Tatrapie

Stýskalo se mi po pořádných horách. Na lyže už se nikomu nechtělo, na lezení je ještě brzo … v poslední době mě horské akce nějak míjejí. A tak jsem sbalil bágl a jel pomoct Viktorovi s vynášením na chatu pod Rysy. Tatry jsou teď liduprázdné, chodníky zatím zavřené a počasí, které tam minulý týden panovalo, zřejmě odradilo i těch pár odvážlivců, kteří si chtěli hory užít ještě před sezónou. Mlha, déšť, sníh, vítr, ticho a samota.

Číst dál

Vysoké Tatry s Tomem, Uherkou a Traverzou

Na to, že hlásili na celý víkend teplo a déšť, že jsem zapomněl rukavice, cepíny, náhradní pásy a nové pásy se nám podařilo nanýtovat naopak, se víkend celkem vydařil. V sobotu se šlo v bílé tmě do Dračího sedla a uskutečnil se pokus o dobytí Lúčného, ale … no, naštěstí s námi nic nespadlo. Tečka. Večer pak začalo pršet a skoro jsem záviděl těm, kteří odjížděli domů. Ale jak už to tak bývá, vše se nám mělo vrátit. V neděli jdeme na Rysy. Sluníčko se střídá s mlhou a je teplo jak v létě. Nikde nikdo. Prázdná dolina. Nobody. Sedíme před Viktorovou chatou a je tady zase ta bílá tma, ve které se člověk úplně ztratí, natož aby ještě lyžoval. Ale naštěstí jdeme dál. Pár metrů nad chatou se vynořujeme z moře a je to. Kdo nezná, těžko pochopí.  Nepamatuji, že bych se kdy začátkem března opaloval v krátkém rukávu na vrcholu Rysů. Sjezd pod Váhu je úžasný. Zastavujeme u Viktora, který se mezitím objevil na chatě. Sedíme před vchodem, povídáme, sluníčko, pivo, nikde ani živáčka. Nikomu se nechce dolů.

Číst dál

Nováčkovské Vysoké Tatry 2007

Letošní Tatry začaly neslavně. Zuzi trošku uklouzla a hned z toho byla velká akce. Naštěstí vše dobře dopadlo a potají už sleduje počasí a plánuje další tůry. Jak jsem si ověřil, tak lezení na Zlomiskovou vežu za neustávající chumelenice taky nemusí být úplně zadarmo. Po první malé lavince, která přijela žlábkem, ve kterém jsem lezl, přijela ještě větší a to už jsem psychicky nevydržel. Ustál jsem to jen tak tak šest metrů nad posledním jištěním a mazal co nejrychleji dolů. Musím se tam vrátit pro matroš. A chumelilo a chumelilo a chumelilo … Den před odjezdem jsme šli s Viktorem na chatu. Odhodlal jsem se na malou vynášku a dotáhl jsem mu nahoru plynovou bombu, krásný pocit. Dík Zobčovi za proražení stopy přes řetězy, tam by to byl jinak boj. S nováčkama jsme v bílé mlze dobyli vrchol Rysů – aspoň nějaký vrchol, když už jsme ti horolezci. A na závěr krásný sjezd z Ostrvy při zapadajícím sunci.

Číst dál