Modrý Pavouček

Logisticky náročný víkend se odehrál na několika místech severně od Brna. Markét odjela s kámoškama do Jeseníků a já jsem se snažil stihnout dvě vystoupení se dvěmi kapelami a zároveň se trošku postarat o Matáska a Adélku. V pátek jsme odehráli se Svaťa Kotas Bandem v Chudčicích dvojkoncert s Trapery. Ten pocit, když za mnou přišel Robert Křesťan, podal mi ruku a řekl Ahoj, to je velice velká pocta. Nikdy jsem si nemyslel, že dojdu s hraním tak daleko. V sobotu jsem musel cestovat dál - do malé vesničky Věžná, která leží v nádherné krajině nedaleko Pernštejna. Tam, ukrytý mezi loukami a kopečky, se konal malý festival “Věženská bouda”. Krásné místo, super lidé, domovská atmosféra, je zázrak, že někdo takovéto akce pořádá. Držím všechny palce do dalších let. Abych dětem svoji nepřítomnost vynahradil, zašli jsme si v neděli do města na dobroty a pak jsme se rychle přesunuli do Moravského krasu. Konečně jsme vyrazili do Punkevních jeskyní. Projeli jsme si okruh, jehož součástí bylo půl kilometru jízdy na lodičkách. Líbilo.

Tradiční podzimní akce. Tentokrát jsem v Boskovicích strávil celý víkend od pátku až do neděle. Hrálo se v podstatě pořád, celé noci i dny. Na pódiu jsem se tentokrát strávil skoro tři hodiny. Odehráli jsme vystoupení s Horizontem, Svaťa Kotas bandem a na pár skladeb si mě pozvali ještě Early Times. Bylo to krásné - spousty kámošů, ponurá podzimní atmosféra a teploučko v autě (venku bylo sedm pod nulou).

Dlouho jsme s Matym mluvili o tom, že bychom rádi na brusle někam jinam než na kluziště. Jako by někdo vyslyšel naše přání a téměř celou Brněnskou přehradu nechal zamrznout krásným čistým černým ledem. Užili jsme si náramně. Nikdy jsem bruslení na tak velké ploše po tak dobrém ledě nezažil. Místy to bylo jak když led připraví rolba.

Vánoce začaly tanečním vystoupením Adélky u Salesiánů. Sešli jsme se tam celá rodina včetně babičky s dědou. Sníh, který před pár dny napadl roztál, oteplilo se a s lyžováním to vypadalo černě. Po štědrém dni se nikomu nikam nechtělo. Šel jsem se projít do Krasu a absolovoval pár kiláků probíjením se přes popadané stromy v Pustém žlebu. Nahoře nikde nic, zajímavé. Přejeli jsme do Třince. U našich je vždy dobře. A na lyžování nakonec došlo. V Polsku na Zlotem Gruni se jezdilo. Před návratem do Brna jsme stihli vycházku na Kamenitý, dlouho jsme tam nebyli. V Brně jsme jen přespali a posunuli se na Vysočinu do Svratky. Příchod nového roku jsme vítali tradičně s Kámou, Vagošem, Grétkou a Prokopem. A světe div se, na Harusáku se lyžovalo. Dva dny lyžování jsme fakt nečekali. Nakonec vše vyšlo jak mělo a svátky jsme si užili.

Letošní vánoce i nový rok jsme seděli doma. Na začátku listopadu se k nám nastěhovaly nemoci a nepodařilo se nám je vyhnat. Naštěstí nebylo moc pěkné počasí a tak se nám tolik nestýskalo po lyžích, bruslení a koulování. Já jsem měl dost času na nové dobro a vzniklo tak video se skladbou Greensleeves. Naučil jsem se ji od Hericha Nováka a naučil jsem se na ní spousty věcí ohledně nahrávání a míchaní zvuku. A taky trošku stříhat video, baví mě to.

sobotu jsme konečně, po dlouhém odkládání, zajeli do ZOO v Lešné. Vedro, vedro, vedro, a k tomu hlava na hlavě. Vrátili jsme se utahaní jak koťata. V neděli jsme vzal děcka na Hády, ale moc dlouho jsme tam nevydrželi. Nebyly tam totiž žádné diamanty.

Letošní oslava narozenin našich mazlíčků. Dostali dárky, dorty a pak hurá do velké herny BRuNO. Ráj pro děti, je tam snad vše kromě pískoviště, zábavu si tam najdou i dospělí - třeba ta visutá dráha nebo vnitřní tobogán.

Vedra jsou pryč, dříve se stmívá, přichází mé nejoblíbenější období.

Léto v Brně bylo pekelně horké, ještě, že už je těm vedrům konec. Jak já se těším na ponurý, deštivý, studený a temný podzim.

Konečně jsme se dostali na výstavu Pavla Čecha na Špilberk. Cestou přes město nám sám velký Pavel profrčel před autem na velmi podivné jednokolce, to je neuvěřitelná náhoda. A výstava byla nádherná, sice téměř všechny obrazy známe, ale stejně se vždy rádi zajdeme kouknout na originály.