Modrý Pavouček

Mamka s taťkou nás všechny pozvali na Ostrý, abychom společně oslavili jejich narozeniny. Mamka navařila spoustu dobrot a s taťkou vše vyvezli nahoru. My jsme přijeli do hotového. Dorazili jsme v pátek večer a jeli jsme přímo z Brna. Je to fajn pocit vysednout po dvou hodinách z auta a být na Beskydských hřebenech. V sobotu dorazila Jana s rodinkou a byli jsme komplet. Děti lumpačily, my jsme se poflakovali, Pavel nás pustil do bazénu, do toho ty dobroty, pohoda. V neděli bylo zvláštní počasí. Přes Ostrý se od rána převalovaly chomáče mlhy a odpoledne už bylo bílo úplně všude. S Markét jsme si před obědem zaběhli na Kamenitý, kde krásně hřálo sluníčko a nebe bylo hezky modré. Cestou zpátky jsme se na Kalužném zase zanořili do mlhy a sluníčko už jsme ten den nezahlédli. Tak ještě jednou na zdraví a za rok zase na stejném místě.

Deštivá předpověď na víkend nás do poslední chvíle odrazovala, ale nakonec jsme přece jen vyrazili. Hurá. Stihli jsme toho za víkend docela dost. V sobotu v poledne jsme se ve Žďáru nad Sázavou vykoupali v místním bazéně a dali si vynikající oběd v restauraci, ze které jsme zpočátku chtěli utéct kvůli pomalé obsluze (opak byl pravdou). Večer jsme ještě stihli procházku po okolí Svratky, tentokrát na opačnou stranu než obvykle - šli jsme na golfové hřiště a v plném provozu jsme ho dokonce přecházeli. Sotva jsme došli na chalupu, začaly venku běsnit živly. Pršelo, bouřilo a foukalo celou noc. V neděli jsme konečně vyrazili do Toulovcových Maštalí. Pozdravili jsme Joey a Tima, co šéfovali v hospůdce U Toulovce a vyrazili na klasické kolečko. Všechny potoky byly rozvodněné a některé brody jsme zvládli jen tak tak. Ještě, že děti měly gumáky, voda byla všude. Když jsme dorazili zpátky na chalupu, začalo zase pršet. Co pršet, průtrž mračen to byla. Najednou se objevil Laďa se Zitou. Šli si v tom nečase zaběhat. Dostali dobroty, pár rad jak se vyhnout kopcům a zmizeli směrem k černým mračnům nad Křižánkami. My jsme si liják užili z auta, lilo jak z konve celou cestu až do Brna. Skončilo to v Bystrci a v Komíně bylo úplně sucho.

Konečně výprava na větších kolech. Adélka si už téměř zvykla na větší kolo s přehazovačkou a brzdami na řídítkách. Do údolí Říčky jsem se chystal vzít děti už dlouho. Lákadlo v podobě “Lesního baru u Jarka” je velice důležitým atributem zvyšujícím motivaci našich malých miláčků se hýbat po lesích. Vše jsem jim ještě ulehčil tím, že jsem zaparkoval auto na kopci a téměř celou cestu jsme jeli z kopce nebo po rovinkách. Z Hádku, kde je pro děti krásná louka s prolézačkami, jezírkem a občerstvením, jsem do kopce zpátky nad Hostěnice pro auto šlapal sám.

Beskydská výprava, na které jsme posunuli hranice ve dvou směrech. Za prvé - šli jsme na místo, na kterém nestojí žádná chata a motivace dětí v podobě hranolek, chipsů, kofoly a podobně nebyla možná. Za druhé - bylo to hodně do kopce. Matýsek i Adélka kopec zvládli jako nic, místy i běželi, neuvěřitelné. Muřinkový vrch mám moc rád, znám ho ještě z dob, kdy tam člověk nepotkal živáčka. Byl jsem tam mockrát na kole, jednou i na běžkách když nebyly žádné stopy. Jednou jsme tam s Markét spali ve stanu. Je to místo, které leží v přibližně v polovině “hraničního hřebene”. Cestu zpátky jsme vytipovali v mapě tak, abychom šli po horských loukách a vydrželi vysoko co nejdéle. Vyšlo nám to krásně, všem tuhle procházku doporučujeme.

Prodloužený víkend na chalupě. Tentokrát jsme měli kola i lezení a na obojí došlo. S Markét jsme se v sobotu vypravili lézt na Čtyři palice. V pátek večer jsem to byl okouknou na kole a lezla tam jen jedna dvojka. Nevím odkud se vzal pocit, že tam nebude moc lidí. Bylo to hrozné. Vylezli jsme jen jednu cestu a museli jsme utéct do cesty Kejrum, která byla sice krásná a bez lidí, ale bohužel v zakázané části masivu. Poučení pro příště - nikdy sem nechodit o víkendu dopoledne. Na kole jsme toho nakonec moc nenajezdili, Matýsek se od Trenckovy rokle pořád bojí delších výprav. Ale díky zahradě a trampolíně to ani moc nevadilo.

Po delší době opět rodinná výprava na kolech. Objeli jsme pěkné kolečko po Třebíčsku. Úsek Nárameč - Trnava jsem měl vždy rád. A samozřejmě křížky všude kolem, tím je Třebíčsko unikátní. Teď ještě aby Adélka přesedlala na větší kolo a bude to nádhera. Matýsek na svém novém kole vyšlape vše co my dospělí.

Tento rok jsme se do Svratky dlouho neodvažovali. Až tento víkend vše trošku polevilo a spolu s rodiči od Markét jsme chalupu odzimovali, postavili trampolínu, přespali první noc a obhlédli trošku okolí. Nahoře na louce, u toho osamělého stromu, stojí krásný dřevěný kříž a lavička.

Společná oslava narozenin. Díky koronaviru padly všechny plány na oslavu s kamarády. Co se dá dělat … příští rok už to musí vyjít.

Další průzkumná výprava. Část Bílého potoka nad Šmelcovnou moc neznáme a pro dnešek jsem našel takové pěkné kolečko kolem kopce Červená. Většina cesty vedla po pěšinkách kolem Bílého potoka, nebylo třeba brodit a navíc jsme procházeli přes tři mlýny - Spálený, Pánovský a Rýglovský. Ten poslední byl krásně opravený, tam bych klidně bydlel.

Letí to letí. Matýsek půjde po prázdninách do školy a z Adélky je velká holka. Oba najednou už je skoro neunesu. Narozeniny jsme opět slavili dohromady, aby nikomu nebylo líto. Vynikající dortíky jsou z cukrárny Větrník v Řečkovicích.