Modrý Pavouček

Víkendová výprava do Čech spojená s koncertem na zřícenině Orlík. Jeli jsme bez Matyho, který zůstal zbaběle doma u počítače. Zrovna u nás byla mamka s taťkou, tak mu to vyšlo, lumpovi. V pátek večer jsme přejeli do Svratky, všude bylo plno mlhy. S Adékou jsme na noc přejeli pod Devět skal a spali jsme na našem oblíbeném parkovišti. Ubylo tam stromů, škoda. V sobotu jsme jeli do Havlíčkova brodu, kde jsme s Horizontem zahráli na narozeninové oslavě. Na ohni se tam peklo prase a brambory a byla to dobrůtka. Pak jsme přejeli k Humpolci na zříceninu hradu Orlík. Čekání na čas Horizontu bylo nekonečné, hlavně díky kapele ŠouflŠou, která ne a ne skončit. Hráli jsme pozdě v noci. Tentokrát se mnou byly věrné fanynky - Markét s Adélkou. Spali jsme na parkovišti pod hradem. Na neděli hlásili tropické vedro, tak jsme se krátce prošli po Humpolci a zamířili k vodě. Holky vybraly koupaliště v Třebíči. Po úvodním stresu s parkováním, kdy se prostor kolem koupaliště nebezpečně uzavíral, jsme vše zvládli a až do večera jsme zevlovali u vody.

Hraní na prvním ročníku festivalu “Zpátky v trapu”, který zorganizovala Janča s Anderou v Habří. Malinká vesnička v údolí říčky Bobrůvky. Kdysi se v celém údolí hodně trempovalo a právě tady údajně Trapeři kdysi vznikli. Všichni se báli, že přijde málo lidí, ale dopadlo to více než dobře. Bylo plno. Sešlo se hodně pamětníků a bylo zajímavé sledovat jak staří lidé vzpomínají. Holky udělaly pěkné nástěnky, mám je vyfocené. Hrála Loes s Honzou, po nich my se Svaťa Kotas Bandem a nakonec Trapeři. Velké díky hlavním organizátorům - Janě, Andreji, Dušanovi, paní Prudilové. Jsem rád, že se to povedlo a černé vize se nesplnily.

S Horizontem jsme zahráli na trampském festiválku přímo na nádraží Posázavského pacifiku. Počasí nic moc, pršelo skoro pořád, všude mokro a bahno. Ale hrálo se dobře. Škoda, že těch hraní nemáme více. Po nás hráli Dou NaBoso a Zkusmeto z Kuřimi, krásná muzika. Počkal jsem si ještě na Rusty Strings a pak už jsem frčel směr Sudety. PS: V pauze jsem se šel projít a objevil jsem volně ležící Bitvu od Řezáče. Hned jsem ji sbalil. Očistil jsem ji od pavučin, plísně, pilin a kdovíčeho, a schoval v dodávce. Bude se hodit. Příběh knihy se bude pěkně doplňovat s krajinou, do které mířím..

Vypadá to, že se dal Svaťa Kotas band zase dohromady. V trošku jiném složení, ale duch kapely snad zůstane zachován. Rychle jsme nacvičili hodinové vystoupení a tento víkend jsme odehráli první koncert. Country festival Asi Tak se konal v zámeckém parku ve Velkých Opatovicích. Skoro jsme umrzli, teplota klesla na pět stupňů. Ale bylo fajn stát opět, po pár letech, na pódiu s Jančou a Svaťou. Tak snad se kapele bude dařit. Jdu cvičit, v červenci nás čeká náročný koncert.

O víkendu proběhl bluegrassový sraz u Michala na srubu na Valangách. Byla zima, pršelo, padaly kroupy, ale to nám nevadilo. Po nocích jsme hráli, před jsme čilovali (jak by řekly naše děti), spát jsme chodili s rozdedněním. Po dlouhé době setkání s Michalem a Martinem. Rád jsem poznal Thomase, který dorazil až z dalekého Dortundu. S Pavlem jsme vychytali chvíli, kdy nepršelo a bez zmoknutí jsme vyběhli na Velkou Raču. Je to zázrak, že se pár lidí sejde ve srubu mimo civilizaci, že se hraje, zpívá, povídá, v kamnech praská dřevo. Díky za to.

Po pár letech opět u Michala na chalupě. Rychlá domluva pár dní před štědrým dnem a už šlapeme temnou nocí se čtyřmi nástroji (dobro, banjo a dvě kytary) do pekelného kopce. Je to úžasné mít možnost vypadnout z běžného života na takové místo. Samota kousek pod vrcholem Velké Rače. Topíme, popíjíme, hrajme, spát jdeme až k ránu. V poledne jsme se vydali na vrchol, kde jsme si dali “polský guláš”. Fajné to bylo, díky moc za pozvání.

Listopad a Prosinec jsem věnoval hlavně muzice - spousty večírků, jamů a zkoušek s kapelou. Taky jsem dost cvičil a zvládli jsme vystoupení v Boskovicích. Na hory jsem se moc nedostal, budu to muset brzy napravit. Po dlouhých letech jsem se rozhodl pro pořádnou kytaru, to si taky vzalo spoustu času.

Jako každý rok jsem si nenechal ujít akci v Nové Senince, kterou pořádají lidé kolem kapely Vacuum Ball. Opět se sjeli muzikanti z celých Čech a Slovenska, aby vytvořili úžasnou atmosféru v této malé zapadlé pohraniční vesničce. Měl jsem s sebou kolo, takže jsem si krásně nakombinoval muziku s výlety po Staroměstsku a Klodzku. Celou dobu bylo hodně větrno a byla pěkná kosa. Poprvé jsem se podíval na novou rozhlednu co postavili Poláci na Kraličáku. A taky jsem projel má oblíbená údolí po polské straně Rychlebských hor. Je to hrůza vidět takhle zničené cesty, koryta řek a střed města Stronie Slaskie. Chudáci lidi co tam bydlí. Snad se podaří dát to brzy do pořádku.

Po pár letech jsem zase trošku pomohl lidem z Jeseníků a Rychleb s přípravou běžeckých závodů Zapomenuté hory. Bydlel jsem v Račím údolí, kousíček od Tančírny, a celé čtyři dny jsem běhal po horách se značením tras a kontrol. S výjimkou Vysokého hřbetu jsem si prošel všechna místa co mám v Rychlebech rád. Je fajn takhle vypadnout, odstřihnout se na pár dní od světa a strávit ten čas s partičkou lidí, která závod organizuje.

Náročný prodloužený víkend. Z pátku na sobotu jsem spal v Bílovci, kde jsme měli s kámošem Martinem první hudební zkoušku. Po zkoušce se popíjelo dlouho do noci, ráno jsem se musel hodně přemáhat, abych jel dál. Ráno, nevyspalý a unavený, jsem přejel na Rejvíz, kde probíhala Muzikantská dílna Ondry Kozáka. Hned jsem vyrazil na kolo užít si okolní krajinu. Nádhera, nádhera. A večer jsem ještě stihl rychlou zkoušku a malé vystoupení.