Údolím Blahoňůvky

Ráno jsem přejel ze Staroměstska do Brna a hned jsme vyrazili na výpravu do neznámých končin. Z Nelepeče, kde jsme zaparkovali auto, jsme na kolech po náhorních planinách dojeli k rybníku U Myslivny. Svítilo sluníčko, bylo teplo a všude byly křížky. Pěkný kraj. Od rybníka začal pětihvězdičkový sjezd do Dolních Louček, který vede krásným, úplně opuštěným, sedm kilometrů dlouhým údolím říčky Blahoňůvky a Libochovky. V podzimních barvách to bylo za odměnu. Do Louček jsme dojeli promrzlí a děti se tvářily unaveně. Pro auto vyrazil sám a děti s Maky zůstali na nám dobře známém hřišti u hospody. Z Louček do Předklášteří to byla úplná pohoda, jel jsem rychle a všechny jsem předjížděl. Dobrá nálada mě ale přešla na žluté značce z Předklášteří nahoru k autu. Bylo to hodně prudké, takže jsem kolo tlačil. Do toho jsem klouzal v blátě a téměř před koncem přišly dva úseky zarostlé ostružiním a maliním. Nadával jsem pěkně. Ale výlet to byl dobrej, to zase jo.

Číst dál

Dvoustovka

V poslední době pročítám hodně článků a reportů od lidí, kteří jsou schopni urazit vlastními silami, tedy pěšky nebo na kole, obrovské vzdálenosti. Láká mě to hodně a tiše jim závidím. Něco malého taky chystám, ale ještě to musí chvilku počkat. Ale napadlo mě, že bych mohl zkusit, kolik toho za jeden den ujedu na kole za předpokladu, že nebudu spěchat, pojedu pomalu, s nikým nebudu závodit a místo SPDček si vezmu obyčejné tenisky.

Číst dál

Údolím Libochovky

Deštivý víkend nás neodradil od další výpravy na Tišnovsko.  Tentokrát s námi šla Káma, Grétka a Prokop. Navázali jsme na naši předchozí trasu a vydali se údolím Libochovky z Řikonína do Dolních Louček. Logisticky jsme to udělali úplně stejně jako minule – auto jsme nechali na nádraží, popojeli jednu zastávku vlakem a zpět k autu došli pěšky. Kámě patří dík za parádní místo se srubem a ohništěm, kam nás cestou zavedla. Tam jsme strávili nejvíce času, opékali jsme vše co šlo – rohlík s máslem, chleba se salámem. Bylo to fajn a opět jsme s ohledem na prcky odhadli ideální vzdálenost. Cestou zpět jsme si dali večeří v Hradčanech, v hospůdce těsně pod cestou, můžeme jen doporučit. Pokračování příště.

Číst dál

Víkend s Kámovcema

Víkend strávený ve vzácné společnosti. Po dlouhé době jsme vyrazili ven s Kámou a jejími caparty (i Vagoš se v neděli přidal). V sobotu jsme jeli na kolech z Předklášteří do Dolních Louček. Každý na svém kole, žádné sedačky a vozíky. V Loučkách krásně opravili venkovní posezení, ideální místo pro zastávku s dětmi. Na neděli naplánovala Káma výlet kolem Mokré. Jeskyni Pekárna viděla naše část rodiny poprvé, vzali jsme čelovky a děcka lítaly ve tmě jak čertíci v pekle. Cestou zpátky oběd u Jelena s jednou trapnou vložkou – byl jsem přistižen číšnicí jak ujídám z talíře zbytky po předchozích strávnících – komentář „No tohle“ si budu chvilku pamatovat. Dobré to bylo (jídlo i akce).

Číst dál

Údolím Bobrůvky

Motivací pro nedělní výlet bylo několik. Chtěl jsem po dlouhých letech zkusit ujet více než sto kiláků. Chtěl jsem vyzkoušet část bikepackingového výbavení, abych věděl co mě čeká na výpravách se spaním. Chtěl jsem pořádně zatížit bolavý kotník, abych věděl, že se s ním dá počítat na delší cykovýlety (abych si nedělal plané naděje). No a samozřejmě jsem si chtěl užít trošku divoké krajiny, ticha, klidu a hvízdání větru v uších.

Číst dál

Sto jarních kilometrů

Po dlouhé době výprava na kole. V sobotu ráno jsem si naplánoval kolečko, nahrál ho do GPSky, hodil do batohu petku s vodou, dva banány a hurá ven. Cestou na Pernštejn jsem nesl kolo na zádech, brodil se po kolena vodou, bloudil po loukách, ale plán jsem dodržel. Ale uznávám, že mě to tentokrát psychicky zmohlo. Od Nedvědic už se mi vůbec nechtělo šlapat. Domů jsem ale dojet musel. Krajinu na východ od Doubravníku mám z dřívějších výprav zafixovanou jako cyklistickou smrt – pořád do kopce a z kopce, žádné odpočinkové úseky. No a právě tamtudy jsem se vracel do Brna. Uff.

Číst dál

Do Katova

Sobotní výlet s Matesem byl akční. V Loučkách na nádraží jsme zjistili, že jsme doma zapomněli fusak pro Matýska, tak jsme ho zabalili do bundy. Následoval pochod po žluté značce až do Níhova. Cestou jsme absolvovali několik náročnějších pasáží, ale ten nový vozík zvládá opravdu všechno. V Katově jsme zjistili, že máme spoustu času a hledali jsme hospůdku. Ujal se nás pán pracující na zahrádce a šel s námi do místní čtyřky, kde prý stačí zazvonit a někdo otevře. A opravdu, u piva tam seděli místňáci a krmení Matýska probíhalo ve velmi družné atmosféře. Pro pána co nás přivedl si poslala manželka vnučku, prý to byl nějaký nejvyšší soudce z Brna, a když se k hospůdce blížil hlučný slet masopustních maškar, raději (a rádi) jsme vyrazili k Níhovu. Na závěr jsme ještě zažili horor při nakládání vozíku do vlaku – zasekl se ve dveřích a vypadalo to, že se dovnitř nevleze. Nakonec se vlezl, ale bylo to na milimetry. Už jsme se viděli zpátky na nástupišti s vidinou dalších desíti kiláků nutných doťapkat k autu do Louček.

Číst dál

Do Louček

Po dlouhé době jsem vyrazil na kole do neznámých míst. Dopoledne jsme kroužili s kočárem kolem Vranova a z Brna jsem vyjížděl až po čtvrté. Pivo a koláč na Šmelcovně vystřídaly depresivní brody v korytě Bílého potoka (netrefil jsem značku). Pak dlouhé bloudění kolem Svatoslavi se šťastným sjezdem do Dolních Louček (zapomněl jsem mapu). Se západem slunce a s kolem na rameni jsem přeťapkal po červené z Březiny do Bítýšky. Na přehradě druhé pivo a se setměním návrat domů. Zvládl jsem to celé za 4 hoďky a jelo se mi krásně (a to jsem to kolo v poslední době pěkně flákal).

Číst dál

Vysočinou

Ještě nikdy jsem nejdel dva dny po sobě sto kiláků. Teď se mi to povedlo. V sobotu ráno, zrovna když ze Žabinským kostelem vykouklo slunce, jsem ledovým ránem vyrazil na dlouhou Vysočinskou výpravu. Celé dopoledne jsem kličkoval mezi kapkami deště, bojoval s větrem a nezastavil mě ani jedovatý dvoj-brod pod kostelíkem ve Skryjích. Krátce po poledni jsem dorazil na chalupu do Svratky.

Číst dál

Dolní Loučky s Maky

Probouzíme se do slunečné neděle. Zase jednou vidím krásně modré nebe. Za chvilku parkujeme v Dolních Loučkách a přes hřebínek se dostáváme do mého oblíbeného údolí Libochovky. Procházíme kolem starého mlýna co jsem na jaře kreslil a stoupáme nahoru na louky kolem vesniček Úsuší a Nelepeč. Daleké výhledy, barevné listí, podzim jak jsem si ho přál. Jo Máro, abych nezapomněl, našli jsme pár opravdu pěkných křížků.

Číst dál