Na Jihlavsku

Jednou za čas přijde den, kdy je venku zima, obloha je plná temných mraků, chvilkami prší a kdo může, ten raději ani nevychází ven. A právě takové dny jsou jako stvořené pro mé poznávací výpravy. Většinou si vyberu nějaký kraj, a celý den pak projíždím a procházím jeho krajinou, hledám památky a dýchám jeho vzduch. Pro včerejší studenou červencovou neděli jsem si vybral Jihlavsko. Jak už bývá mým zvykem, hlavní osu mé pouťi tvořily židovské památky a hřbitovy. Žádný spěch, chvilku posedět někde bokem … tak se mi to líbí. Ono i samotné hledání takových míst je dobrodružství, které člověka zavede do zajímavých míst a situací. Zrovna včera mi jeden pán v Puklici vykládal o místním hřbitůvku na kopci a pověstech o sletech čarodějnic. Dobře vím, že můj spíše laický a vizuální zájem o taková místa přijde některým zasvěcenějším povrchní a podivný, ale co nadělám. Ne vše se dá jednoduše vysvětlit. Zatím se jen dívám, užívám si klid a náladu takových míst, uvažuji o životě, o smrti, sem tam něco vyfotím. Zatím. A nic depresivního nebo smutného si z toho všeho neodnáším, právě naopak. Určitě jen tak nezapomenu na hřbitůvek u Větrného Jeníkova. Všechna slova jsou zbytečná. Je třeba vydat se tam, pomalu tam dojít zarostlou cestou kolem starého mlýna, projít rozpadlou bránou z kamení, sednout si a poslouchat …

Číst dál

Dolní Kounice

Židovský hřbitov v Dolních Kounicích se mi schovával několik let. Když jsem se probudil do zamlžené, deštivé a studené podzimní soboty, vzpomněl jsem si na toto místo, popadl focení a za necelou hodinku už parkuju na Kounickém náměstí. Hřbitov najdete na zvlněné louce ve svahu nad městem, na které je rozseto více než tisíc náhrobků.

Číst dál

Židovské hřbitovy

Už dlouho jsem nebyl na žádném židovském hřbitově. Čím je takový hřbitov zarostlejší, opuštěnější a propletenější s divokou přírodou, tím více se mi líbí. Ty kolem Brna už znám, ale jeden nikdy netuší kde narazí na oprýskanou zeď a za ní na pár starých náhrobků… Víte o takovém místě?

Číst dál

Jevišovice a Vlkovy skalky

Nová oblast někde u Znojma, o které jsme slýchávali od Vlka i jiných krasových skálolezců si už dlouho říkala o průzkumnou výpravu. Tak jsme tam konečně byli – já a jádro schyzorgu (Mára a Bukva). A já už tam asi nikdy nepojedu. Cesty dole u potoka se nám moc nelíbily a průvodčík z netu taky nic moc (skoro nic jsme podle něj nenašli). Jistou nadějí skýtají ještě skály nahoře na kopci, ale ty jsme zatím jen okoukli cestou k autu. I tak si ale z této lezecké akce odvážím pár pěkných zážitků, byť nelezeckých – návštěva krásné restaurace v bývalé sýpce, konzumace hrozně dobrých utopenců v hospůdce u Čerta a nekonečně klikatá cesta s navigátorem Márou (poté co mě navedl k asi padesáté objížďce už jen rezignovaně prohlásil – vjeď do toho zákazu, já to když tak vysvětlím a zaplatím).

Číst dál

Židovské památky na Vysočině

Přšla zima, déšť a na horách i sníh, Nikdo na víkend nikam nejel a tak jsem se vydal na malý výlet po židovských památkách. Nejdříve jsem na ranní radu Martina vyrazil do Třebíče navštívit židovskou část města. Křivolaké uličky s dlažbou z říčních valounů, domky prorostlé mezi sebou, miniaturní dvory, nízké vchody, průchody, náměstíčko jako dlaň – židovská čtvrť je jako zmenšený svět. Připadal jsem si tam jako v opravdových Stínadlech. Jde o jedinou kompletně dochovanou židovskou čtvrtí v Evropě a jedinou židovskou památkou Unesco mimo území Izraele. Jednou dobou zde žilo více než 1200 obyvatel, kteří měli svou radnici, chudobinec, špitál, školu, dvě synagogy a všude bylo spoustu obchůdků a dílen. Z Třebíče jsem vyrazil ječtě dál na západ a podíval se do Jemnice a Police.

Číst dál