoň doufáme) přelezu Jankovy cesty Malá Macocha. Cesta vznikla minulý víkend na Býčí skále jako prodloužení cesty Pornovztahy. Spodní část cesty je krásná. O druhé délce raději pomlčím, neb jsem vše pouze sledoval z lana. Přísluší jiným, aby soudili. Každopádně z toho co jsem v té druhé délce viděl cítím studený pot na zádech ještě teď.

V sobotu ráno jsme se v dešti a bahně sešli v hojném počtu pod Býčí skálou. Takové to zdrvé jádro, které se nebojí vlků ani tmy. Tomík se Zobčou nacvičovali podivné cviky v mačkách a s motykama nad vchodem do jeskyně. Gabi s Jitkou vyrazily na prochajdu a my s Tomáškem Vidláků jsme se pokoušeli o přehákování Zrdcadla. První délka patřila Tomovi a děkuji mu tímto za natlučení všech skobek, založení smyček a vůbec - přelezl to pěkně a zase jsme to jednou oba přežili. Největší gratulace putuje k Jankovi a Kamile, kteří svým prvovýstupem dodělali cestu Pornovztahy a zřejmě tak v Moravském krasu přibyla jedna z nejhezčích a nejdelších hákovaček, které navíc nehrozí zprasení volným přelezem. První mé hákování povede zcela jistě pod klenbu Býčí skály na jedno z prvních opakování této cesty.

Další z přípravných cest na náš velký plán - Macochu.

Tentokrát žádné slaňování, utíkání, děšť a strach. Za tři hodinky jsme byli nahoře v lese a dolezli jsme tak cestu Zrdcadlo. Nádherná hákovačka. Poslední týden bych nazval odpytlovací - v pátek Papa La Lulu (VI+) ve Sloupu, v sobotu Sokolí spára (VI) a Pekelník (VI) na Drátníku a teď i tahle cesta. Zrdcadlo, IV/A2, R. Hýsek, F. Plšek 1967, Mor. kras, Josefovské údolí, Býčí skála. Na zrdcadlo stačily presa (čím více tím lépe, klidně i 20) a čoky. Pro dolez až nahoru do lesa je třeba přibrat nějaké ty skobky a friendy. Mišan a Giťule

Zúčastnil jsem se velmi veselé taškařice na Býčí skále. Když přeskočím všechny přípravy, haldy železa pod skálou, dohady o tom jak se dostat k mříži a ujišťování, že vše stihnem za světla, vypadala situace asi takhle: tma, stojím nevím na čem, nemám čelovku, netuším jak by se dal ve zdraví přesoukat ten podělaný traverz za Gitou k mříži a nenechat přitom ve stěně žádný matroš. Začíná pršet, sem tam blesk, během chvilky jsme durch. Žumar, prusíky, díky bohu za ten strom. Vše máme pod kontrolou, jen jeskyňářům asi bylo divné co tam potmě blbnem v tom hrozném nečase a nějaké světýlko nás přišlo dolů pod stěnu zkontrolovat. Jestli prej jsme v pohodě a co prý jsme chtěli lézt - Zrdcadlo přece. A v pohodě jsme byli. Nějaký deštík nás nerozhází. Příště to vylezem, nebudeme se snažit nastupovat vpravo a dát stěnu direkt. Koutek zprava, který se nám zdál lehoučký, a jehož přelezení (padlo i slovo přeběhnutí) bylo otázkou několika minut, příšte s radostí vynecháme. Tímto skládám velkou poklonu paní Gitě, která do toho nalezla volně jen s pár věcma, přežila to a se setměním dobyla mříž.

Kdyby se lidé v noci setkávali pod hvězdami místo pod lampou, mám za to, že by nemohli dobře mluvit o politice nebo o zatracených poměrech; pod hvězdami se lépe mluví o lásce, o zítřejším dnu a o jiných tichých a vážných věcech. Člověk se pod hvězdami může zbláznit nebo zamilovat, ale nemůže se rozčilovat. Skutečně existují tajemné astrální vlivy; hvězdy mají mocný vliv na člověka, který se na ně dívá; ale nemají jaksi vlivu na člověka, který civí na světelnou reklamu nebo čte v kavárně divadelní referáty. Člověk pod hvězdami je účasten na veliké slávě světa; je korunován hvězdami. Když jsem se posledně stěhoval, mínil jsem, že se stěhuji až na sám divoký a opuštěný kraj města; shledal jsem však, že jsem se odstěhoval mnohem dál; až k Měsíci a do sousedství hvězd. Karel Čapek