Noc v Tatrách a útěk na Vtáčnik

Výprava do Tater začala nadějně. Sedli jsme s Tomem v pátek v sedm do auta a před půl nocí jsme si dali jedno řezané ve Furkotce na Štrbském. Jako za starých časů jsme pak za svitu měsíce a hvězd vyrazili do hor. V půl druhé už sedíme ve spacácích na verandě chaty u Popradského plesa, baštíme slané tyčinky, popíjíme vynesené dobroty (pivo, slivka) a kocháme se černými horami všude kolem. Kolikrát už jsme tam takhle ponocovali?

Číst dál

Tatrapie

Stýskalo se mi po pořádných horách. Na lyže už se nikomu nechtělo, na lezení je ještě brzo … v poslední době mě horské akce nějak míjejí. A tak jsem sbalil bágl a jel pomoct Viktorovi s vynášením na chatu pod Rysy. Tatry jsou teď liduprázdné, chodníky zatím zavřené a počasí, které tam minulý týden panovalo, zřejmě odradilo i těch pár odvážlivců, kteří si chtěli hory užít ještě před sezónou. Mlha, déšť, sníh, vítr, ticho a samota.

Číst dál

Tatry a Sokolie

Tatry. Konečně. V pátek ráno se s Davidem prodíráme houfy turistů mezi Štrbským a Popradským plesem. Ve Zlomiskách jsme téměř sami – doprovází nás mlha, zima a zamračená obloha. Naše lezecké plány berou za své na prvním štandu z Puškáše. Prší. Díky dešti jsme si pak ale pěkně zalezli v přechodu do Kohútiku a dolů … Číst dál

Vysoké Tatry s Tomem, Uherkou a Traverzou

Na to, že hlásili na celý víkend teplo a déšť, že jsem zapomněl rukavice, cepíny, náhradní pásy a nové pásy se nám podařilo nanýtovat naopak, se víkend celkem vydařil. V sobotu se šlo v bílé tmě do Dračího sedla a uskutečnil se pokus o dobytí Lúčného, ale … no, naštěstí s námi nic nespadlo. Tečka. Večer pak začalo pršet a skoro jsem záviděl těm, kteří odjížděli domů. Ale jak už to tak bývá, vše se nám mělo vrátit. V neděli jdeme na Rysy. Sluníčko se střídá s mlhou a je teplo jak v létě. Nikde nikdo. Prázdná dolina. Nobody. Sedíme před Viktorovou chatou a je tady zase ta bílá tma, ve které se člověk úplně ztratí, natož aby ještě lyžoval. Ale naštěstí jdeme dál. Pár metrů nad chatou se vynořujeme z moře a je to. Kdo nezná, těžko pochopí.  Nepamatuji, že bych se kdy začátkem března opaloval v krátkém rukávu na vrcholu Rysů. Sjezd pod Váhu je úžasný. Zastavujeme u Viktora, který se mezitím objevil na chatě. Sedíme před vchodem, povídáme, sluníčko, pivo, nikde ani živáčka. Nikomu se nechce dolů.

Číst dál

Vysoké Tatry a boj na Tupé

Už mi přijde trapné psát pořád dokola stejný víkendový scénář. V pátek večer na Popradské, noc venku, dva dny lezení a lyžování, v pondělí do práce. Tentokrát vyšlo počasí dokonale. Dva dny úplně čisté nebe a doslova spalující slunko (zapoměli jsme opalovací krém). V sobotu jsme sjeli Koprovák a zatím co šli kluci sjet ještě něco v Tupé, vyběhli jsme s Lubošem na Zlomiskovou vežu pro matroš, který mi tam zázrakem zůstal z minulého týdne. Neděle byla drsná. Puškášův pilíř na Tupou. Ideální podmínky tentokrát moc nebyly (vůbec nebyly). Hrabali jsme se tunami prašanu nahoru skoro devět hodin. Nahoře už jsem se jen plazil k vrcholu. Na chatu jsme místo plánovaných tří hodin došli až v půl osmé. No co už, stane se.

Číst dál

Nováčkovské Vysoké Tatry 2007

Letošní Tatry začaly neslavně. Zuzi trošku uklouzla a hned z toho byla velká akce. Naštěstí vše dobře dopadlo a potají už sleduje počasí a plánuje další tůry. Jak jsem si ověřil, tak lezení na Zlomiskovou vežu za neustávající chumelenice taky nemusí být úplně zadarmo. Po první malé lavince, která přijela žlábkem, ve kterém jsem lezl, přijela ještě větší a to už jsem psychicky nevydržel. Ustál jsem to jen tak tak šest metrů nad posledním jištěním a mazal co nejrychleji dolů. Musím se tam vrátit pro matroš. A chumelilo a chumelilo a chumelilo … Den před odjezdem jsme šli s Viktorem na chatu. Odhodlal jsem se na malou vynášku a dotáhl jsem mu nahoru plynovou bombu, krásný pocit. Dík Zobčovi za proražení stopy přes řetězy, tam by to byl jinak boj. S nováčkama jsme v bílé mlze dobyli vrchol Rysů – aspoň nějaký vrchol, když už jsme ti horolezci. A na závěr krásný sjezd z Ostrvy při zapadajícím sunci.

Číst dál

Novoroční Vysoké Tatry

Předpověď byla jednoznačná – od pátku do neděle obrázek mráčku, ze kterého padají kapky a vločky. Z původního plánu na SZ stěnu Kriváně tentokrát sešlo, ale v Tatrách je pěkně vždy. V sobotu jsme lezli klasicky na Tupou. V neděli jsme chtěli sjet z Váhy, ale skončili jsme v chumelenici a větru na svahu k Volovce nad Žabími plesy.

Číst dál

Jarní firny ve Vysokých Tatrách 2006

Tento víkend nám to krásně vyšlo a povedly se krásné sjezdy.

První noc jsme spali venku na verandě chaty na Popradském plese. První krásný sjezd byl z hřebene Kopek, mám rád část, která vede úzkým skalnatým žlabem. Navnadilo nás to s Tomem tak, že jsme se přeplazili kosodřevinou na dně doliny a vydali se zkusit pověstný Červený žlab. Ale utekli jsme z toho, nejdříve nás téměř trefil šutrák, který propadl celou stěnou a dopadl na místo, kde jsme stáli, pak spadla do žlabu z boční stěny lavina mokrého sněhu a jen tak tak jsme se schovali do výklenku ve stěně žlabu.

Druhý den se šlo na Kriváň, ale nedošli jsme až nahoru. Kousek pod vrcholem se zkazilo počasí, přišla hustá mlha, tak jsme jeli dolů. Krásný dlouhý sjezd.

Číst dál