Modrý Pavouček

Na hřeben Orliček jsem se chystal dlouho. Vyrazil jsem v posledních dnech pěkného počasí. Spal jsem na Božence, poprvé úplně sám. Na kole jsem vyjel z Králíků, aby to nebylo tak daleko. První půlka cesty patřila celému hřebeni Orlických hor. Není to nic co bych musel jezdit víckrát, žádné výhledy, spousty asfaltek, jsou hezčí cesty po horách. Ale ten návrat zpátky po Polské straně, ten mě neomrzí nikdy. Jede se z kopce podél Divoké Orlice, kolem krásná příroda, domečky, staré kostely, křížky, kapličky. V závěru už mi trošku docházel dech. Počasí bylo pěkné až moc a sluníčko ze mě vysávalo energii. Došla mi voda a asi jsem měl i nějaký lehký úpal (nebo úžeh). Večer na Božence, před odjezdem domů, jsem asi hodinu poslouchál jeleny v říji. Pěkná tečka.

Měli jsme jet do Prahy, ale Adélka den před odjezdem onemocněla. Na rychlo měníme plány a jedeme s Matýskem do Orlických hor. Nestihl jsem si nachystat trasy ani vytipovat místa na spaní. Ale s pomocí map a kámošů máme za chvíli seznam, který se za dva dny nedá stihnout. Noc z pátku na sobotu jsme spali na hranicích, nedaleko tvrze Adam, na místě kterým jsem minulý rok cestou z Polska projížděl. Moc se mi tehdy líbilo a sliboval jsem si, že tam musím někdy přespat.