Dvoustovka

V poslední době pročítám hodně článků a reportů od lidí, kteří jsou schopni urazit vlastními silami, tedy pěšky nebo na kole, obrovské vzdálenosti. Láká mě to hodně a tiše jim závidím. Něco malého taky chystám, ale ještě to musí chvilku počkat. Ale napadlo mě, že bych mohl zkusit, kolik toho za jeden den ujedu na kole za předpokladu, že nebudu spěchat, pojedu pomalu, s nikým nebudu závodit a místo SPDček si vezmu obyčejné tenisky.

Číst dál

První jarní vyjíždky

S přicházejícím jarem se probouzí nálady na dlouhé výlety někam do kopců a lesů, pryč z města, do ticha a do míst, která ještě neznám. Kolo se mi teď, když nemůžu běhat, zdá jako ten nejlepší prostředek pro toulky přírodou. Během pár dní se mi povedly dvě výpravy, na kterých jsem projel spoustu neznámých míst těsně za hranicí města.

Číst dál

Už zase jezdím přes kaluže

Poslední pohled na monitor před odchodem z práce patřil obrovskému žluto-oranžovo-červenému fleku, který se na radarové mapce srážek hrnul z Rakouska přímo na Brno. Podle jeho pohybu za posledních pár hodin vypočítávám dobu, kterou bych při setkání s flekem mohl moknout, tiše opouštím kancelář, sedám na kolo a jedu. Do kopce nad Nebovidy šlapu přímo proti černé stěně z mraků a čekám na první kapky.

Číst dál

Vysočinou

Ještě nikdy jsem nejdel dva dny po sobě sto kiláků. Teď se mi to povedlo. V sobotu ráno, zrovna když ze Žabinským kostelem vykouklo slunce, jsem ledovým ránem vyrazil na dlouhou Vysočinskou výpravu. Celé dopoledne jsem kličkoval mezi kapkami deště, bojoval s větrem a nezastavil mě ani jedovatý dvoj-brod pod kostelíkem ve Skryjích. Krátce po poledni jsem dorazil na chalupu do Svratky.

Číst dál

Údolím Bobravy

Po sobotní cyklo vyjížďce na Šmelcovnu jsem měl chuť na něco většího. A tak v neděli ráno pěkně šlapu kolem přehrady směrem na Hvozdec a Javůrek. U Říček vidím poprvé Bobravu. Proletím Chroustovským údolím do Rosic a po asfaltkách se doplazím až do Radostic. Tam začíná nejhezčí část – úzké údolí Bobravy. V údolí je plno starých chalup a mlýnů, tak jak to mám rád. V malé hospůdce si dávám bramborové placky s mákem a povidly, rozhodně doporučuju. Údolí končí v Želešicích.

Číst dál