Podzimní Dalešice
Po dvou letech jsem se vrátil na Dalešickou přehradu. Projel jsem téměř stejnou trasu jako tehdy s Alexem. Dnes to bylo krásně barevné, bylo teplo a díky suchému létu bylo tak o tři metry méně vody. Což ale nevadilo, protože se ukázaly zatopené skály a břehy se mi tak líbily možná více než za plného stavu. Snažil jsem se šetřit síly, ale i tak jsem byl na konci docela dost unavený. Těch dvacet kilometrů bylo tak akorát.
Vztyčený prst, dnes spojený s břehem
Hradisko Kramolín
Jindy celé pod vodou, dnes takhle
Barvy
Wilsonova skála
Barvy, vzadu Wilsonka
Kozlov na dohled
Po deseti kilometrech
Trampský srub na Kozlově, otevřený
Vše tady je
Známka
Z Kozlova
Z Kozlova
Zprava jsem přijel a budu se tam i vracet
Tady bývá voda a dá se to projet
Kostel sv. Jiljí v Hartvíkovicích
Mám za sebou 15 km
Poslední odpočinek
Krásně čistá voda
Rybář a barvy
Dnešek stál za to