Modrý Pavouček

Poprvé jsem běžel na hory ve dvou lidech - přidal se Peťa Novák, bluegrassová legenda a v poslední době i pravidelný účastník různých severomoravských běžeckých závodů :-) Vyrazili jsme jednoho deštivého večera z Tyry po žluté značce, kterou jsme neznali. A bylo veselo. Pěťovi se mlžily brýle, takže běžel napůl po slepu a mě v polovině došly baterky v čelovce, takže v horní části, kde byla hustá mlha, jsem na tom byl podobně.

V sobotu jsem vzal taťku na BG Jam do Dobratic. Potkal jsem tam plno kámošů, čepovali tmavé pivo, za pódiem stály stromy, líbilo se mi to. Druhý den jsme s Wawrzyczkama vyšlápli na naše nej místo - chatu Kamenitý. Škoda, že je to z Brna tak daleko.

S batohem na děti, do kterého jsme šoupli Matýska, jsme se pěkně prošli po Beskydských kopcích. Na Ostrém jsme byli, na Kamenitém jsme byli, v Košařiskách jsme byli. V pondělí pršelo, takže jsme Lysou horu zase odložili, ale Matýsek ji má slíbenou, takže příště.

Na Pustevny jsme šli v pondělí. Po týdnu deště konečně vyšlo ve Slezsku sluníčko. Na Pustevnách bylo jen pár lidí. Moc pěkné místo to je. Dříve jsem tam často procházel jako turista. Dolů jsme sešli po zelené z Radhoště, ale s vozíkem to byl docela boj.

Ani záplavy a déšť mně od běhání neodradily. Běžel jsem z Tyry po staré žluté značce na Ostrý, přes Čerňavinu na Kozinec a domů do Třince. V lesích byla spousta popadaných stromů a všechny potoky byly plné vody. Běh přes prales Čerňavina pořád zůstává nejhezčím úsekem co jsem kdy běžel. Trasa v mapě; 14.5km; 1h 40min; nastoupáno asi 600m

Po dlouhé době víkend v Beskydech. Tentokrát jsme dokončili testování našeho vozítka pro Matesa. Zjistili jsme, že se dostaneme úplně všude a začali jsme plánovat tůry po horách a po turistických značkách tak jako dříve v předmatýskovském období. V neděli jsme vylezli na Čantoryji a v pondělí na Skalku a Severku.

Nevydrželi už jsme čekat a šli jsme projet Matýska v novém kočáru po Beskydském hřebeni. Z Lomné jsme ho vytlačili na Kamenitý, kde jsme se potkali se ségrou a její rodinkou. Pokračovali jsme nahoru na hřeben a po něm na chatu Slavíč. Tam se Mates probudil a chtěl si hrát, tak jsme nasadili rázný krok a sjeli zpátky do Lomné. Vyšlo nám to pěkně. Ať žijou hory.

Ráno jsem v obýváku prosvíceném sluníčkem sedl k notebooku a šudlal na dálku něco pro pana Siemense. S úderem třetí jsem pana Siemense zavřel s víkem notebooku, oblíkl jsem své špinavé běhací hadry a hurá ven. V 15:20 vybíhám od rozcestníku “Odřichovice u Vodárny”. Spousta výhledů na ty moje Beskydy, cestou troška ledu a sněhu, ale teploučko, nádhera. v 15:59 jsem u vysílače na Javorovém a v 16:20 jsem zpátky dole u rozcestníku.

Na třetí pokus se mi konečně podařilo přeběhnout hřeben z Ostrého na Javorový. Běžel jsem nezvykle za světla, po zmrzlých zbytcích sněhu a bahna a jako vždy to pro mně byl nepopsatelný zážitek. V lese někde u Velkého Lipového jsem v protisměru potkal běžce, oblečený jen tak na lehko jako já a z očí se dalo vyčíst stejné nadšení z velkého dobrodružství - chvilku jsme si povídali - příjemné setkání to bylo.

Po týdnu zase v Třinci. Večer jsem se nenápadně vytratil a vyrazil do Karviné na malý komorní koncertík mých kámošů - Petra Fúriková and Banda všech Band a The Jumper Cables. Konečně jsem je všechny viděl na živo. Moc pěkný večírek to byl, teda až na to mé noční bloudění po Parku Boženy Němcové, který je neskutečně velký a při hledání restaurace Oáza jsem ho téměř celý prošel. V neděli venku celý den lilo jak z konve, goráčovky zůstaly v Brně a odpolední pokus o výcházku skončil dříve než pořádně začal - zmokli jsme jak koťata.