Modrý Pavouček

Dva dny na Ostrém. Pokrývači pokračují a blíží se chvíle, kdy bude chalupa v bezpečí před vodou a sněhem. Pomalinku se objevují zářivé barvy a do hor přichází ta správná podzimní nálada.

Pět dní na střeše naší chalupy. Rozebrali jsme starou shnilou konstrukci, vyměnili jsme hřeben, pozednice, krokve a vše pobili novýma deskama. Zázrak, vše je rovné, bude to vypadat krásně. Veliké díky všem, kteří pomohli - Ládin, Lubo, Eliška, Lecho, mamka s taťkou a Eva s Jirkou.

Musel jsem narychlo do Beskyd kvůli střeše na chalupě. Tradičně jsem to spojil s výletem na kole. Nad hřebenem Javorníků jsem přemýšlel už delší dobu, tak jsem si jel část projet. Auto jsem nechal ve Staškově, vracet jsem se chtěl přes hraniční část Beskydy. Musím přiznat, že prvních 20km mi dalo pořádně zabrat. Nekonečné střídání prudkých výjezdu a sjezdů, kdy člověk pořád řadí a je těžké najít vhodné tempo. Pěkně mě dopalovaly kaluže, které vypadaly nevinně a mělce a kolo do nich zapadne skoro po osy. Po pár nečekaných “utopeních”, jsem už raději všechny kaluže poctivě objížděl. Po přejezdu do Čech přišel déšť a pořádně jsem zmokl. Začala mi být zima a třepal jsem se jak ratlík. Schoval jsem se v boudě Smradlavce, navlíkl na sebe tu jedinou tenoučkou mikinu a snažil se zahřát. Pomohly dobroty od mamky, které jsem si vezl v batohu. Z Bílé zpátky na hřeben už zase svítilo sluníčko a rozmrzl jsem. Bílý kříž byl jako po vymření, nikde ani živáčka, chaty zavřené. Na Slovenské straně přišel další velký déšť. Zalezl jsem pod stromy a čekal. V křoví pode mnou ožilo nějaké velké zvíře a utíkalo potokem pryč. Už jsem byl nastartovaný sednout na kolo a ujíždět před medvědem. Slovensko je na kolo celkem drsné, některé cyklostezky by byly peklem jet je v opačném směru. Asi bych tlačil kolo i několik kilometrů, měl jsem štěstí, že jsem trefil správný směr. A těžký terén někdy začíná hned za vesnicí. S největšími bahny jsem bojoval 2km od auta. Zuřil jsem. Ale hodnotím to jako skvělou bojovou a průzkumnou akci. Druhou část Javorníků někdy příště.

Po týdnu návrat do Polských Beskyd. Počasí se diametrálně změnilo. Minulý týden se člověk doslova koupal v potu, tento týden se na hřebenech ženili všichni čerti. Pršelo, sněžilo, všude bahno, mlha, to by jeden nevěřil, jak se vše dokáže za pár dní změnit. S Markét jsme prošli část Živeckých Beskyd. Je to nádhera objevovat úplně nová místa a mít to takový kousek od domu. Veliká škoda, že jsem měl tak dlouho vůči Polákům averzi, teď hodně lituji. Mají krásné hory a mohl jsem po nich chodit a jezdit mnohem dříve.

Nečekaně se objevilo nové kolo a bylo třeba ho pořádně projet. A taky bylo třeba přesunout stará kola někam pryč z Brna. A tak jsem se vydal k našim do Třince. Do kopců jsem vyrazil hned v pátek. Na Javorový jsem jel poprvé z Gutů, po cestě, ze které jsou úžasné výhledy na Třinec, Těšín a asi i Ostravu. Hřeben přes Velký Javorový na Kalužný jsem jel mockrát, ale ty úzké pěšinky mě pořád baví. Na Kamenitém jsem si dal pár dobrot a užíval si páteční večerní náladu, kdy je na chatě jen pár lidí. Stavil jsem se za ségrou v Hrádku a protože jsem ještě neměl dost, vyšlapal jsem ještě na Filipku a projel jsem údolí Hluchové. Mám na ta místa silné vzpomínky, kdysi jsme tam s klukama chodili tábořit.

Vyrazili jsme do Beskyd za asi posledním sněhem této zimy. Konečně v plné sestavě. Adélka sice těsně po nemoci, ale dost bylo sezení doma. Plán byl jasný - lyžovat celý víkend na sjezdovkách v Polsku. V sobotu jsme byli na Zlotem Groni. Byly tam závody a trošku poprchávalo. Nic moc, jsme trošku rozmlsaní z dlouhých sjezdovek v Orlických horách. K večeru jsem se proběhl přes Čerňavinu na Ostrý. Zkontrolovat stromy, prales, naši chalupu. V neděli jsme se vydali na průzkum nové lyžařské oblasti - Szczyrk. A bylo to úžasné. Krásné počasí, dlouhé sjezdovky, málo lidí, dobré jídlo. Matýsek naprosto spokojený. Sem se budeme vracet.

Sám na víkend u našich v Třinci. V posledních dnech napadlo hodně sněhu a tak jsem hned v pátek v noci vyrazil na běžky. Stopa z Tyry na Ostrý nic moc, ale šlo to, na Kalužný to šlo pěkně, pár lidí to projelo. Plán byl dojet až na Slavíč, ale za odbočkou na Kamenitý zbyla stopa projetá jedním člověkem a ž to nejelo. Tak jsem to otočil. Druhý den stejnou cestou nahoru na Ostrý a krásně po spodní cestě na Javorový. Návrat po červené hřebenovce už byl opět boj, rozšlapaná stopa, místy zafoukaná. Ale nádhera, zima je tady. V neděli jsem se šel projít do Cieszyna (Polského Těšína), moc pěkné město, staré domy, uličky, schody, líbí se mi tam.

Tento víkend byla asi poslední možnost vyrazit někam do Slovenských hor. V listopadu už se na spoustu míst nesmí. I přes trable s Adélčinou nemocí (díky našim za pohlídání) se nám nakonec podařilo vyrazit. Cílem byl Malý Rozsutec v Malé Fatře. Poprvé s námi šel Matýsek a bylo to dobrodružné - Dolné i Horné diery jsou plné lávek, žebříků, kramlí a lezení po skále. Řetězy kolem vrcholu Malého Rozsutce byly pro Matýska taky pěknou zkouškou. Vše jsme ale krásně zvládli. Matýskův strach z výšek asi pomalu mizí.

Na víkend jsme zajeli do Třince. Hlásili škaredé počasí a docela jim to vyšlo. Skoro pořád pršelo. Na rychlo jsem si v noci vyběhl na Javorový. V neděli se počasí trošku uklidnilo a prošli jsme se na Gírovou. Šli jsme neznačenými chodníky přes Polanku a nakonec z toho bylo pěkných pár kiláků.

Narozeninová oslava na Ostrém. Adélka na poslední chvíli onemocněla a Maky s ní zůstala v Brně. Celý víkend jsme strávili na chatě. Sobota byla deštivá, pršelo, mrholilo. Takovou krásnou mlhu jsem už dlouho neviděl. Totálně promočený jsem brouzdal po Čerňavině a fotil staré stromy. V neděli bylo naopak krásně teplo a svítilo sluníčko. Pojezdil jsem trošku po okolních kopcích. Obě noci jsem spal v hamace, konečně venku (zatím zkoušeno jen doma). Je to úžasné. V noci se kolem mě proháněly srny a něco okusovalo kůru ze stromů. Kontakt s přírodou je takhle mnohem větší než ve stanu. Už se těším na spaní někde na kopci, na samotě.