V poslední době pročítám hodně článků a reportů od lidí, kteří jsou schopni urazit vlastními silami, tedy pěšky nebo na kole, obrovské vzdálenosti. Láká mě to hodně a tiše jim závidím. Něco malého taky chystám, ale ještě to musí chvilku počkat. Ale napadlo mě, že bych mohl zkusit, kolik toho za jeden den ujedu na kole za předpokladu, že nebudu spěchat, pojedu pomalu, s nikým nebudu závodit a místo SPDček si vezmu obyčejné tenisky.
Bobrava
Pramen Bobravy
Dnešní rychlá virová odpolední akce proběhla v lesích za Domašovem. Vydali jsme se k prameni říčky Bobravy, která protéká jižně od Brna a kolem které často jezdím. V lese jsme nepotkali vůbec nikoho, takže jsme roušky nenasadili ani jednou. Škoda, že Matýsek tak spěchal domů, po výletu do Trenckovy rokle se asi opravdu bojí, že zatmíme a zabloudíme.
První jarní vyjíždky
S přicházejícím jarem se probouzí nálady na dlouhé výlety někam do kopců a lesů, pryč z města, do ticha a do míst, která ještě neznám. Kolo se mi teď, když nemůžu běhat, zdá jako ten nejlepší prostředek pro toulky přírodou. Během pár dní se mi povedly dvě výpravy, na kterých jsem projel spoustu neznámých míst těsně za hranicí města.
Údolí Bobravy
Modré nebe, sluníčko a vítr přinášející jarní náladu. Ideální podmínky na běžeckou výpravu do hlubokých hvozdů daleké Bobravy, ve kterých se na své velké běžecké akce nenápadně připravuje známý Střelický běžec Ládin. Místy po ledu, místy bahnem, ale proběhl jsem nejhezčí část údolí. Čaj a dobroty u Ládě vše pěkně zakončily.
Podzim na Bobravě
V sobotu jsme se vydali na procházku do údolí Bobravy. Cestou jsme prošli starý sad ve Střelickém lese, který znám jen z kola a už několik let si říkám, že bych se tam měl vydat v klidu pěšky s foťákem. Údolí Bobravy a most u Spáleného mlýna – tam to taky znám jen letmo – na kole to tam vždy proletím jak vítr a teprve dnes po dlouhých letech jsem měl čas si to tam trošku užít. Stmívání jsme pak prožili s Láďou a jeho rodinkou v jejich skleněném obýváku s výhledem do zahrady. Dobré to bylo.
Už zase jezdím přes kaluže
Poslední pohled na monitor před odchodem z práce patřil obrovskému žluto-oranžovo-červenému fleku, který se na radarové mapce srážek hrnul z Rakouska přímo na Brno. Podle jeho pohybu za posledních pár hodin vypočítávám dobu, kterou bych při setkání s flekem mohl moknout, tiše opouštím kancelář, sedám na kolo a jedu. Do kopce nad Nebovidy šlapu přímo proti černé stěně z mraků a čekám na první kapky.