Modrý Pavouček

Lyžovali jsme dva víkendy po sobě. Zatím jen s Matym, holky se ještě doléčují. První víkend jsme, po vyzvednutí nových lyžích pro Matyho, jezdli v Koutech nad Desnou. Počasí bylo zimní se vším všudy - chumelilo, mrzlo a hodně fučelo. Ale zvládli jsme jezdit až do konce. Maty se pěkně rozjedil. Na další víkend jsme si půjčili Boženku a lyžovali na Staroměstsku. Na chatičku jsme se dohrabali (doslova) už v pátek večer, tak, abychom v sobotu ráno byli na sjezdovce první.

Laďovy narozky a velká oslava na Božence. Úžasný prodloužený víkend plný dobrého jídla, pití a hlavně skvělých lidí. To je fajn, že ještě existují akce, které se obejdou bez televize, rádia, mobilů, tabletů a dalších moderních hračiček. Myslím, že se to Laďovi povedlo. Myslím, že první ročník této akce byl právě založen a za rok se sejdeme znovu. A dík Peťovi, že dorazil s kolem a kytarou, obojí, vyjížďku i večerní hraní, jsem si krásně užil.

Po dlouhé době užívání jsme se domluvili na pracovní víkend na Božence. Je třeba uklízet před bouráním velké chalupy, které se blíží. Mákli jsme si pěkně, už dlouho jsem nebyl tak unavený. Zkoušel jsem spát v hamace, ale probudila mě zima. Aspoň jsem neplánovaně vyzkoušel spaní v Toyotě. Bez práce nejsou koláče a tak jsme si zasloužili spousty dobrot - Ládin nám udělal zelňačku, hamburgery a dokonce borůvkové klendlíky sypané perníkem.

Páteční večer a sobota na Božence s Ládinem. Ani jednomu z nás se sice moc nechtělo, ale vzájemně jsme se trošku namotivovali a donutili. Nakonec to bylo fajn. Večer dobroty na ohni, troubení jelenů v říji, povídání dlouho do noci. Laďa šel v sobotu běhat, já jsem si dal pěknou stovku na kole. Projel jsem celé Adamovské údolí a úplně neznámé Ztracené údolí mezi Horní Lipovou a Vápennou. Večer před osmou už jsme byli zpátky v Brně.

Na hřeben Orliček jsem se chystal dlouho. Vyrazil jsem v posledních dnech pěkného počasí. Spal jsem na Božence, poprvé úplně sám. Na kole jsem vyjel z Králíků, aby to nebylo tak daleko. První půlka cesty patřila celému hřebeni Orlických hor. Není to nic co bych musel jezdit víckrát, žádné výhledy, spousty asfaltek, jsou hezčí cesty po horách. Ale ten návrat zpátky po Polské straně, ten mě neomrzí nikdy. Jede se z kopce podél Divoké Orlice, kolem krásná příroda, domečky, staré kostely, křížky, kapličky.

Neuběhl ani týden a jsem opět na Staroměstku. Opět mám s sebou kolo, ale tentokrát bez dodávky a bez Matýska. Udělali jsme si chlapský víkend na Božence. Tradičně jsme většinu času strávili v lesích běháním a ježděním na kole. Vždy večer jsme se sešli na Božence a provedli ověřený rituál - ohřát vodu v brutaru na sprchu, udělat oheň pro grilování, dát si pivo, vytánout židličky, osprchovat se (venku), udělat jídlo a pak do noci řešit problémy světa.

S Alexem jsme v týdnu zajeli na jednu noc na Boženku. Já jsem podle předpovědi počítal s mlhou a nepěkným počasím, ale vše bylo jinak. První den jsme se projeli po krásně upravených stopách, dojeli jsme až na Smrk. Večer jsme oživili staré skialpy a Alex si konečně vyzkoušel ten pocit buldozeru (oproti běžkám), který vyjede každý kopec. Druhý den jsme trošku polyžovali na sjezdovce a frčeli domů.

Tento rok jsem Boženku hodně zanedbával. Rád jsem se tedy přidal k Ládinovi na víkendovou akci. Oba jsme měli své plány a počasí nám přálo. Sluníčko, modré nebe, ve stínu zima, ale jinak téměř babí léto. Oba jsme vyrazili do Polska. Láďa běžel na Czernicu, já jsem vyrazil na kole na velký okruh po Rychlebech a Klodzké kotlině. Veliká nádhera. Jel jsem přes místa, která mám rád a projel jsem si hodně úseků, které jsem si vytipoval z auta.

Prázdniny začaly angínou, kterou dostala Adélka a vzápětí Maky. Abychom neseděli doma všichni, vydali jsme se s Matýskem na noc do Sudet. Celý první den byl deštivý, ale k večeru se vyjasnilo. Po krátké procházce k Dalimilce (rozhledna), jsme si udělali oheň a opekli večeři. Boženka je úžasná. Není nad to mít v takovémto počasí k dispozici chatičku. Druhý den ráno taky pršelo, ale po strategickém vyčkávání jsme vyrazili v ten správný čas.

Bez velkého plánování jsme s Ladinem zmizeli na dva dny do Jeseníků. Omrkli jsme pár nemovitostí v podhůří, ale hlavní plán bylo lyžování. V sobotu odpoledne jsme se po dlouhý letech vydali do svahů nad Vernířovicema. Na Špičáku jsou krásné skály a za těch deset let co jsem tam nebyl se vůbec nic nezměnilo. I ta skalní průrva tam pořád je. Nahoře byl krásný prašan, dole málo sněhu a hustý podrost.