Suchý žleb

Po dlouhé době se ukázalo sluníčko a navíc byl volný den. Lenivě jsme se poflakovali doma, ale zmátořili jsme se a vyrazili na krátký výlet do Moravského krasu. Z kola mám odkoukané černé díry ve svazích Suchého žlebu a už dlouhou jsem si říkal, že tam musím vzít děti. Tak dnes. Zpočátku jsme to brali poctivě a zkoumali každý vstup do jeskyně, ale ke konci už jsem byli unavení. Bylo tam toho fakt hodně. Cesta zpátky po žluté značce měla být procházkou po osamělé části Krasu, ale nějak mi nedošlo, že díky covidu jsou lidé úplně všude a zvláště pak kolem míst, kam lehce dojedou autem. Naštěstí to byly jen dva kilometry a k Macoše jsme raději vůbec nešli.

Číst dál

Dvoustovka

V poslední době pročítám hodně článků a reportů od lidí, kteří jsou schopni urazit vlastními silami, tedy pěšky nebo na kole, obrovské vzdálenosti. Láká mě to hodně a tiše jim závidím. Něco malého taky chystám, ale ještě to musí chvilku počkat. Ale napadlo mě, že bych mohl zkusit, kolik toho za jeden den ujedu na kole za předpokladu, že nebudu spěchat, pojedu pomalu, s nikým nebudu závodit a místo SPDček si vezmu obyčejné tenisky.

Číst dál

Víkendové hrabání se v krase

Po zrušení plánovaných tatranských skialpů jsem se po dlouhé době rozhodl strávit víkend v Brně. Ve čtvrtek v hospodě Mára navrhl vylézt Alpskou cestu na Masív Koně v Suchém žlebu a náhradní plán byl jasný. Dva roky zpátky jsem pod cestou stál a říkal jsem si, že to musím vylézt – krásná dlouhá logická linie – tak mi to tehdy připadalo. Mára měl asi podobné pocity, protože plán na sobotu zněl: vyběhneme Alpskou na koně a pak si pojedeme zalézt do Sloupu.

Číst dál