Modrý Pavouček

Kajak s Alexem řeším už od minulého roku, ale až teď, s prvními náznaky jara, jsem se rozhoupal (doslova). Konečně mám svoji loď. Alex mě hned pozval na první plavbu, to nešlo odmítnout. Po čtyřech neprospaných nocích na Šumavě a Ospělově jsem cítil malý hendikep, ale sluníčko a nedočkavost zvítězily. Jeli jsme od hráze na ostrov, na kterém stojí zřícenina Kozlov. Objevili jsme fajn místa na spaní (čekají nás velké věci) a na břehu jsme si opekli slaninu. Fakt to chutná líp než špekáčky. Dobré to bylo. Díky Alexi za všechny tipy, rady, dobrou společnost, ale hlavně za tu slaninu.

S Alexem jsme v týdnu zajeli na jednu noc na Boženku. Já jsem podle předpovědi počítal s mlhou a nepěkným počasím, ale vše bylo jinak. První den jsme se projeli po krásně upravených stopách, dojeli jsme až na Smrk. Večer jsme oživili staré skialpy a Alex si konečně vyzkoušel ten pocit buldozeru (oproti běžkám), který vyjede každý kopec. Druhý den jsme trošku polyžovali na sjezdovce a frčeli domů.

Po dlouhých a dlouhých letech jsem se teď o víkendu přidal k Alexovi a jeli jsme na ká pětku do Červeného potoka. Plán byl jasný a jednoduchý - já budu jezdit dva dny na kole, Alex bude zavřenej dva dny v temných kobkách muzea a v sobotu večer si, stejně jako kdysi, uděláme na ohni steaky. A jak jsme si řekli tak jsme i udělali. Alex prováděl turisty po bunkru a mně se podařilo projet na kole skoro celé Staroměstsko a Rychleby, tedy místa které jsem si kdysi oblíbil a do kterých se hrozně rád vracím. Je to kraj stvořený přesně pro mě. Všude v krajině jsou památky na dřívější osídlení - zídky prorostlé křovím, rozpadlé kapličky, hromady kamení, opuštěné křížky, staré aleje, chátrající továrny a domy …

Bez velkého plánování jsme vyrazili na přechod hlavního hřebene. Na východní části je hodně polomů a některé úseky jsou téměř neprůchodné. Rozhodně ale nedoporučuju brát moc vážně řeči některých rádoby horalů, kteří po večerech na útulnách barvitě líčí všemožné nástrahy číhající na hřebeni na nedomorodé turisty. Všechny polomy se ale daly obejít a od značky jsme se odchýlili jen minimálně. Časy uvedené na mapách a rozcestnících jsme, až na úsek Ramža - Čertovica (3h místo 1,5h), víceméně zkracovali. Celý přechod jsme dokončili klasicky za 3 a půl dne.

Je to místo na pomezí tří historických zemí - Čech, Moravy a Slezska. Je to místo vtlačené mezi tři horské masívy - Hrubého Jeseníku z východu, Rychlebských hor ze severu a Králického Sněžníku od západu. Pramení zde tři řeky, jejichž vody odtékají do tří moří.

Focení v kraji opevnění, liduprázdných luk a hor, spaní na Tetřeví hoře. Pěkně o téhle akci píše Alex.

Další ze super víkendů strávených na bunkru K5 a v okolních horách.

Pár dní v Roháčích s Dejčou a Alexem

Vždy jsem si říkal, že až vylezu ten Eiger, začnu dělat do lodí co jezdí na vítr. Kdysi jsem trošku plachtařil a rád bych se k tomu jednou vrátil. Tento víkend na jachtě kamaráda bunkráka mi tenhle můj sen hodně připoměl. Ve čtvrtek večer vyrážíme s Alexem vlakem z Brna směr Praha. Dále pak s Kočičákem - kapitánem autem na jih a před půlnocí jsme konečně v místě, na kterém kotví Vega. Před spaním trošinku popíjíme a v podobném duchu se nese i zbytek plavby. Několik prázdných láhví Fernetu mluví za vše. Ráno za mírného větru vyrážíme proti proudu směr Zvíkov. Na hrad jsme to ale za den nestihli. Na noc kotvíme v neznámé pustině a vyrážíme na břeh hledat nejbližší hospodu. Další den za krásného letního počasí dorážíme na Zvíkov a flákáme se v okolí. Odpoledne spěcháme zpátky. Po setmění nabíráme další dva členy posádky a temnou nocí pokračujeme dál. Noční plavba je super, potkáváme houseboat i parník. V neděli se počasí hodně zhoršilo, už žádné sluníčko a krátké rukávy.

Mrazivá fotografická výprava po bunkrácké linii s Alexem.