Modrý Pavouček

Letos před vánocemi nás dostihl Covid. Abychom si to pořádně užili, tak jsme to dostávali jeden po druhém. Doma jsme seděli od konce listopadu až do štědrého dne. Nezbláznili jsme se, díky bohu. Hned po konci karantény jsme vyrazili do “světa”. Pár dní jsme strávili s Třineckou rodinou. Přišlo oteplení, ale stihli jsme zajet na lyže do Bukovce. Matýsek se rozjezdil hned po první jízdě, ale s Áďou to byl trošku boj. Jeden večer jsem zašel s foťákem do železáren, zavzpomínat na staré časy, kdy jsem tam trávil dlouhé minuty čekáním na expozice zakouřených vysokých pecí. A jeden večer jsem zkusil i běžky - z Kozince na Zarenbek po cestě prohrnuté pluhem, nebylo to nic moc. Nechápu, proč tam lidem ten sníh nenechají.

Víkend na Ostrém s Peťou a jeho rodinkou. Napadl první sníh a cesta z Brna byla hotovým očistcem. Ale zvládli jsme to a dorazili jsme na chalupu v pátek večer. Celý víkend jsme nepřetržitě sušili věci na kamnech, protože děti to i v tom mokrém sněhu bavilo venku více než uvnitř. Obzvláště dolní jezírko s ledem bylo silným lákadlem. Markét musela lovit vidle ze středu jezírka. V sobotu jsme se podívali na Kamenitý a večer stihli i chatu na Ostrém. Je fajn chodit na chaty před zavíračkou, protože lidé zmizí, je tam klid, teplo a místo k sezení. V neděli začalo vše tát a dolů do Tyry jsme se doslova brodili bahnem a vodou.

Tohle byla velice spontánní akce. Pořád jsme se nemohli rozhoupat, počasí nic moc, žádný jasný cíl. Ale vyrazili jsme. Cestou na Vír jsme skoro přejeli psa. Měl obojek a vyběhl přímo pod kola. Minuli jsme ho o milimetry úplnou náhodou. Ještě že tak, nechtěl bych, aby to děti viděly. Šli jsme se projít z Víru na rozhlednu do Karasína, ale Ádélka byla hodně unavená a museli jsme to zkrátit. Nevadí. Podíváme se tam za hezčího počasí. Zajeli jsme na vynikající večeři do Maršova, nakoupili jsme v Lídlu a na spaní jsme zajeli pod Devět skal. Tamní parkoviště je ideálním místem na přespání - hluboké lesy všude kolem, ohniště, hodně místa a téměř žádný provoz. V noci byla zima (kolem nuly), ale zvládli jsme to. Topení na noc vypínáme. Druhý den jsme šli na krátký průzkum staré zříceniny Štarkov. Postavili ji na skalním hřebeni a je to tam pro děti zajímavé. Zbyla tam stará brána, kterou se dá projít přímo na vyhlídku. Dobré to bylo, po dlouhé době jsme byli ve Žďárských vrších a nespali na naší chalupě ve Svratce.

Na říjnové svátky jsme se vydali k naším do Třince. Počasí nám neuvěřitelně přálo a byly z toho čtyři nádherné podzimní dny, které jsme strávili z velké části venku na kopcích. Hned první den jsme ještě před setměním stihli výpravu na Kamenitý. Stihli jsme krásný západ slunce a na chatě už bylo téměř prázdno. Zpátky jsme šli potmě, ale i to má něco do sebe, zvlášť když se vedle cesty pohybují poplašená zvířata. Jeden den jsme s Markét vyrazili na Malou Fatru, ale k tomu je tady zvláštní příspěvek. Hodně jsem jezdil na kole a poslední den nám vyšel společný výlet nahoru na chatu. Bylo teplo a Matýsek skoro všechen čas strávil stavbou své přírodní vesničky plné domečků, ohrad, jídla a dokonce hřbitova.

Jeden den volna a pěkné počasí. Po rychlé domluvě s kámošema z Komína jsme se vydali na oblíbené kolečko z Tišnova, přes Borač, Lomnici a Lomničku zpátky do Tišnova. Vše vyšlo krásně. Děti šlapaly, občerstvení v Prudké nezklamalo, bylo teplo, svítilo sluníčko … V Lomnici jsem si po dlouhých letech našel chvilku na pár fotek na starém židovském hřbitově. Taková místa na mě pořád silně působí a je to příjemné si tam na chvíli sednout a poslouchat.

Víkend měl být prodloužený, ale na poslední chvíli jsme zjistili (naštěstí), že děti nemají ve škole volno. Zbyly dva dny. Ale rychle jsme změnili a vyrazili jsme. Z pátku na sobotu jsme spali ve Svratce. Na zbytek víkendu jsme přejeli do Orliček k Frencům. Cestou jsme si prošli centrum Lanškrouna. Chtěli jsme se někde najíst a nakonec jsme našli Krčmu - zájezdní hospůdku přímo u hlavní cesty, vaří tam moc dobře. V Orličkách bylo úplně parádně. Hrála se muzika, Áďa i Mates tam měli kámoše, bylo teplo a svítilo sluníčko. V neděli jsme se dostali na úplně nové místo - Křížový vrch nad Červenou vodou. Už se těšíme na další výlet s dodávkou.

Tento rok se nám Chorvatsko trošinku komplikovalo, ale nakonec jsme přece jen vyrazili. Sice až ve školním roce, ale vyšlo nám to. Předpověď nebyla moc dobrá, ale nakonec bylo vše jinak. Nějaký ten deštík a mraky jsme měli, ale většinu času svítilo sluníčko, bylo vedro a voda byla tak akorát teplá. Na první výlet jsme se vydali na jih, do města Šibenik. Sladit přání dětí (nákup hraček a ploutví) a nás dospělých (stará část města) bylo složité, ale povedlo se obojí. Je to krásné městečko a stálo by za to se sem vrátit a v klidu si vše znova projít. Den před odjezdem jsme odpoledne popojeli do městečka Skardin a na kolech vyrazili do národního parku Krka. Po pár kilometrech jsme zaparkovali kola a prošli jsme celý vycházkový okruh se spoustou vodopádů, tůně, vyhlídek a dřevěných lávek. Byli jsme tam v ideálním čase, kdy většina lidí z parku odcházela. Vrátit k autu jsme se stihli akorát před setměním (díky tomu, že nás Áďa hnala k obchodům se suvenýry) a zbyl nám čas i na prohlídku Skardinu. Taky moc pěkné městečko.

Těsně před Chorvatskem ještě rychle do Třince a do Beskyd. Celý víkend bylo krásně a nahoře na kopcích už se objevily první barevné lístky. V sobotu jsem se vydal na kole do Slezských Beskyd. Po dlouhých letech jsem se podíval na Bahenec a prozkoumal úplně neznámou cestu z Bukovce na Hrčavu. I po těch letech ježdění a chození po kopcích kolem Třince mám co objevovat. Tentokrát jsem byl unavený a bylo mi špatně. V Jablunkovském průsmyku jsem dlouho odpočíval a sbíral síly na další kopce. Na Kamenné chatě pod Velkým Polomem jsem si dal česnečku, ale byla pěkně hnusná. Koho jen napadlo nasypat do česnečky klobásy? Ale jinak nádhera, spousty výhledů, sluníčko, cestičky po hřebenech, hory tak jak je mám rád.

Do Svratky jsme přejeli přímo z Krušných hor. Za týden, který jsme na Svratecké chalupě strávili se tam vystřídala celá řada rodinných příslušníků. První víkend rodiče od Markét, pak do úterý Klárka s Gabkou a od středy do dalšího víkendu kompletní Třinecká posádka. Konečně jsem se podíval do zámku ve Žďáru nad Sázavou. Prošli jsme si to s Leškem během dvou hodin, kdy se zbytek rodiny koupal na místním bazéně. Vůbec jsem netušil, že zámek, kolem kterého jezdíme takové roky autem, je tak rozsáhlý a krásný. Bazilika je obrovská a nestačil jsem koukat. Poslední den před návratem do Brna bylo nádherně a tak jsme vyrazili do Toulovcových Maštalí. Cestou jsme se stavili ve zvířecí záchranné stanici Pasíčka, kde se starají o zvířata, která se jim nepovedlo navrátit do volné přírody - mají tam rysa, sovy, veverky nebo lišky. V Maštalích jsme tentokrát zvolili novou trasu a některá místa jsme procházeli poprvé v životě. Došlo i na čvachtání v potoce. V polovině trasy nám to akorát vyšlo na zastávku ve Vranici, kde stojí vyhlášená trampská hospoda. Někdy tam obsluhují kámoši, ale tentokrát tam nebyli. Vyšlo nám to krásně.

Bezručovo údolí je rozsáhlá část hor nad Chomutovem. Patří k ní samozřejmě stejnojmenné údolí, ale najde tam i horské pláně, louky, rašeliniště, rybníky a lesy. První výpravu jsme naplánovali pro děti a jezdili jsme jen po horské části údolí. Vtipným okamžikem bylo parkování na příjezdové cestě, kde se mi podařilo sjet pravým kolem z mostku a musel nás vytahovat traktor. Ale jinak to bylo jen krásné ježdění po náhorních plošinách. V podstatě jsme objeli celé Novodomské rašeliniště. Trošku nás zklamaly hospůdky a restaurace, úplně všechny byly zavřené. Naštěstí jsme vytáhli z rukávu tajnou kartu jménem “Lesná”. Je to horská chata, u které je dětské hřiště, minikemp, muzeum, totemový zvěrokruh a hlavně, dobře a levně tam vaří. Byla to dokonalá tečka za našim výletem.