Modrý Pavouček

Dnešní výlet jsem nosil v hlavě těměř rok. Právě před rokem jsem projížděl Chřiby na kole cestou z Brna do Třince a tato část hřebene se mi tehdy hodně líbila. Říkal jsem si, že sem musím vzít i Maky s dětmi. Vyrazili jsme s Kámovcema, ale bohužel bez Markét, kterou skolilo Covidové očkování a ležela doma v posteli. Cesta autem z Brna na Bunč byla šílená. Projeli jsme tisíce zatáček po uzoučkých silničkách, navigace se tentokrát opravdu vyřádila.

Chřiby na kole byly v plánu už nejméně rok. V sobotu jsem si je konečně projel. V noci z pátku hodně pršelo a většina lesních a polních cest se změnila v kluziště pokryté takovým tím lepivým bahnem, co se na pár metrech nabalí na kola a vidlice a kolo prostě zastaví. Zaflákanej jsem byl jak krtek. Když jsem dojel na Bunč, kde bylo plno cyklistů, vypadal jsem jak z jiné planety.