Modrý Pavouček

Rychlá, krátká, ale krásná výprava na Boženku. Blíží se stavba a potřebovali jsme tam navézt další dřevo. Ano, opravdu vozíme dřevo z jihu Moravy na sever do lesů k hranicím s Polskem. Já jsem jel jen na jednu noc, ale stojí mi to za to. Vyjeli jsme odpoledne a v kopcích nad Šumperkem, které jsme projížděli potmě, byla mlha jak z Rákosníčka. Na Kunčicema jsme zkoušeli variantu po lesní cestě, kterou jsme vytipovali v mapě, což bylo s naloženým vozíkem jemně odvážné (nedá se moc couvat), ale dobře to dopadlo. Večer jsme tradičně seděli u ohně dlouho do noci. Grilovali jsme zeleninu, popíjeli vínko a slivovici, plánovali akce na zimu a stavbu malé Boženky. Na nebi hvězdy a měsíc. Nádhera. Po půlnoci dorazila Zita a spát jsme šli až někdy ve dvě. Ládin se Zitou šli druhý den běhat a protože bylo krásně, frčel jsem co nejrychleji do Brna, abych stihl výlet s Maky a dětma.

Jeli jsme na Boženku dělat základy. Chystali jsme se na dvoudenní dřinu, ale vše skončilo dříve než začalo. Nedařilo se nám udělat díry pro základy, na lámání skály jsme nebyli připravení. Na takhle odlehlém místě to znamenalo konec, shánět tady nářadí k půjčení nemělo smysl. Ale i tak bylo dobře. Poflakovali jsme se, kosili jsme trávu, plánovali a rozměřovali chatičku, na ohni jsme grilovali samé dobroty a došlo i na prochajdu do lesa. A taky jsem si zajezdil s velkým těžkým přívěsem (na který nemám řidičák). Snad se ta chatička do zimy stihne.

Tentokrát jsme se vydali na Staroměstsko za prací. Úkol zněl vyklidit z Boženky co nejvíce starých shnilých věcí a vyřešit spaní uvnitř, abychom už nemuseli stavět stany a přístřešky venku. Z Brna jsme na přívěsu přivezli staré skříně a desky překližek, na kterých se deset let zpátky lezlo jak o život (bývalá lezecká stěna). Začali jsme v pondělí odpoledne a kolem půlnoci byla velká část úkolu splněna. Vozík byl plný starých shnilých krámů a nahoře, po velkém úklidu a přerovnání dřeva, Ládin pěkně vyrovnal podlahu do velké rovné plochy na spaní. Téměř pořád pršelo a tak jsme byli rádi, že můžeme spát pod střechou. Celou noc to do plechové střechy krásně bubnovalo. A déšť přišel vhod i pro pálení všeho možného na ohništi za chatou. Druhý den jsme vše vyvezli do sběrného dvora ve Starém městě a oddechli jsme si, že už je všechen ten mokrý a shnilý humus pryč. Do večera jsme ještě stihli zlikvidovat hromadu starého dřeva co hnilo za chatou. Laďa to sice odhadl na “za hodinku to máme ve dvou hotové”, ale mělo to být “krát tři” a pěkně jsme se nadřeli. Místo klád nás čekalo kopání shnilého dřeva krumpáčem, nabírání lopatou a svážení na kolečkách do lesa. Domů jsme se vraceli pozdě a cestou do Starého města jsme viděli několik stád jelenů, opravdové safari (jak říká Jana z Ospělova). Jsem rád, že mám na Staroměstsko kam jezdit, kéž by to nějak dopadlo.

Ze Svratky jsem utekl na jeden den a noc na Boženku. Přivezl jsem si kolo a celý den jsem jel po kopcích bez velkého plánování. Nejdříve přes Paprsek na Smrk, pak dolů úžasným sjezdem kolem Sokolích skal až do Žulové. Dobloudil jsem k Rychlebským stezkám, které byly zavřené (jeden zákaz od správců, druhý od Českých lesů), ale z části jsem je stejně projel. Původní plán na cestu přes Rejvíz jsem musel zavrhnout a z Jeseníku jsem začal stoupat na Šerák. Kopce mě v poslední době hodně baví a tenhle stál za to, převýšení kolem kilometru. Na Šeráku jsme se sešli s Ladinem a Zitou, kteří běželi z Boženky jinou cestou. Dorazili nahoru asi minutu po mně, neuvěřitelná náhoda. Dali jsme nějaké dobroty, pivo a hurá zpátky. Byl jsem trošku nejistý z cesty dolů - potřeboval jsem na stranu k Ramzové. Varianta sjezdovka se ukázala jako správné řešení, za pár minut jsem byl dole v sedle a stoupal na pláně nad Ostružnou. Je to nádherný kraj, moc dobře vím proč sem jezdím. Z bývalé vesničky Kronfelzov jsem sjel dolů a vybojoval poslední velké stoupání na kopec Větrov a k Božence. Hodinu po mně dorazila Zita s Ladinem a za další hodinu Martin Vitásek s Luckou. Pak už jen oheň, dobroty, pivo, víno, slivovice, dobrá společnost, trošku muziky a před druhou do hajan. Nádhera.

Jsem rád, že jsme se nakonec dohodli na poslední lyžování na zbytcích sněhu v Jeseníkách. Počkali jsme si na pěkné počasí a vyrazili na dvoudenní výpravu. Dali jsme si limit 400 korun za výjezd na Ovčárnu, což bylo málo. Chtějí pět set. A tak podruhé tento rok parkujeme na Hvězdě, balíme boty do batohu, lyže taky na batoh a tradá v teniskách směr Velký kotel. Tentokrát jsme zkusili Kapitánskou cestu. Kolem Eustachovy chaty jsme vylezli na hřeben a hned první sjezd jsme dali středem Velkého kotle skoro až dolů. Je to krása. Ještě jeden sjezd jsme dali do Kotle a vydali se přes hřeben nakouknout do Sviního dolu. U boudy na Vysoké holi seděl turista a když jsme se vedle něj zjevili v přeskáčích s lyžemi na batozích, nechápal co se děje. Měl nás jistě za blázny. Cesta do Sviního dolu byla krušná. Musel jsem Laďu pořád přesvědčovat, že to bude dobré. Ke konci už jsem byl taky na vážkách, ale najednou se objevil sníh a následoval krásný sjezd skoro až dolů k potoku. Taky nádhera veliká, nejlepší firn jaký si dovedu představit. A pak zpátky nahoru, přes hřeben k Eustachově chatě a stejnou cestou na Hvězdu. Tam nám z okénka prodali pivo a polévku, krásná to tečka.