Modrý Pavouček

Po dlouhé době konečně víkend na Ostrém v Beskydech. Počasí bylo pěkně podzimní (zataženo, déšť), pro někoho škaredé, pro mě akorát. Tentokrát s námi přijeli rodiče od Maky - poprvé se podívali na Ostrý. V sobotu ráno nepršelo a tak se šlo na Kamenitý. Vše při starém a to je dobře. Výhled na louky, Mionší, Horní Lomnou a hraniční hřeben se taky asi nikdy neokouká. Zpátky už jsme šli v dešti a pak už jen pršelo a pršelo … ale to nám u ohně v krbu, vína a spousty dobrot vůbec nevadilo. V noci padla hustá mlha, Rákosníček by záviděl. Brzy ráno jsem tiše sbalil focení a vyrazil do pralesa. Ještě pořád ho nemám úplně prochozený. Hodně stromů, stojících i padlých, už poznám, ale stejně vždy najdu ještě něco navíc. Tentokrát bylo hodně mlhy a místy skoro tma. S mou procházkou byl ale tentokrát rychlý konec. Sice jsem nic neviděl, ale pořád se kolem mě něco dělo. Slyšel jsem kroky a hlasité šustění listí, když jsem kus popošel, za chvilku to kolem bylo zase. Ono se to špatně fotí, když člověk místo kompozic pozorně zkoumá větve nejbližších stromů a koumá jak nejrychleji odhodit batoh, foťák a vyšvihnout se někam nahoru z dosahu té příšery. Navíc ta tma a mlha, ve které jsem viděl jen na pár metrů, úplné Blair Witch … a tak jsem šel na snídani.

Teď v sobotu se přes Beskydy přehnala velká bouřka. Celou noc pršelo, blýskalo se a hřmělo. Ráno bylo tmavé nebe a všude se válela hustá bílá mokrá mlha. A já hned věděl, že musím. V Čerňavině je to totiž nejhezčí právě za takového počasí. Vrátil jsem se promáčený, ale spokojený. Špek by se na ty fotky raději dívat neměl, jsou na něj moc temné, ale bohužel, já to už asi jinak nedovedu. Ani už nedokážu posoudit co na takové fotky kdo řekne. Já z nich mám radost nezměrnou. Konečně se mi daří aspoň trošku fotit tak jak bych chtěl. Pocit je o to silnější, že mi na to stačila stará praktika, fomáckej film za pár korun a doma uvařená vývojka. Tak prosím.

Během týdne jsme projeli několik koutů naši vlasti. Novohradky leží na jižní hranici s Rakouskem, Labák na severu nad Děčínem na hranicích s Německem a Ostrý je na východě na dohled od hranic s Polskem a Slovenskem. Novohradské hory Nejeden člověk nám vychválil tento kout naší země. Opuštěná sudetská krajina, vylidněné pohraniční pásmo, kilometry cest po lesích a loukách, staré kostely a zanedbané vesničky, místo, kde čas běží pomaleji. Tohle všechno jsme se o Novohradkách doslechli. Není divu, že nás to zlákalo. Prodloužený víkend jsme už dlouho předem přidělili právě těmto pohraničním kopečkům. V sobotu kolem poledne přijíždíme do Nových Hradů. Na náměstí si ještě dáváme guláš, poslední výsadu civilizace, a pak už hurá do divočiny. Jedeme na kolech obalených brašnama. Máme vaření, jídlo, stan, ručníky na koupání, foťák, nářadí, jsme odhodláni přežít vše.

Je pátek odpoledne a my uháníme na daleký sever což jsou pro nás Beskydy. V kufru auta se povaluje bágl s lezením a cestou spřádáme plány na další dva dny. V kalendáři je víkend psanej jako májovej, ale počasí venku je vzorně aprílové. V sobotu jedem s našima do Štramberka. V arboretu je pěkné lezení, ale vychází nám to jen na jednu cestu. Po slanění totiž přebírá vládu nad lomem jinej živel - bouřka, déšť a kroupy. Balíme a utíkáme pryč seč nám síly stačí. Po posilnění polívkou, pivem, štramberskýma ušima a medovým vínem stoupáme úzkýma uličkama mezi starýma dřevěnkama až na trůbu. Nádhera.

Po několika týdnech odkládání, překládání a plánování jsme se konečně dostali na chalupu. Váhali jsme jestli brát běžky, sjezdovky, skialpy nebo nic. S vidinou zmrzlého jarního firnu nakonec balíme v pátek odpoledne skialpy a večer už potmě ťapkáme nahoru na Ostrý. Celý víkend bylo nad nulou a sníh nám mizel před očima. Každý den se zvětšovaly ostrůvky odkryté země. Nakonec jsme byli rádi, že jsme se dostali zpátky dolů na lyžích a nemuseli jsme je potupně snášet na zádech.Ještě pár dnů a je po sněhu - aspoň v Beskydech. Už se těším na kolo. Takový přejezd celého hlavního hřebene za jeden den …

První novoroční návštěva u našich. Vzali jsme si skialpy s nejasným plánem na nějakou procházku po Beskydech. Poslední dobou je všude škaredě. Smog, mlha, zima, slunce zmizelo. Ideální podmínky pro výpravu do pralesa Mionší. V takovém počasí by tam na pravidla nikdo dohlížet nemusel. Pro jistotu obouváme skialpy ve škarpě u silnice schovaní před zraky nepovolaných (hájovna). Cestou necestou šlapeme stopu na Minoší vrch. Po hřebeni přicházíme potichoučku na Velkou Polanu - mé nejmilejší místo pralesa. Nikde ani stopa člověka.

Beskydy Na štědrý den odjíždíme autem plným dárečků do Třince. Za těch pár dní u našich jsme podnikli hned několik výprav. Jako první vyrážíme na Ostrý podívat se, jestli chalupa přežila vichřici. A protože se v poslední době vracím k bluegrassovému banju, musel jsem si posvátně zahrát v kopcích, ze kterých bluegrass pochází. Procházka Čerňavinou pak završila krásný slunečný horský den. Další den jsme se rozhodli pro fotovýlet na Karvinsko, který už Markét dlouho slibuju. Tentokrát jsme nikde nebloudili. Podívali jsme se na pár známých míst a jeli domů - byla nám zima a … no … prostě … zapomněl jsem doma foťák. Stane se. Lysá hora je nejvyšší horou Beskyd a zřejmě i nejnavštěvovanější. Na prakovišti u Bezruče jsme skoro neměli kde zaparkovat a cesta nahoru připomínala Václavák. Výhled z vrcholu ale za všechno to strádání určitě stojí, to se musí nechat. Na vrcholu jsme se ani neohřáli (nebylo kde) a rozběhli (doslova) jsme se dolů do hospůdky U Veličků na Hutích. Krásné místo.

Chtěli jsme na pár dní někam do Slovenských hor, ale počasí nám tento rok vůbec nepřeje. Dovolenou už ale nešlo zrušit a tak volám do Třince, že se tam na pár dní ukážu. Podzimní plískanice s oblibou trávím na naší Beskydské chalupě. V takovém nečase neznám nic lepšího než zalézt do postele s dobrou knížkou a v horském tichu poslouchat jen praskání ohně v kamnech. S sebou jsem si vzal i kolo, abych si před zimou naposledy projel cestičky po hřebenech, které mám tak rád a samozřejmě focení - na podzim fotím v horách nejraději.

Čechy nás po návratu ze Španěl přivítaly zimou a sněhem. Třinecká narozeninová oslava se tak musela přesunout z chalupy na Ostrém do Hrádku. Zatím co venku pršelo a sněžilo, my jsme seděli u krásných krbových kamen a ládovali jsme se samýma dobrotami. Po třech týdnech ešusového stravování bychom nepohrdli téměř žádným jídlem, ale to co si pro nás Janča s Leškem připravili bylo vskutku “ERM”. V neděli jsme se šli podívat na hřeben. Úplná zima. Dokonce tam někdo šmrdlal na skialpech - grrrr. Ty spousty dobrého jídla a zasněžená krajina v nás vyvolaly pocit vánoc.

Na víkend jsme se vypravili za našima do Beskyd. Tentokrát jsem se k focení, kreslení ani čtení vůbec nedostal. Pořídil jsem si nové kolo a logicky pak všechen volný čas, pokud jsem zrovna nespal nebo nedělal se dřevem, patřil Beskydským hřebenům, údolím a nekonečným lesům. Doma jsem se probíral starými věcmi a našel jsem obrázky z dob, kdy jsem se ještě jako dítko základní školou povinné učil kreslit. Beskydský křest nového kola stál za to. Ráno jsem z Třince vyrazil nahoru na hřeben, po kterém jsem dojel až na Bílý kříž. Pak dlouho z kopce až dolů ke Starým Hamrům. Objel jsem Lysou i Smrk a za Bílou jsem přes Martiňák nastoupal zpátky na hřeben. Na Pustevnách jsem se otočil k návratu a podhorskými cestičkami jsem se vrátil do Třince. Jaké bylo převýšení netuším a vzdálenost jsem podle mapy spočítal asi na 120km. Tolik jsem po Beskydech zatím nikdy nenajel. Cyklistice zdar !