Tišnovsko

Tišnov, Borač a Lomnice

Jeden den volna a pěkné počasí. Po rychlé domluvě s kámošema z Komína jsme se vydali na oblíbené kolečko z Tišnova, přes Borač, Lomnici a Lomničku zpátky do Tišnova. Vše vyšlo krásně. Děti šlapaly, občerstvení v Prudké nezklamalo, bylo teplo, svítilo sluníčko … V Lomnici jsem si po dlouhých letech našel chvilku na pár fotek na starém židovském hřbitově. Taková místa na mě pořád silně působí a je to příjemné si tam na chvíli sednout a poslouchat.

Číst dál

Údolím Bílého potoka

Teploty nad třicet stupňů a přeplněná koupaliště. Tak jsme konečně vyrazili na brody v údolí Bílého potoka. Děti zpočátku na ježdění přes vodu koukaly nedůvěřivě, ale pak se jim to zalíbilo a vrhaly se do vody bez sebemenšího zaváhání. Celá trasa vedla mírně z kopce (až na jeden kopeček), takže žádná velká dřina. Celé údolí je navíc plné skal a divoké přírody, hodně se nám to líbilo. Na konci trasy nás čekal bazén na Hálově/Veverkově mlýně a domů jsme přijeli až kolem osmé večer.

Číst dál

Do Lomnice přes Borač

Myslím, že dnešní výlet byl pro všechny jako za odměnu. Těch 26 kilometrů jsme jeli celý den. Bylo krásně teplo, nikam jsme nespěchali a dělali jsme dlouhé zastávky. Kopec z Prudké do Ochozu nás tentokrát vůbec netrápil, všichni ho vyšlapali bez jediné zastávky. Tady je vidět jak děti rostou. Mám v živé paměti jak jsem do tohoto kopce tlačil Matýska a nahoře jsem mlel z posledních sil. Lomnice je naprosto úžasné místo. Je to malé městečko zasazené mezi kopce, s židovskou čtvrtí a starým hřbitovem. Na náměstí jsme si dali zmrzku a vůbec se nám nechtělo dál, byť to bylo až k autu z kopce. Tohle je ideální trasa pro děti, to si dáme za čas znovu.

Číst dál

Trenckova rokle za světla

Podařilo se nám děti přesvědčit k nápravné výpravě do Trenckovy rokle. Přibližně před rokem jsme tam zatměli a cestou zpátky k autu jsme se zamotali do hustého podrostu plného ostružin. Matýsek s Adélkou byli tehdy přesvědčeni, že jsme jen o vlásek unikli smrti a celý rok nechtěli o Trenckově rokli ani slyšet. Tentokrát jsme vyrazili dopoledne a vše proběhlo bez jakýchkoliv strachů. Dokonce byla Trenckova rokle o pár stovek metrů v okrese Brno-venkov, takže jsme ani neporušili ten vládní nesmysl. Cestou z rokle jsme objevili chatu na krásném místě – postavili ji na skalním hřebeni, všude kolem jsou skály. Hned bych ji bral.

Číst dál

Údolím Blahoňůvky

Ráno jsem přejel ze Staroměstska do Brna a hned jsme vyrazili na výpravu do neznámých končin. Z Nelepeče, kde jsme zaparkovali auto, jsme na kolech po náhorních planinách dojeli k rybníku U Myslivny. Svítilo sluníčko, bylo teplo a všude byly křížky. Pěkný kraj. Od rybníka začal pětihvězdičkový sjezd do Dolních Louček, který vede krásným, úplně opuštěným, sedm kilometrů dlouhým údolím říčky Blahoňůvky a Libochovky. V podzimních barvách to bylo za odměnu. Do Louček jsme dojeli promrzlí a děti se tvářily unaveně. Pro auto vyrazil sám a děti s Maky zůstali na nám dobře známém hřišti u hospody. Z Louček do Předklášteří to byla úplná pohoda, jel jsem rychle a všechny jsem předjížděl. Dobrá nálada mě ale přešla na žluté značce z Předklášteří nahoru k autu. Bylo to hodně prudké, takže jsem kolo tlačil. Do toho jsem klouzal v blátě a téměř před koncem přišly dva úseky zarostlé ostružiním a maliním. Nadával jsem pěkně. Ale výlet to byl dobrej, to zase jo.

Číst dál

Kaly a Babylón

Tentokrát jsme chtěli někam vysoko. Někam, kde nebude moc stromů, kde bude hřát sluníčko a kde uvidíme daleko do krajiny. A hlavně někam, kde stihneme dojít k autu za světla. Od Trenckovy rokle u nás panuje hrůza z toho, že někde zatmíme. Celkem rychle jsme se shodli na tradičním a oblíbeném kolečku – Kaly – Babylón – Zahrada – Kaly. Dříve stávala na vrcholu rozhledna, škoda, že ji zbourali. Ale i tak je to krásné místo s výhledem na Tišnovské kopce.

Číst dál

Údolím Libochovky

Deštivý víkend nás neodradil od další výpravy na Tišnovsko.  Tentokrát s námi šla Káma, Grétka a Prokop. Navázali jsme na naši předchozí trasu a vydali se údolím Libochovky z Řikonína do Dolních Louček. Logisticky jsme to udělali úplně stejně jako minule – auto jsme nechali na nádraží, popojeli jednu zastávku vlakem a zpět k autu došli pěšky. Kámě patří dík za parádní místo se srubem a ohništěm, kam nás cestou zavedla. Tam jsme strávili nejvíce času, opékali jsme vše co šlo – rohlík s máslem, chleba se salámem. Bylo to fajn a opět jsme s ohledem na prcky odhadli ideální vzdálenost. Cestou zpět jsme si dali večeří v Hradčanech, v hospůdce těsně pod cestou, můžeme jen doporučit. Pokračování příště.

Číst dál