Modrý Pavouček

Čechy nás po návratu ze Španěl přivítaly zimou a sněhem. Třinecká narozeninová oslava se tak musela přesunout z chalupy na Ostrém do Hrádku. Zatím co venku pršelo a sněžilo, my jsme seděli u krásných krbových kamen a ládovali jsme se samýma dobrotami. Po třech týdnech ešusového stravování bychom nepohrdli téměř žádným jídlem, ale to co si pro nás Janča s Leškem připravili bylo vskutku “ERM”. V neděli jsme se šli podívat na hřeben.

Na víkend jsme se vypravili za našima do Beskyd. Tentokrát jsem se k focení, kreslení ani čtení vůbec nedostal. Pořídil jsem si nové kolo a logicky pak všechen volný čas, pokud jsem zrovna nespal nebo nedělal se dřevem, patřil Beskydským hřebenům, údolím a nekonečným lesům. Doma jsem se probíral starými věcmi a našel jsem obrázky z dob, kdy jsem se ještě jako dítko základní školou povinné učil kreslit. Beskydský křest nového kola stál za to.

Velký Beskydský trek aneb obhlídka mého revíru První den V sobotu ráno odevzdáváme nedaleko Frenštátu pod Radhoštěm auto rodičům a vyrážíme ve složení Káma + M + M na velkou pouť srdcem mých rodných hor. Ze sedla Pindula na Radhošť, pak přes Pustevny na Čertův mlýn a dolů na pivo na Martiňák. Přichází nejhezčí část pochodu - opuštěná krajina, pěšinky, potoky, stromy rostoucí na pařezech (detaily podá Káma). Pro přenocování jsme vybrali malou loučku na soutoku několik a potoků.

Čtyři dny kolování a běhání po kopcích. Ve čtvrtek jsem utíkal po hřebenu na Slavíč a zpátky - asi deset kiláků, jedna přestávka, padesát minut. Potrénujeme ve Wilsonově lese a uvidíme příště.

Tentokrát jsem se na chatu do Beskyd těšil jako nikdy dříve. Ticho a klid už jsem po těch pár akčních prodloužených víkendech opravdu potřeboval. Kolem chalupy teď všechno kvete, sníh téměř roztál a přestalo mrznout. Poprvé jsem tento rok projel mé oblíbené horské cyklotrasy: obě cesty z Ostrého na Javorový a v sobotu s Market po červené hřebenovce na Bílý Kříž. Mám radost, že starý hotel Sůlov, který byl jednou dobou v troskách, vstal z mrtvých a žije.

Celé velikonoce jsme byli s našima na chatě na Ostrém. Čtyři dny jsme jedli, lyžovali, pomlázkovali, trekovali, četli, kreslili a malovali, spali a chodili do turistické chaty na pivo :-). Konečně trošku času na kreslení.

V pátek jsem si do báglu sbalil pár věcí (skialpy, běžky, notebook, foťák a objektivy, jídlo …) a vyrazil s rodinkou na chatu. Nahoře teď máme tak metr a půl sněhu. V sobotu jsem po několika letech zkusil sjezd krásným průsekem z vrcholu Ostrého. Podmínky dokonalé - sluníčko, modré nebe, krátký rukáv, prašan po kolena. Dal jsem si to hned třikrát - kdo ví, kdy to zase půjde. Škoda, že jsem byl na tu nádheru celej den sám.

Po dvou měsících jsem dofotil dvanáctisnímkový svitek. Je to radost dívat se přes mokrý nazelenalý Fomácký negativ a oživovat v hlavě polozapomenuté obrazy. Předevčírem jsme se vrátili z Beskyd. K naší chatě jsme se v té sněhové potopě museli doslova probojovat - šest kiláků po cestě jsme šli dobré tři hodiny. Ještě že nás čekali naši ve vytopené chalupě, s teplým čajem a horkou hovězí polívkou. Jinak bychom umřeli. Ten metr prašanu ale nikomu nezazlívám.

Dva dny lyžování Mostech u Jablunkova a dva dny marodění doma u našich. Fotky jsou z krátké procházky na Ostrý.

[caption id=“attachment_1626” align=“aligncenter” width=“380”] Pozdrav ze zasněžených Beskyd zasílají malířka Markéta, já alias Franta, plyšovej Méďa z benzinky a bílej tuleň Jarmil.[/caption]