Modrý Pavouček

Konečně začínáme stavět malou chatku hned vedle velké. Blíží se zima a je to jediný způsob jak na tomto úžasném místě přežít do doby, než se vyřeší velká chata. Láďa s Tomem mají vše krásně nachystáno už z Brna a tak se to pěkně se to hýbe. Já jsem jel první den do Mohelnice pro dřevo a bylo to poprvé co jsem sám převážel takový náklad na vozíku. Docela dálka a spousty klikatých silniček.

Rychlá, krátká, ale krásná výprava na Boženku. Blíží se stavba a potřebovali jsme tam navézt další dřevo. Ano, opravdu vozíme dřevo z jihu Moravy na sever do lesů k hranicím s Polskem. Já jsem jel jen na jednu noc, ale stojí mi to za to. Vyjeli jsme odpoledne a v kopcích nad Šumperkem, které jsme projížděli potmě, byla mlha jak z Rákosníčka. Na Kunčicema jsme zkoušeli variantu po lesní cestě, kterou jsme vytipovali v mapě, což bylo s naloženým vozíkem jemně odvážné (nedá se moc couvat), ale dobře to dopadlo.

Jeli jsme na Boženku dělat základy. Chystali jsme se na dvoudenní dřinu, ale vše skončilo dříve než začalo. Nedařilo se nám udělat díry pro základy, na lámání skály jsme nebyli připravení. Na takhle odlehlém místě to znamenalo konec, shánět tady nářadí k půjčení nemělo smysl. Ale i tak bylo dobře. Poflakovali jsme se, kosili jsme trávu, plánovali a rozměřovali chatičku, na ohni jsme grilovali samé dobroty a došlo i na prochajdu do lesa.

Tentokrát jsme se vydali na Staroměstsko za prací. Úkol zněl vyklidit z Boženky co nejvíce starých shnilých věcí a vyřešit spaní uvnitř, abychom už nemuseli stavět stany a přístřešky venku. Z Brna jsme na přívěsu přivezli staré skříně a desky překližek, na kterých se deset let zpátky lezlo jak o život (bývalá lezecká stěna). Začali jsme v pondělí odpoledne a kolem půlnoci byla velká část úkolu splněna. Vozík byl plný starých shnilých krámů a nahoře, po velkém úklidu a přerovnání dřeva, Ládin pěkně vyrovnal podlahu do velké rovné plochy na spaní.

Ze Svratky jsem utekl na jeden den a noc na Boženku. Přivezl jsem si kolo a celý den jsem jel po kopcích bez velkého plánování. Nejdříve přes Paprsek na Smrk, pak dolů úžasným sjezdem kolem Sokolích skal až do Žulové. Dobloudil jsem k Rychlebským stezkám, které byly zavřené (jeden zákaz od správců, druhý od Českých lesů), ale z části jsem je stejně projel. Původní plán na cestu přes Rejvíz jsem musel zavrhnout a z Jeseníku jsem začal stoupat na Šerák.

Jsem rád, že jsme se nakonec dohodli na poslední lyžování na zbytcích sněhu v Jeseníkách. Počkali jsme si na pěkné počasí a vyrazili na dvoudenní výpravu. Dali jsme si limit 400 korun za výjezd na Ovčárnu, což bylo málo. Chtějí pět set. A tak podruhé tento rok parkujeme na Hvězdě, balíme boty do batohu, lyže taky na batoh a tradá v teniskách směr Velký kotel. Tentokrát jsme zkusili Kapitánskou cestu. Kolem Eustachovy chaty jsme vylezli na hřeben a hned první sjezd jsme dali středem Velkého kotle skoro až dolů.