Modrý Pavouček

Čechy nás po návratu ze Španěl přivítaly zimou a sněhem. Třinecká narozeninová oslava se tak musela přesunout z chalupy na Ostrém do Hrádku. Zatím co venku pršelo a sněžilo, my jsme seděli u krásných krbových kamen a ládovali jsme se samýma dobrotami. Po třech týdnech ešusového stravování bychom nepohrdli téměř žádným jídlem, ale to co si pro nás Janča s Leškem připravili bylo vskutku “ERM”. V neděli jsme se šli podívat na hřeben. Úplná zima. Dokonce tam někdo šmrdlal na skialpech - grrrr. Ty spousty dobrého jídla a zasněžená krajina v nás vyvolaly pocit vánoc.

Na víkend jsme se vypravili za našima do Beskyd. Tentokrát jsem se k focení, kreslení ani čtení vůbec nedostal. Pořídil jsem si nové kolo a logicky pak všechen volný čas, pokud jsem zrovna nespal nebo nedělal se dřevem, patřil Beskydským hřebenům, údolím a nekonečným lesům. Doma jsem se probíral starými věcmi a našel jsem obrázky z dob, kdy jsem se ještě jako dítko základní školou povinné učil kreslit. Beskydský křest nového kola stál za to. Ráno jsem z Třince vyrazil nahoru na hřeben, po kterém jsem dojel až na Bílý kříž. Pak dlouho z kopce až dolů ke Starým Hamrům. Objel jsem Lysou i Smrk a za Bílou jsem přes Martiňák nastoupal zpátky na hřeben. Na Pustevnách jsem se otočil k návratu a podhorskými cestičkami jsem se vrátil do Třince. Jaké bylo převýšení netuším a vzdálenost jsem podle mapy spočítal asi na 120km. Tolik jsem po Beskydech zatím nikdy nenajel. Cyklistice zdar !

Velký Beskydský trek aneb obhlídka mého revíru První den V sobotu ráno odevzdáváme nedaleko Frenštátu pod Radhoštěm auto rodičům a vyrážíme ve složení Káma + M + M na velkou pouť srdcem mých rodných hor. Ze sedla Pindula na Radhošť, pak přes Pustevny na Čertův mlýn a dolů na pivo na Martiňák. Přichází nejhezčí část pochodu - opuštěná krajina, pěšinky, potoky, stromy rostoucí na pařezech (detaily podá Káma). Pro přenocování jsme vybrali malou loučku na soutoku několik a potoků.

Čtyři dny kolování a běhání po kopcích. Ve čtvrtek jsem utíkal po hřebenu na Slavíč a zpátky - asi deset kiláků, jedna přestávka, padesát minut. Potrénujeme ve Wilsonově lese a uvidíme příště.

Tentokrát jsem se na chatu do Beskyd těšil jako nikdy dříve. Ticho a klid už jsem po těch pár akčních prodloužených víkendech opravdu potřeboval. Kolem chalupy teď všechno kvete, sníh téměř roztál a přestalo mrznout. Poprvé jsem tento rok projel mé oblíbené horské cyklotrasy: obě cesty z Ostrého na Javorový a v sobotu s Market po červené hřebenovce na Bílý Kříž. Mám radost, že starý hotel Sůlov, který byl jednou dobou v troskách, vstal z mrtvých a žije. A samotný bílý kříž je teď taky úplně nový. Když jsme zrovna nespal nebo neležel s nosem v knihách, hrál jsem si s foťákem a starou plesnivou celtou. Nafotil jsem několik starých věcí, které patří k naší chalupě a k lidem, kteří tam byli, jsou a budou.

Celé velikonoce jsme byli s našima na chatě na Ostrém. Čtyři dny jsme jedli, lyžovali, pomlázkovali, trekovali, četli, kreslili a malovali, spali a chodili do turistické chaty na pivo :-). Konečně trošku času na kreslení.

V pátek jsem si do báglu sbalil pár věcí (skialpy, běžky, notebook, foťák a objektivy, jídlo …) a vyrazil s rodinkou na chatu. Nahoře teď máme tak metr a půl sněhu. V sobotu jsem po několika letech zkusil sjezd krásným průsekem z vrcholu Ostrého. Podmínky dokonalé - sluníčko, modré nebe, krátký rukáv, prašan po kolena. Dal jsem si to hned třikrát - kdo ví, kdy to zase půjde. Škoda, že jsem byl na tu nádheru celej den sám. Na chatu jsem dorazil unavený, ale spokojený. Skialpy v Beskydech jsou pro mě zážitkem nad zážitky. Vysnil jsem si to jako malý a teď se mi to pěkně plní. Pozdě večer jsme jeli se ségrou a Peggy potmě na běžkách na pivo do turistické chaty. Prostě se to celé povedlo a už se zase těším na nějaké ty kopečky.

Po dvou měsících jsem dofotil dvanáctisnímkový svitek. Je to radost dívat se přes mokrý nazelenalý Fomácký negativ a oživovat v hlavě polozapomenuté obrazy. Předevčírem jsme se vrátili z Beskyd. K naší chatě jsme se v té sněhové potopě museli doslova probojovat - šest kiláků po cestě jsme šli dobré tři hodiny. Ještě že nás čekali naši ve vytopené chalupě, s teplým čajem a horkou hovězí polívkou. Jinak bychom umřeli. Ten metr prašanu ale nikomu nezazlívám. Konečně pořádná zima. Hřebenové výpravy na Javorový a Slavíč pak byly zaslouženou odměnou za všechny ty útrapy a strasti. Po mnoha letech jsem stál na běžkách - a určitě ne naposled.

Dva dny lyžování Mostech u Jablunkova a dva dny marodění doma u našich. Fotky jsou z krátké procházky na Ostrý.

Pozdrav ze zasněžených Beskyd zasílají malířka Markéta, já alias Franta, plyšovej Méďa z benzinky a bílej tuleň Jarmil.